Vyšetřování dopravních nehod
Zveřejnění podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.
Podatel se domáhal následujících informací:
„1) žádám o informaci zda Policie ČR odbor služby kriminální Policie ČR na celém území České republiky disponovala dostatečným finančním rozpočtem na celý kalendářní rok 2022 a na rok 2023 na znalecké posudky u vážných dopravních nehod, kdy tedy řeší tzv TČ , kdy zemře jeden z účastníků DN nebo je těžce zraněn.
2) Jaké odborné vzdělání mají kriminalisté vyšetřovatelé DN, aby mohli rozhodovat o viníkovi případně o příčině a průběhu dopravní nehody bez zajištění veškerých důkazů a svědeckých výpovědí ( v případě úmrtí) a nezajištění dat z nákladních vozidel?
2) žádám o informaci, v případě že Policie ČR nemá dostatek finančních prostředků na znalecké posudky u vážných dopravních nehod kdo rozhoduje zda ten či onen posudek není potřeba dělat nebo existuje nějaký pokyn policejního prezidenta jak se postupuje při přizvání znalce k vážné dopravní nehodě s těžkým zraněním? Nebo rozhoduje kriminalista na místě dopravní nehody i o tom zda jde o zranění vážná nebo lehká?
3) na základě čeho rozhoduje Policie ČR při vyšetřování nehody kde nemá zajištěn z nákladního vozidla tzv AETR ( a tedy není schopna prokázat zda se řidič plně věnoval řízení, zda nepřekročil rychlost v daném místě, zda nebyl tzv vyjetý a tedy měl dělat pauzu a s vozidlem, tedy by na vozovce v čase nehody nebyl a tedy by teoreticky nedošlo ke smrtelnému nárazu druhého vozidla) a ani nemá znalecký posudek druhého vozidla ( tedy posudek zda nebyla technická závada na vozidle, a posudec znalce který by objasnil veškeré okolnosti takové nehody¨), aby mohla věrohodně a objektivně objasnit příčiny dopravní nehody. Kdo tedy rozhodne o viníkovi nehody když jeden z účastníků zemře a druhého nebyl zajištěn AETR ?“
Policie České republiky poskytla podateli následující informace k jeho bodům označeným č. 1) a podruhé č. 2):
Policejní orgány Policie České republiky činné v trestním řízení disponují každoročně finančním rozpočtem určeným k úhradě znaleckých posudků a odborných vyjádření. Tento rozpočet není nijak členěn podle jednotlivých druhů trestné činnosti. Rozhodování policejních orgánů Policie České republiky o přibrání znalce za účelem zpracování znaleckého posudku k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení není omezováno výší finančního rozpočtu, vychází výhradně z kvalifikovaného posouzení konkrétní trestní věci a důkazní potřebnosti znaleckého posudku.
Ve vztahu k bodům označeným poprvé č. 2) a č. 3) povinný subjekt konstatoval, že podle § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. se informací pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního. Informace požadované podatelem v těchto bodech jeho žádosti nemají takový charakter. Podatel se domáhá právního posouzení popisované situace, jež se pravděpodobně vztahuje ke konkrétnímu případu dopravní nehody, to znamená, že se dotazuje na právní názor povinného subjektu, respektive požaduje vytvoření nových informací, neboť povinný subjekt požadovaným právním posouzením nedisponuje a musel by ho teprve vytvořit. Takovou povinnost mu však zákon č. 106/1999 Sb. neukládá. Ustanovení § 2 odst. 4 tohoto zákona stanoví, že povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.
Důvodová zpráva k zákonu č. 61/2006 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 106/1999 Sb. a kterým bylo ustanovení § 2 odst. 4 do tohoto zákona vtěleno (sněmovní tisk č. 991 IV. volebního období Poslanecké sněmovny) uvádí: „Povinný subjekt je povinen poskytovat pouze ty informace, které se vztahují k jeho působnosti a které má nebo by měl mít k dispozici. Naopak režim zákona o svobodném přístupu k informacím nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice. Toto ustanovení nemá v žádném případě sloužit k nepřiměřenému zužování práva na informace, má pouze zamezit žádostem o informace mimo sféru zákona – zvlášť časté jsou v této souvislosti žádosti o právní analýzy, hodnocení či zpracování smluv a podání – k vypracování takových materiálů nemůže být povinný subjekt nucen na základě své informační povinnosti, neboť taková úprava by byla zcela proti původnímu smyslu tohoto institutu.“
Komentář k zákonu o svobodném přístupu k informacím (Adam Furek, Lukáš Rothanzl, Tomáš Jírovec: Zákon o svobodném přístupu k informacím, Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2016, str. 77) uvádí, že „pod dotazy na názory se nejčastěji řadí žádosti o poskytnutí právních výkladů a stanovisek“ a že „povinnost poskytovat právní výklady v režimu zákona č. 106/1999 Sb. neexistuje“. Odvolává se přitom například na rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky č. j. 1 As 28/2010 – 86 ze 17. června 2010, který v odst. 46 svého odůvodnění praví: „Účelem výluky dotazů na názor povinného subjektu z působnosti zákona o svobodném přístupu k informacím je zabránit tomu, aby se jednotlivci obraceli na povinné subjekty s žádostmi o právní rady, předběžné posouzení či hodnocení záměrů těchto osob apod. Právo na informace zahrnuje pouze poskytování informací, nikoliv jejich interpretaci či hodnocení ze strany povinných subjektů.“
Povinný subjekt proto sdělil podateli, že nedisponuje informacemi požadovanými v bodech označených poprvé č. 2) a č. 3) jeho žádosti, aniž by mu z nějakého právního předpisu vyplývala povinnost jimi disponovat, že povinnost poskytovat informace se netýká vytváření nových informací, včetně formulování právních názorů vztahujících se ke konkrétním trestním věcem, a že z uvedených důvodů mu nemůže tyto informace poskytnout.
PhDr. Jiří Vokuš, 30. března 2023