„1.) Může být ve služebním poměru příslušník bezpečnostních sborů (Policie ČR), který má platné živnostenské oprávnění? Na které, je zcela zřejmé, že nemá povolení od služebního funkcionáře?

2.) Za jakých okolností může tento výše specifikovaný příslušník podnikat a jaké jsou vyjímky?

3.) Jaké budou podniknuty kroky, když se prokáže, že daný příslušník opravdu toto podnikání má a jaké kroky podnikne bezpečnostní sbor?

4.) Jaké je minimální vzdělání příslušníka PČR, aby byl přijat do sboru, byli v minulosti nějaké vyjímky ze vzdělání?

5. ) Jaké budou podniknuty kroky, když se prokáže, že daný příslušník, lživě uvedl svoje vzdělání nebo zfalšoval, anebo dodatečně si ho dodělal ač vykonával funkci na služebním místě, kde bylo stanovené vzdělání středoškolské a měl pouze výuční list?

6. ) Může sloužit u PČR, příslušník zcela finančně negramotný, kdy je podezření, že se svým chováním dopustil trestného činu předlužení podle ustanovení §256c Trestního zákoníku? A je nebo byl v insolvenci? Není to v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka tohoto sboru a zejména proti etickému kodexu příslušníka PČR?“

Policie České republiky jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. předmětnou žádost posoudila a sdělila žadateli následující:

K bodům č. 1 a 2

Tuto problematiku v obecné rovině upravuje zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“), a dále co se týká činností, na které se nevztahuje zákaz výdělečné činnosti příslušníků Policie České republiky, také závazný pokyn policejního prezidenta č. 100/2012, kterým se provádí některá ustanovení zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.

Zákon č. 361/2003 Sb. v § 48 odst. 2 příslušníkům bezpečnostních sborů jednoznačně zapovídá možnost vykonávat živnostenskou nebo jinou výdělečnou činnost než službu, a to kromě případů, kdy je příslušník zařazen v záloze činné nebo záloze zvláštní, dále když je příslušník zařazen v neplacené záloze z důvodu čerpání rodičovské dovolené nebo vykonává některou z činností, na které se zákaz výdělečné činnosti nevztahuje dle shora uvedeného interního aktu řízení ředitele bezpečnostního sboru. Teoreticky vzato, příslušník může mít platné živnostenské oprávnění k provozování jinak příslušníkům zakázané výdělečné činnosti, a přesto žádnou svoji povinnost neporušit, pokud předmětnou činnost reálně nevykonává.

K bodu č. 3

Za porušení zvláštního omezení je příslušník obligatorně propuštěn podle § 42 odst. 1 písm. f) zákona.

K bodu č. 4

Jedním z předpokladů k přijetí do služebního poměru je splnění stupně vzdělání stanoveného pro služební místo, na které má být uchazeč ustanoven. Minimální stupeň vzdělání, který musí uchazeč splňovat jako kvalifikační předpoklad již v době přijetí, je v případě nejnižší služební hodnosti referent střední nebo střední vzdělání s výučním listem. Pro přiklad v rámci Policie České republiky se jedná o následující činnosti: ozbrojená policejní ochrana zařízení pro zajištění cizinců pod odborným vedením, asistence při provádění základních úkonů Policie České republiky pod odborným vedením do doby úspěšného ukončení základní odborné přípravy a dokončení předepsaného vzdělání – složení maturitní zkoušky a provádění základních úkonů při výkonu strážní služby na určených stanovištích v objektech Policie České republiky a Ministerstva vnitra České republiky pod odborným vedením. Je na místě zdůraznit, že zákon dává možnost pro zařazení příslušníka se středním vzděláním bez maturity pouze a jen v rámci služební hodnosti referent, tedy do první tarifní třídy. Spektrum služebních úkolů, které je vymezeno nejvyšší náročností, namáhavostí a odpovědností odpovídající zařazení do služební hodnosti referent a první tarifní třídy, je silně omezené, jak vyplývá z výše uvedeného výčtu příkladů nejnáročnějších činností. Právní úprava zákona neumožňuje Policii České republiky žádné výjimky z kvalifikačního předpokladu.

K bodu č. 5 a 6

Podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. mají státní orgány povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti. Policie České republiky je státním orgánem a ve vztahu k informacím týkajícím se její působnosti tedy i povinným subjektem.

Jak praví § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., informací se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuáloního. Podle § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. se však povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

Povinný subjekt je povinen poskytovat pouze ty informace, které se vztahují k jeho působnosti, a které má nebo by měl mít podle obecně závazného právního předpisu k dispozici. Naopak zákon č. 106/1999 Sb. nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice, vytvářet právní analýzy či hodnocení na základě zadání žadatele.

Ve vztahu k dotazům na názory je nutno odlišit, zda povinný subjekt dožádaný názor již zaujal a zaznamenal anebo jej teprve na základě žádosti zaujmout má. V prvním případě má povinnost názor poskytnout, ve druhém ne. Samozřejmě zde platí, že názor je třeba poskytnout (i kdyby je povinný subjekt dosud nezaujmul), pokud z právních předpisů pro povinný subjekt vyplývá povinnost si názor učinit (např. vydat stanovisko).

Odpovědi na otázky č. 5 a 6 by byly pouhými spekulacemi povinného subjektu a případná opatření by byla přijata až na základě posouzení faktického stavu. Otázky č. 5 a 6 jsou tedy dotazem na názor povinného subjektu, na který se informační povinnost dle zákona č. 106/1999 Sb. nevztahuje.

pplk. Mgr. art. et Mgr. David Schimmer – 13. 6. 2018