Vražda v Koubalově Lhotě
Dne 14. 2. 1951 byl na polní cestě za Koubalovou Lhotou při návratu z odpolední směny zavražděn havíř a současně předseda tamního Místního národního výboru Vladimír Mandík.
Jeho tělesné ostatky nalezli druhý den kolem 9. hodiny. Případ šetřili nejprve příslušníci Veřejné bezpečnosti z Milevska. Ti zjistili, že pachatel si pravděpodobně počkal na Mandíka v křoví a třemi ranami do hlavy tupým předmětem mu roztříštil lebku. Kromě otisku obuvi nenalezli na místě žádné stopy. Operativním průzkumem zjistili, že Mandík měl hluboké rozpory, mj. i kvůli vymáhání zemědělských dodávek z titulu funkce předsedy národního výboru, s malorolníky Václavem Junkem a Aloisem Mášou. Oba jmenovaní byli zatčeni a převezeni do vazby v Milevsku. Jejich výslechy nepřinesly žádné podstatné poznatky a Lacina byl po třech dnech propuštěn z vazby.
Trestný čin měl v regionu poměrně široký ohlas. Jednalo se již o druhý akt politického terorismu, když o tři čtvrtě roku dříve zdemoloval výbuch stranický úřad v Milevsku a usmrtil hlídkového příslušníka Veřejné bezpečnosti Josefa Skopového. Funkcionáři strany i jednotných zemědělských družstev se obávali vykonávat své povinnosti a značně ochladli při socializaci vesnice. Případ proto převzalo krajské velitelství Státní bezpečnosti v Českých Budějovicích a zatčeného Junka převezli do tamní vazby. Krajský výbor KSČ vyvinul tlak na krajského velitele StB Antonína Nového s cílem urychleného objasnění trestného činu. Velitel a současně člen předsednictva krajského výboru KSČ dostal na vyšetření případu týden. Po šesti dnech se hlavní podezřelý Junek k činu přiznal a jako své spoluviníky označil malorolníky z Koubalovy Lhoty Aloise Lacinu a Karla Mášu. Jmenovaní byli zatčeni dne 21. 2. 1951. Dalších dva dny vyšetřování přinesly paradoxní situaci: Lacina a Máša se přiznali k plánování vraždy, naopak Junek své přiznání odvolal. Po dalších výsleších se opět přiznal, avšak opět přiznání odvolal. Toto prý několikrát zopakoval.
Kromě výše uvedených forem doznání nepřineslo vyšetřování žádné důkazy. Selhal i pokus
o rekonstrukci činu i konfrontace obviněných. Přesto pod dozorem státních prokurátorů Ludmily Matušínské a jejího kolegy Čížka vypracovali na obviněné obžalobu a případ předali soudu.
Veřejný proces s obviněnými probíhal v sále sokolovny v Milevsku ve dnech 8. a 9. 3.1951, soudu předsedal JUDr. Jaroslav Novák a ve svazácké košili se ho účastnila i mladičká prokurátorka Matušínská. Při soudním líčení Lacina a Máša svůj podíl na plánování činu přiznali; když Junek svou vinu naopak popřel, v soudní síni pustili magnetofonový záznam jeho přiznání. Obvinění byli odsouzeni k trestu smrti. Odvolací Nejvyšší soud rozsudek potvrdil
a dne 14. 3. 1951, prezident republiky zamítl žádosti o zmírnění trestů. Všichni tři byli popraveni dne 16. 3. 1951, tedy tři dny po rozsudku a měsíc po zatčení!
Příslušníci Inspekce ministra vnitra se případem začali opětovně zabývat v roce 1963 na základě žádosti pozůstalých po popravených, kteří požadavek zdůvodňovali řadou neobjasněných rozporů a absencí přímých důkazů. Šetření poodhalilo pozadí vyšetřování: aby příslušníci splnili týdenní termín daný „Stranou“ vyslýchala řada příslušníků Junka prakticky 24 hodin denně. Když tyto útrapy nepřinášely očekávané výsledky, byly vystupňovány ve vyhladovění a v bití Junka. Junek se přiznával, když nemohl bití dále snášet, když pak útrapy polevily, svá přiznání odvolal.
Naopak proti Mášovi a Lacinovi údajně násilných prostředků příslušníci vyšetřovacího odboru nepoužili, „pouze“ je informovali v tom smyslu, že jsou vyšetřováni jako svědci. To vysvětluje, proč setrvávali na svých přiznáních i před soudem a i když Junek své obvinění odmítal. Vyšetřovatelé zřejmě nabídli Mášovi a Lacinovi obchod: v roli svědků potvrdí, že věděli o přípravě vraždy a budou se podílet na jejím objasnění, potom dostanou mírnější trest za neoznámení trestného činu. Nebo budou zapírat a jako spoluviníci půjdou na šibenici.
Příslušníci Inspekce ministra vnitra postoupili své zjištění soudu. Ve světle zjištěných skutečností rehabilitační soud dne 27. 10. 1965 Junka, Mášu a Lacinu zprostil obžaloby.
Žádný z příslušníků StB, kteří fyzickým a psychických týráním vynutili na obviněných přiznání, nebyli za své ohavnosti potrestáni, před soud nepředstoupili ani další spolupachatelé justiční vraždy Václava Junka, Aloise Laciny a Karla Máši z řad soudců a státních prokurátorů.
Mgr. Martin Pulec
31. 3. 2022