Policie České republiky  

Přejdi na

Naším cílem je Vaše bezpečí


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Vánoce na pracovním táboře Vojna

Vánoce byly zvláštní kapitolou, neboť se jedná o svátky, při kterých jsou zejména rodinní příslušníci spolu. 

 

Vězňové byli samozřejmě v myšlenkách se svými rodinami a blízkými. Nemožnost se s nimi setkat, nebýt v kontaktu a ještě se nacházet ve vězeňském prostředí, se musela podepsat na jejich psychickém stavu.

Bývalý vězeň Ladislav Vavrouch na Vánoce na táboře Vojna vzpomíná takto: „Vánoce, které jsou v kulturní společnosti vnímány jako svátky rodiny, prožívali vězňové, odtrženi od svých blízkých, obzvlášť těžce. K vnitřní bolesti se připojovalo na počátku padesátých let i týrání ze strany dozorců. Ve velmi neradostné svátky se proměnily zejména vánoce 1951.

Na Příbramsku tehdy dost mrzlo, napadlo hodně sněhu. Vězňové měli pracovní volno, dozorci museli sloužit a tak se chtěli “pobavit.” Každou noc vyhlásili čtyři až pět nástupů. Vyhnali nás ven na mráz, seřadili, odpočítali a pak zase zahnali zpět na baráky. Museli jsme se odstrojit a ulehnout. Sotva jsme usnuli, přišel nový nástup, takže jsme prakticky několik nocí nespali. Ve dne nás neustále honili na brigády. Vymýšleli si nesmyslné práce, jen aby nás ponížili. Nedostatek spánku spojený s častým hladem, panujícím na táboře, nás značně vysiloval. Po celou dobu svátků bylo naplno zapnuto táborové “mektadlo.” Z amplionů se nepřetržitě ozývaly různé odrhovačky, nejčastěji ta, která začíná: “Zasadil jsem konvalinku, vyrostla z ní lilie.” Ačkoliv se jindy s masem šetřilo, tentokrát byl na Štědrý den k večeři vepřový řízek s bramborovým salátem. Dostali jsme i jakýsi bochánek.

V pozdějších létech dávali dozorci vězňům pokoj. Brigády se nekonaly, podávala se tradiční vánoční strava (kapr, vánočka), na táboře byl klid a vězňové se mohli věnovat vzpomínkám a meditacím. Zazpívat si koledy vězňové nesměli, a tak uvítali kvalitní hudbu přenášenou z desek. Ani stromeček na světnici být nesměl. Donesli jsme si vždy pár voňavých smrkových nebo borových větviček.  Silvestr vězňové nijak neslavili, chodili ihned po večerce spát. O půlnoci je budil rachot světlic, které vystřelovali dozorci ze strážních věží.“

1. prosince 2021

PhDr. František Bártík

vytisknout  e-mailem