Vyjednávání
První pokusy o implementaci vyjednávání do činnosti policie (tehdy Sboru národní bezpečnosti) se datují od 80. let 20. století. Byla to především reakce na zvýšenou míru únosů letadel ze zemí tzv. „východního bloku“ směrem na demokratický „Západ“, kdy bylo potřeba s únosci nějakým způsobem jednat. Rovněž se objevily útěky vězňů se zadržováním rukojmí. Právě proto, že takticky nejrychlejší způsob použití síly s sebou nesl zvýšené riziko zranění či úmrtí rukojmí, dostal prostor pokojnější, i když časově náročnější, způsob řešení těchto situací pomocí vyjednávání. V terminologii 80. let se vyjednavači nazývali „parlamentáři“.
V 90. letech začali vyjednavači získávat první významnější zkušenosti v oblasti vyjednávání od zahraničních kolegů a absolvovali několik kurzů pod vedením lektorů z USA, Velké Británie a Francie.
Důležitým mezníkem byl pro vyjednávání rok 1995, kdy započal systematický výcvik vyjednavačů v Policii ČR a také rok 2000, kdy se kurz vyjednávání stal součástí vzdělávacího programu policistů.
Nedílnou součástí běžné policejní práce se vyjednávání stalo v roce 2003 vydáním závazného pokynu policejního prezidenta o krizovém vyjednávání, který platí v pozměněné podobě díky novelizaci dodnes. Tento závazný pokyn upravuje pojem a cíle krizového vyjednávání, organizaci vyjednávání v Policii ČR a výběr a výcvik policejních vyjednavačů.
Vyjednávání lze definovat jako navázání kontaktu vyjednavače s osobou v krizi (pachatele či sebevraha). Účelem vyjednávání je prostřednictvím cílesměrné komunikace vytvořit podmínky pro stabilizaci a vyřešení krizové situace pokud možno bez použití síly.
Policejním vyjednavačem se může stát pouze policista ve služebním poměru. Vzhledem k tomu, že je žádoucí rozmanitost policejních znalostí a dovedností, je tato specializace zastoupena jak u policistů sloužících na Útvaru rychlého nasazení, případně na zásahových jednotkách, tak u policistů z řad příslušníků Služby kriminální policie a vyšetřování, pořádkové policie nebo cizinecké policie. Dále se přihlíží k profesní a osobní zkušenosti, životnímu postoji, rozhledu a v neposlední řadě také schopnosti a ochotě porozumět druhému člověku.
Nejčastějšími případy, kdy je využívána specializace policejního vyjednavače, jsou pokusy o sebevraždu. Škála činnosti vyjednavačů je však mnohem širší a zahrnuje případy barikádových situací, zadržování rukojmí, vyjednávání ve věznicích v případech nepokojů či vzpoury, únosů osob a vydírání. Oddělení vyjednávání ÚRN je garantem vyjednávání v Policii ČR, metodicky řídí a koordinuje výkon krizového vyjednávání, organizačně zabezpečuje odbornou přípravu vyjednavačů a zajišťuje nepřetržitou dosažitelnost policejního vyjednavače.