Akce Kulak
Počátkem 50. let probíhala v Československu po vzoru SSSR násilná kolektivizace zemědělství.
Tvrdé represivní opatření pojmenované „Akce Kulak“ bylo namířeno na úspěšné soukromě hospodařící zemědělce. Těmto byly neúnosně navyšovány povinné dodávky zemědělských produktů tak, že bylo nemožné je plnit. Poté byly tyto osoby pro nedodržení dodávek trestně stíhány a odsouzeny k odnětí svobody. Následně bylo rodinným příslušníkům odsouzených soukromých hospodářů nařízeno vystěhovat se z obce, ve které původně s odsouzeným žili a hospodařili. To vše bylo ale v rozporu i s tehdejším platným právním řádem a Ústavou Československé republiky. V rámci nuceného vysídlování tak zákon tedy porušovali i zasahující příslušníci tehdejšího SNB.
Policejní orgán Policie ČR Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV při prošetřování „Akce Kulak“ v rámci vlastní vyhledávací činností nalezl mimo jiné v materiálech Národního archivu také materiály k vysídlení 4 rodin z obce Soběchleby - osada Simře v okresu Přerov na přelomu let 1951 a 1952.
Na základě dohledaných materiálů bylo dne 25. dubna 2013 zahájeno trestní stíhání jediné v té době žijící osoby z okruhu podezřelých a to Jana J., bývalého příslušníka SNB, který pracoval v době od 15. března 1950 až do 1. dubna 1954 jako náčelník Okresního oddělení SNB Hranice.
Jan J. byl stíhán jako obviněný ze zločinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329/1a), 2b), e) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že jako okresní velitel Sboru národní bezpečnosti tehdejšího okresu Hranice (dnes okr. Přerov) a z titulu své funkce člena komise pro úpravu poměrů rodinných příslušníků vesnických boháčů (tzv. vysídlovací komise) rozhodl společně s dalšími již zemřelými členy komise o nezákonném vysídlení v rámci tzv. „Akce "Kulak“ čtyř soukromě hospodařících zemědělských rodin (celkově 18 osob) z míst jejich trvalých pobytů.
Obviněný Jan J. se k činu doznal. V roce 1952 zastával funkci okresního velitele SNB okresu Hranice, podpisy na rozhodnutích Komise o vysídlení všech čtyř dotčených rodin jsou jeho, s časovým odstupem si však již nevzpomněl, že by byl členem nějaké komise rozhodující o vysídlení. Připustil, že byl členem komise. Míru svého zavinění a účasti na skutku bagatelizoval s tím, že tehdy byl mladý a nezkušený.
Ve věci podali vysvětlení i pamětníci dobových poměrů a příbuzní odsouzených sedláků. Jejich výpovědi potvrdily, že tehdejší vysídlení bylo vnímáno jako výrazné příkoří, nátlakové a šikanózní jednání, jež mělo negativní vliv na další profesní i soukromý život všech vysídlených osob. Vysídlení mělo tyto osoby exemplárně potrestat pro jejich odpor ke vstupu do JZD a zastrašit a od možného odporu odradit i další odpůrce kolektivizace. Samotné vysídlení si někteří z nich i pamatují a někteří je vzhledem ke svému datu narození znali jen z vyprávění již zemřelých rodinných příslušníků.
Okresní soud v Přerově dne 7. října 2013 uznal Jana J. vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), písm. e) trestního zákoníku, neboť jako úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit jinému neoprávněný prospěch, vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, a spáchal takový čin na jiném pro jeho skutečné nebo domnělé politické přesvědčení, zneužívaje tísně jiného a odsoudil ho k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, podmíněně.
Ke cti odsouzenému slouží skutečnost, že trest přijal a vzdal se stejně tak jako Okresní státní zástupce práva na odvolání.
Ing. Bc. Josef Mareš
3. 11. 2021