Protistátní organizace „Svatováclavská pravda“
V roce 1953 se Lubomír Studený pod vlivem P. Josefa Prokopa a P. Antonína Pustějovského rozhodl obnovit činnost tzv. „Řádu sv. Václava“, který měl před rokem 1948 působit v řadách katolických skautů (od roku 1939 bylo katolickým skautům udělováno vyznamenání Řád sv. Václava, jímž mělo být dekorováno maximálně 50 žijících skautů).
Podle dispozic tohoto řádu, které mu předal P. A. Pustějovský, zjistil, že ač nebyl oficiálně jmenován, dosáhnul v roce 1947 hodnosti pážete. Následně si sám začal ukládat úkoly, mj. přepracoval dispozice řádu s ohledem na situaci, která nastala v ČSR po únoru 1948, a po jejich splnění se pasoval na panoše a na rytíře.
Během této činnosti se až do svého zatčení v roce 1962 aktivně snažil získat další členy do „Řádu sv. Václava“, ale většina z nich po nedlouhé době ztratila o práci v řádu zájem a dosáhla pouze hodnosti pážete. Výjimkou byl Jiří Pořízka, jehož Studený získal v roce 1958 a který snad pro svůj šlechtický původ o činnost v řádu velmi stál. Ten byl údajně v květnu 1959 pasován L. Studeným na panoše (podle stanov řádu však pasování mělo probíhat na den sv. Václava – 28. 9. nebo na den sv. Jiří – 24. 4.) a na toto pasování přivedl svého přítele Miroslava Kalivodu. Kalivoda se poté rovněž aktivně zapojil do činnosti řádu a snažil se získat další členy.
Činnost členů řádu spočívala v získávání různé literatury, kde se objevovala kritika komunistického režimu (např. letáky Svobodné Evropy, projev N. S. Chruščova na XX. sjezdu KSSS, román B. Pasternaka Doktor Živago, aj.), v sepisování vlastních nábožensko-filozofických spisů – Atlantida, Leknín aj. a v již zmíněném úsilí o rozšíření řádu o další členy. S tím také měla souviset snaha, aby členové řádu vůči poúnorovému režimu „nevybočovali z řady“ a dostali se postupně na významná místa ve státní správě a v KSČ. Výsledkem mělo být vytvoření blíže neurčené ideální společnosti, která by byla založena na křesťanských základech. Podle jedné zjednodušené definice byl kapitalismus považován za pravou a komunismus za levou úchylku, zatímco ona společnost měla být uprostřed.
Organizační struktura řádu byla údajně organizována podle zásad konspirace v tvz. trojkách, kdy v čele řádu prý stál bývalý biskup Trochta (ve skutečnosti stál v čele Odboru duchovní služby Junáka), jemuž podléhali tři kontuři. Těm bylo podřízeno 60 rytířů (L. Studený se také nechal inspirovat legendou o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu). Každý rytíř měl mít svou řadu – získat tři panoše z nichž každý by měl tři pážata. Členové řádu dostávali různá latinská jména, členské průkazy a měli i hesla pro konspirativní styk s ostatními členy řádu, které přímo neznali. Vzhledem k tomu, že ve skutečnosti byl v čele řádu L. Studený a že ani J. Pořízka ani M. Kalivoda neměli praktické zkušenosti z ilegální činnosti, mnohé z výše uvedeného zůstalo jen na papíře, případně bylo ústně sděleno kandidátům na členství v řádu s cílem zvýšit jejich zájem o vstup.
Podrobné informace o činnosti všech tří odsouzených jsou v zásadě obsaženy v rozsudku Krajského soudu v Brně z 30. 10. 1962, který je součástí soudního spisu, stejně jako část knihy Instrukce pro službu Odboru duchovní služby Junáka a orgánů jemu podřízených, jež se zabývá pravidly pro činnost Řádu sv. Václava. Proti zmíněnému rozsudku se však obžalovaní odvolali k Nejvyššímu soudu v Praze, který jej 6. 12. 1962 zrušil a snížil jejich tresty na nepodmíněné odnětí svobody na dobu 3 let u L. Studeného, na 1,5 roku u J. Pořízky a na 2 roky u M. Kalivody.
Rozsudek však z pochopitelných důvodů neuvádí, že v roce 1959 vojenská kontrarozvědka vyšetřovala jistého vojína V. Klíče, jež byl přítelem M. Kalivody. Během prověrky korespondence vojína Klíče VKR z dopisů M. Kalivody zjistila, že je protisocialistického zaměření, přestože v té době vedl pionýrský kroužek na 11 leté střední škole v Olomouci Hejčíně, a tak na něj StB 11. 9. 1959 založila tzv. pozorovací svazek (prověřování osoby podezřelé z protistátní činnosti) s krycím názvem KAMIL. Bohužel z výsledků lustrace k osobě M. Kalivody plyne, že část jeho spisů byla již v minulosti skartována, a proto není zcela zřejmé, zda již tehdy StB odhalila existenci „Řádu sv. Václava“ nebo k tomu došlo až v roce 1961. V roce 1960 se totiž J. Pořízka během své vojenské základní služby seznámil s Janem Majkutem, jehož posléze získal za člena řádu. V první polovině roku 1961 však J. Majkut učinil na J. Pořízku udání na StB kvůli protistátní činnosti a následně se stal jejím agentem s krycím jménem MAREK. Protože byl jeho agenturní svazek skartován 14. 6. 1993, nelze k jeho činnosti uvést nic bližšího, než že byl zřejmě výhradně úkolován ke sledování J. Pořízky a k „Řádu sv. Václava“ – pro StB akce VÁCLAV, neboť jeho svazek byl uložen do archivu 29. 5. 1962, tedy přesně den potom co 28. 5. 1962 učinil oficiální výpověď o protistátní činnosti J. Pořízky na StB, jinými slovy, protože přestal být tajným agentem StB, mohl pak bez problémů veřejně vypovídat před soudem. V druhé polovině roku 1961 je doloženo, že referát VKR 182. protiletadlového dělostřeleckého pluku v Mostě pod vedením mjr. Sášy Kadeřábka sledoval M. Kalivodu. Jeho rozpracování měl na starosti starší referent kpt. Ján Pilen, který k tomu využíval informátora krycím jménem NEPTUN, naneštěstí i v tomto případě byl objektový svazek VKR 182. protiletadlového dělostřeleckého pluku 14. 1. 1969 skartován.
PhDr. Daniel Povolný, Ph. D.
2. 1. 2024