Policie České republiky  

Přejdi na

Služba veřejnosti a prestižní povolání


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

pprap. Jiří Rychlovský

policista, KŘP hlavního města Prahy, Obvodní oddělení policie Praha I, místní oddělení Vokovice
daroval v roce 2012 

"Chvilka bolesti určitě za záchranu života stojí"

Kdy a proč jste se rozhodl vstoupit do registru?
Do Českého registru dárců kostní dřeně jsem se zapsal před více než deseti lety, bylo mi tehdy něco málo přes dvacet let. Šel jsem na transfuzní oddělení za účelem stát se dárcem krve, tam mi ale současně nabídli možnost stát se členem registru. Vstoupit tam mi přišlo přirozené, samozřejmé jako to darování krve, a tak jsem se nechal zapsat.
 
Jak dlouho jste byl v registru, než jste se stal vhodným dárcem?
Více než deset let. Dárcovské centrum mě kontaktovalo s dotazem, zda mám stále zájem darovat kostní dřeň a mohu podstoupit další odběry krve, které určí, jestli jsem pro příjemce vhodným dárcem.
 
Jaký byl váš pocit, když jste se dozvěděl, že jste vhodným dárcem?
Nad ničím jsem nepřemýšlel. Když jsem zjistil, že mohu tímto způsobem někomu pomoci, tak jsem neváhal. Darovat? Byla to pro mě samozřejmost. Ale vědomí, že je někdo natolik nemocný, že tento druh pomoci potřebuje, byl pro mě vnitřně bolestivý.
 
Jak od tohoto okamžiku vypadal následující proces?
Už na první schůzce po telefonátu jsem se s panem doktorem Svobodou domlouval, jakým způsobem se bude kostní dřeň odebírat. Když se blížil termín odběru, začal jsem chodit do nemocnice na injekce, které měly podpořit vyplavování krvetvorných buněk do krve. Jednoho lednového dne roku 2012 jsem nastoupil do Fakultní nemocnice v Plzni. Odběr proběhl druhý den ráno. Odběr proběhl druhý den ráno. Krev mi byla odebírána ze žil na rukou. Trvalo to téměř čtyři hodiny.
 

„Jsou to roky prověřené metody a navíc nejsou žádným velkým zásahem do těla člověka.“

 
Pro jaký způsob odběru jste se rozhodl a proč?
Dozvěděl jsem se, že v tomto případě by byl, podle názoru lékařů, lepší odběr z krve. Rozhodnutí bylo sice na mně, ale neměl jsem důvod jejich přání nerespektovat. Nebyl jsem ve výběru způsobu odběru vyhraněný a neobával jsem se ani jednoho z nich. Jsou to roky prověřené metody a navíc nejsou žádným velkým zásahem do těla člověka, že by byly život ohrožující a že by mohly nějak zásadně ovlivnit běžný způsob života.
 
Jak jste se cítil fyzicky a psychicky?
Bezprostředně po odběru jsem se cítil dobře. Také lékaři uznali, že jsem v tak dobré kondici, že mohu být z nemocnice propuštěn. Zanedlouho se dostavil pocit, jako bych dostal chřipku. Trvalo to však jen pár dní a po té jsem se už cítil úplně v pořádku. Na to jsem ale byl personálem připraven, byl jsem o tom informován. Přesto probíhaly a stále probíhají následné kontroly. Nejprve po týdnu, pak po čtrnácti dnech, měsíci, šesti měsících a zanedlouho půjdu na poslední kontrolu, roční.
 
Byly informace, které jste o odběru kostní dřeně do té doby měl, shodné s tím, co se ve skutečnosti dělo?
Měl jsem dostatek informací. To co mě překvapilo, byla péče ze strany personálu. Bylo to něco, s čím se běžný pacient nesetká. Vysoká a kvalitní úroveň péče o dárce i v oblasti informovanosti.
 
Udělal byste totéž znovu?
Určitě.
 
Znáte příjemce? Jste v kontaktu?
V tuto chvíli z pochopitelných důvodů vím o příjemci pouze to, že to byl muž zhruba v mém věku. Chtěl bych vědět, kdo to byl, ale nejsem si jist, zda bych chtěl znát výsledek transplantace. Posílal jsem e-mail panu doktorovi, ale zatím mi odpověď nepřišla.
 
Osobní vzkaz kolegům …
Vzkaz těm, kteří by byli ochotni darovat kostní dřeň, ale brání jim v zaregistrování obavy … Není čeho se bát, nehrozí žádné extrémní riziko, chvilka bolesti určitě stojí za to někomu zachránit život.
 
 
Rozhovor ze dne 6. listopadu 2013
© Foto: Jan Foltán, 2013

vytisknout  e-mailem