Policie České republiky  

Přejdi na

Naším cílem je Vaše bezpečí


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

pprap. Jaroslav Šlechta, DiS.

policista, KŘP Středočeského kraje, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, pracoviště Příbram
daroval v roce 2008

"Když může člověk druhým pomoci, neměl by se tomu bránit."

Kdy a proč jste se rozhodl vstoupit do registru?
Nepamatuji se přesně, kdy jsem do registru vstoupil, ale myslím, že to byl rok 1997 nebo 1998. Chodím darovat krev na transfuzní stanici do Jindřichova Hradce a tehdy tam byly letáky o darování kostní dřeně. Pomyslel jsem si… Jsem člověk zdravý, vstupem do registru se člověku nic nestane a vzniká jen větší šance pro nemocné lidi. Jsem přesvědčen, že čím více lidí tam bude zapsáno, tím je to lepší. Právě včera večer jsem ve večerních zprávách viděl příběh nemocné ženy, pro kterou se nedaří najít dárce. Říkali, že v registru je asi 30 000 lidí. Ten nízký počet mě překvapil.

Jak dlouho jste byl v registru, než jste se stal vhodným dárcem?
V srpnu roku 2008 mě kontaktovali z Fakultní nemocnice v Plzni, zda mám ještě zájem darovat kostní dřeň.
 
Jaký byl váš pocit, když jste se dozvěděl, že jste vhodným dárcem?
Při vstupu do registru mi odebrali čtyři nebo pět ampulí krve a vyplnil jsem dotazník. Když jsem šel do Nemocnice v Českých Budějovicích na odběr krve, byl jsem rozhodnutý zákrok podstoupit. Když může člověk druhým pomoci a nic se vám nemůže stát, tak není, podle mě, důvod se tomu bránit. Kdyby byl příjemcem někdo z mého blízkého okolí, tak bych to asi prožíval jinak… Takhle zavolali a já jsem to podstoupil.
 
Jak od tohoto okamžiku vypadal následující proces?
Po několika dnech jsem odjel na Hematologicko-onkologické oddělení Nemocnice v Českých Budějovicích, kde mi odebrali vzorky krve. Při této návštěvě jsem s lékařkou mluvil o způsobu odběru.
Odběr proběhl v říjnu. V pondělí jsem nastoupil do nemocnice. Vyřídily se administrativní záležitosti. Druhý den jsem prošel předoperačním vyšetřením včetně měření, vážení, zhodnocení mojí a rodinné anamnézy. Další den jsem šel na odběr, který trval hodinu a půl.
 

„Nebyl proto důvod se toho obávat.“

Pro jaký způsob odběru jste se rozhodl a proč?
S lékařkou jsme spolu mluvily o mýtech, které kolují mezi lidmi. Doporučila mi odběr krvetvorných buněk z pánve. Já jsem se k této variantě klonil již před tím. Kdyby mi však doporučila druhou variantu odběru, podstoupil bych ji stejně, byť by to nebylo úplně podle mých představ. Podstoupily to desítky stovky dárců přede mnou a nezaznamenal jsem žádné zprávy o negativním dopadu odběru na jejich zdraví. Nebyl proto důvod se toho obávat.
 
Byly informace, které jste o odběru kostní dřeně do té doby měl, shodné s tím, co se ve skutečnosti dělo?
Řekl bych, že informací bylo až příliš. Možná, že by člověk nemusel vědět úplně všechno. Informace jsem získal jak od personálu na Hematologicko-onkologickém oddělení Nemocnice v Českých Budějovicích, kde prováděli kontrolní vyšetření, tak i ve Fakultní nemocnici v Plzni. Zde mi paní doktorka vysvětlila, jak to bude probíhat, co bude následovat, co by se mělo i nemělo dít po zdravotní stránce. Informací bylo dost.
 
Jak jste se cítil fyzicky a psychicky?
Do pánevních kostí se zapíchnou jehly, kterými se odčerpávají potřebné látky. Po probuzení jsem se kvůli narkóze necítil dobře. Byl jsem celkově unavený, ale to se stává. Druhý den jsem se už cítil dobře a byl jsem z nemocnice propuštěn. Jediné co mi bolelo, byla záda. Nemohl jsem dělat prudší pohyby. To ale po týdnu nebo čtrnácti dnech přešlo. Měsíc po odběru mi telefonovali z plzeňské nemocnice a ptali se na můj zdravotní stav. Telefonovali mi pak ještě několikrát, přičemž se jednotlivé intervaly mezi voláními postupně prodlužovaly. Naposledy mě kontaktovali po čtyřech letech od odběru.
 
Udělal byste totéž znovu?
Určitě ano.
 
Znáte příjemce? Jste v kontaktu?
Zajímal jsem se, kdo bude příjemcem. Bylo mi řečeno, že příjemkyní bude třináctiletá holčička z Čech. Registry kostní dřeně téměř celého světa jsou propojené, tudíž dárce a příjemce nemusí být nutně z jedné země. U dětských pacientů je šance na uzdravení vyšší než u dospělého člověka. To je jedno z mála pozitiv na tom všem. Vzájemný kontakt je ošetřený právně. Může se uskutečnit až na základě požadavku obou stran nezávisle na sobě. Tuto možnost nikdo nikomu nenabízí. Zájem musí být oboustranný a spontánní. Osobní kontakt je ale možný až po nějakém čase. Já jsem ten požadavek vznesl pře rokem, dvěma a stále čekám na odpověď.
 
Osobní vzkaz kolegům …
Když je člověk zdravý, tak není nijak limitovaný, když se někam přihlásí. Lidi se přihlásí do všelijakých akcí, dávají informace o sobě úplně cizím lidem. Tady je to anonymní a navíc můžete pomoci někomu druhému, který to opravdu potřebuje. Vstup do registru člověku opravdu nic neudělá. Odeberou vám pár ampulek krve a vůbec nic se vám nestane. Já na sobě nic nepociťuji. Dá se to vydržet a zvláště, když to dopadne dobře, tak je to dobrý pocit.

Rozhovor ze dne 14. listopadu 2013
© Foto: Jan Foltán, 2013

vytisknout  e-mailem