Používání linky 158
Zveřejnění podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.
Žadatel požadoval mimo jiné poskytnutí následujících informací:
„Dle stanoviska Policejního prezídia, které telefonní číslo v naléhavé a nepřehledné situaci by měl použít občan, vyjma tísňových linek jako jsou 112,158, když se nejedná o ohrožení života, zdraví či majetku, ale jedná se o nerespektování rozhodnutí soudu, které nesnese odklad, navíc se jedná o nezletilé dítě?
V kolika případech bylo takovéto jednání postoupeno úřadům či institucím k projednání za použití linky 158, při volání kdy se nejednalo o ohrožení na životě, zdraví či majetku, ale o pomoc při nerespektování rozsudku soudu u nezletilé osoby?
Je jen na samotných policistech Policie ČR, kdy, jak a na koho zašlou podnět za delikty v jejich dikci nebo toto musí schválit vedoucí pracovník či jiná osoba nebo osoby? Pokud ano v mém případě to byla která osoba nebo osoby?“
Policie České republiky jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. předmětnou žádost posoudila a sdělila žadateli následující informace.
K prvnímu dotazu:
Povinný subjekt sděluje, že podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. mají státní orgány povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti. Policie České republiky je státním orgánem a ve vztahu k informacím týkajícím se její působnosti tedy i povinným subjektem.
Jak praví § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., informací se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuáloního. Podle § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb. se však povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.
Povinný subjekt je povinen poskytovat pouze ty informace, které se vztahují k jeho působnosti, a které má nebo by měl mít podle obecně závazného právního předpisu k dispozici. Naopak zákon č. 106/1999 Sb. nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice, vytvářet právní analýzy či hodnocení na základě zadání žadatele.
Ve vztahu k dotazům na názory je nutno odlišit, zda povinný subjekt dožádaný názor již zaujal a zaznamenal anebo jej teprve na základě žádosti zaujmout má. V prvním případě má povinnost názor poskytnout, ve druhém ne. Samozřejmě zde platí, že názor je třeba poskytnout (i kdyby je povinný subjekt dosud nezaujmul), pokud z právních předpisů pro povinný subjekt vyplývá povinnost si názor učinit (např. vydat stanovisko).
Policie České republiky konstatovala, že informací, které se žadatel domáhá v prvním bodu, nedisponuje a její vytváření by pro povinný subjekt znamenalo zaujetí konkrétního právního názoru, na což se informační povinnost nevztahuje. Žádný právní předpis zároveň povinnému subjektu neukládá požadovanou informací disponovat.
Ke druhému dotazu:
Policie České republiky žadateli sdělila, že informacemi, které žadatel požaduje ve druhém bodu, nejsou statisticky sledovány a povinný subjekt jimi nedisponuje.
K poslednímu dotazu:
Pracovník oznamuje přestupek (předá věc) nebo podezření ze spáchání přestupku, pokud je nevyřešil příkazem na místě (napomenutím, pokutou), jiným opatřením (domluva) nebo neodložil. Pracovník zaznamená do formuláře oznámení přestupku (předání věci) předepsané údaje. K oznámení přestupku (předání věci) přiloží důkazní prostředky nezbytné pro pozdější dokazování před správním orgánem, včetně uvedení případných svědků, popřípadě další dokumentaci. Po podepsání jej předloží ke kontrole svému nadřízenému pracovníkovi, který svým podpisem stvrdí, že formulář obsahuje všechny potřebné náležitosti. Poté oznámení přestupku (předání věci) odešle příslušnému orgánu k dalšímu postupu.
pplk. Mgr. art. et Mgr. David Schimmer – 5. 3. 2019