Poučení v trestním řízení
Zveřejnění podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.
Žadatel se domáhal následujících informací:
„a) jaký je obvyklý postup policejního orgánu při výslechu osoby dle trestního řádu, která opakovaně by sdělila, že nerozumí poučení?
b) Mohl by policejní orgán i přes tuto situaci dle bodu a) pokračovat ve výslechu a sepisování protokolu?
c) jaký je obvyklý postup policejního orgánu při výslechu osoby dle trestního řádu, u které by policejní orgán měl důvodně za to, že by tato z důvodu například zjevně nízkých rozumových schopností nebyla schopna výslechu? (aniž by tato osoba byla omezena svéprávnosti)
d) zda vyplývá z některého právního předpisu a pokud ano, tak z jakého, že by policejní orgán ustanovil takovéto osobě opatrovníka nebo alespoň zástupce z řad advokátů?
e) Zda k výše uvedenému existuje například nějaký metodický pokyn nebo směrnice či obdobný dokument? Pokud ano, prosím o jeho označení a zaslání.“
Policie České republiky poskytla žadateli následující informace:
Ad a)
Postup policejního orgánu Policie České republiky při výslechu osoby podle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 141/1961 Sb.“), v případě, že by vyslýchaná osoba sdělila, že nerozumí poučení, by záležel na tom, zda by se sdělení vyslýchané osoby týkalo celého poučení nebo pouze některé jeho části, a dále na procesním postavení této osoby. Ve vztahu k osobě obviněného viz například ustanovení § 34 a § 36 zákona č. 141/1961 Sb., ve vztahu k osobě poškozeného nebo zúčastněné osobě viz například ustanovení § 50 zákona č. 141/1961 Sb. nebo ustanovení § 21 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), ve znění pozdějších předpisů.
Ad b)
Obecně lze říci, že v případě, kdy by vyslýchaná osoba sdělila, že nerozumí poučení, by úkon byl přerušen.
Ad c)
Při výslechu malého dítěte nebo osoby se sníženým intelektem policejní orgán Policie České republiky postupuje vždy tak, aby vyslýchaná osoba věděla, čeho se její výslech týká a k čemu se vyjadřuje. Policejní orgán přizpůsobuje slovník vedení výslechu mentální úrovni vyslýchané osoby, upřesňuje význam použitých slov a vhodnými dotazy ověřuje, zda vyslýchaná osoba správně chápe smysl položených otázek. Výslechu může být přítomen odborník, zpravidla psycholog nebo psychiatr, který napomáhá navázání kontaktu mezi policejním orgánem a vyslýchanou osobou, navození důvěry vyslýchané osoby vůči policejnímu orgánu, udržení koncentrace vyslýchané osoby, řešení nenadálých situací v průběhu výslechu apod.
Ad d)
Viz ustanovení § 34 a § 36 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb.
Ad e)
Policie České republiky nevydala interní akt řízení nebo metodicky pokyn, který by speciálně upravoval postup policejního orgánu při výslechu osoby podle zákona č. 141/1961 Sb. v situacích uvedených v bodech a), b), c) a d) předmětné žádosti o informace.
PhDr. Jiří Vokuš, 1. září 2020