Postup policejních orgánů při prověřování trestních oznámení
Žadatel se domáhal odpovědí na soubor otázek týkajících se postupu policejních orgánů při prověřování trestních oznámení. Jeho žádosti bylo vyhověno.
- Otázka: Zda pro činnost policistů činných u Policie ČR je závazný zákon č. 141/1961 Sb. trestního řádu při prověřování trestních oznámení občanů a postupy zde stanovené.
Odpověď: Policejní orgán je při prověřování trestního oznámení povinen postupovat v souladu se zákonem č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 141/1961 Sb.“).
- Otázka: Které zákonné ustanovení – konkrétní zákon umožňuje policistům činným u Policie ČR neprovádět prověřování trestního oznámení občanů bez vydání usnesení a rozhodnutí Policie ČR.
Odpověď: Podle § 158 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. je policejní orgán povinen na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele; je povinen činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti.
- Otázka: Podle kterého zákona činí policisté činní u Policie ČR prověřování trestních oznámení občanů, jestliže nejsou vydány usnesení o průběhu vyšetřování.
Odpověď: Viz odpověď na otázku č. 1. Podle § 69 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 273/2008 Sb.), policista před zahájením úkonů trestního řízení podle zákona č. 141/1961 Sb. z vlastní iniciativy nebo na základě podnětu jiné osoby anebo orgánu za účelem získání poznatků o trestné činnosti vyhledává, odhaluje, a je-li to třeba, i dokumentuje skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin.
- Otázka: Zda pro policisty činné u Policie ČR platí při jejich činnosti i zákon č. 500/2004 Sb. správního řádu pro vyřizování stížností občanů.
Odpověď: Pokud policista plní úkoly vyplývající z působnosti Policie České republiky jakožto správního orgánu je povinen postupovat v souladu se zákonem č. 500/2004 Sb., správním řádem, ve znění pozdějších předpisů.
- Otázka: Z jakých důvodů policisté činní u Policie České republiky nestíhají pachatele rozsáhlých trestných činností, „soudní exekutory“, na základě trestních oznámení učiněných občany.
Odpověď: Podle § 160 zákona č. 141/1961 Sb., nasvědčují-li prověřováním podle § 158 zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného. Státní zástupce nebo policejní orgán před zahájením trestního stíhání odloží věc usnesením, je-li trestní stíhání nepřípustné z důvodů uvedených v § 11 odst. 1 anebo je-li trestní stíhání neúčelné vzhledem k okolnostem uvedeným v § 172 odst. 2 písm. a) nebo b).
- Otázka: Zda Policie ČR není oprávněna stíhat pachatele trestné činnosti „soudní exekutory“.
Odpověď: Podle § 10 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. jsou z pravomoci orgánů činných v trestním řízení vyňaty osoby požívající výsad a imunit podle zákona anebo podle mezinárodního práva. Mezi tyto osoby profesní skupina soudních exekutorů jako celek nenáleží.
- Otázka: Jakým způsobem Policie ČR při své činnosti přijímá pokyny státních zástupců, zda písemnou formou nebo pouze ústním sdělením.
Odpověď: Podle § 19 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů, písemnou formu mají pokyny, které státní zástupce vydává k zahájení trestního stíhání, ke kvalifikaci trestného činu, k rozsahu obvinění, ke způsobu vyřízení věci v přípravném řízení, k přibrání znalce, při vrácení věci k doplnění, po vrácení věci státnímu zástupci soudem k došetření, u odnětí a přikázání věci a tam, kde to státní zástupce považuje za potřebné. Ústně dané pokyny státní zástupce stvrzuje písemně, považuje-li to podle povahy věci za nutné. O každém pokynu učiní záznam do dozorového spisu.
- Otázka: Zda je pouze Ministerstvo spravedlnosti ČR oprávněno prověřovat nezákonnou činnost soudních exekutorů a ne Policie České republiky, podle kterého zákona.
Odpověď: Činnost soudních exekutorů upravuje zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 7 tohoto zákona státní dohled nad exekuční činností a nad činností exekutora podle § 74 odst. 1 písm. c) a § 76a vykonává Ministerstvo spravedlnosti. Policie ČR je oprávněna zabývat se činností soudních exekutorů stejně jako jiných osob v rámci své působnosti upravené v obecné rovině ustanovením § 2 zákona č. 273/2008 Sb. Jejím úkolem je chránit bezpečnost osob a majetku a veřejný pořádek, předcházet trestné činnosti, plnit úkoly podle trestního řádu a další úkoly na úseku vnitřního pořádku a bezpečnosti svěřené jí zákony, přímo použitelnými předpisy Evropských společenství nebo mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu.
- Otázka: Žádám o podání informace, zda Policie ČR je seznámena se skutečností, že v případě nesprávných úředních postupů nese plnou odpovědnost za škody způsobené nesprávným úředním postupem, když věděla na základě trestních oznámení občanů, která nebyla řádně prověřována v souladu se zákonem č. 141/1961 Sb., trestního řádu, usnesením.
Odpověď: Policii České republiky je známa existence a obsah zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).
- Otázka: Jaká opatření Policejní prezidium ČR učiní ve věci nesprávných úředních postupů příslušníků policie činných u Policie ČR.
Odpověď: V případě hypotetického zjištění nesprávného úředního postupu příslušníka nebo zaměstnance Policie České republiky jeho nadřízení standardně přijímají opatření podle charakteru a závažnosti zjištěného pochybení tak, aby důsledek případného nesprávného úředního postupu byl pokud možno napraven a pochybení se napříště neopakovalo.
PhDr. Jiří Vokuš, 7. 3. 2013