Žadatel se domáhal informace, „jak je v souladu s trestním řádem a ostatními platnými zákony ČR, aby trestní oznámení na krajského ředitele, řešilo krajské ředitelství“ a dále uvedl:

„Analogicky bych pak přestupek, například překročení rychlosti, musel řešit opět já, nebo spíše někdo mně podřízený, takže moje děti, je to tak správně?

Tímto Vás tedy vyzývám, aby jste toto oznámení, pokud máte zákonné oprávnění se mu nevěnovat, postoupili Generální inspenkci. Současně žádám opět podle zákona 106/1999Sb., aby mi byly poskytnuty kopie všech dokumntů ev. odkazy na příslušné zákony, které hovoří o tom, že trestní oznámení na krajského ředitele, je příslušné řešit opět toto krajské ředitelství.“

Policie České republiky konstatovala, že z textu žádosti není zřejmé, jakých dokumentů se žadatel konkrétně domáhá, a vyzvala proto žadatele, aby svou žádost ve vztahu k požadovaným dokumentům upřesnil, to znamená, aby uvedl, jaké konkrétní dokumenty požaduje, respektive, čeho se tyto dokumenty mají týkat, co má být jejich obsahem. Žadatel na tuto výzvu reagoval podáním, v němž uvedl:

„vy si ze mne děláte srandu, že jo? Ptáte se mne co tyto dokumenty mají obsahovat? To jako myslíte vážně? Fakt? K tomu jste použili mozkové měření? Kdybych věděl co je jejich obsahem, tak bych asi nepožadoval jejich poskytnutí. Takže Vás vyzývám, aby jste v řádném termínu informace poskytnuli. Pokud je neposkytnete, samozřejmě že bude následovat stížnost pro porušení zákona.“

S ohledem na uvedenou reakci povinný subjekt poskytl žadateli následující informace:

Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 341/2011 Sb., o Generální inspekci bezpečnostních sborů a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je vyhledávání, odhalování a prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, jehož pachatelem je příslušník Policie České republiky, úkolem Generální inspekce bezpečnostních sborů. Podle ustanovení § 2 odst. 2 téhož zákona je úkolem Generální inspekce bezpečnostních sborů rovněž vyšetřování trestných činů příslušníků Policie České republiky. Z podání žadatele doručeného Policejnímu prezidiu České republiky s označením věci „FWD: podání trestního oznámení“ vyplývá, že žadatel odeslal shodné podání Generální inspekci bezpečnostních sborů, tj. orgánu činnému v trestním řízení příslušnému zabývat se případnou trestnou činností příslušníka Policie České republiky.

Podle ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (stejně jako podle ustanovení § 59 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů) se každé podání posuzuje podle svého skutečného obsahu bez ohledu na to, jak je označeno. Odbor vnitřní kontroly Policejního prezidia České republiky posoudil podání žadatele jako stížnost ve smyslu ustanovení § 175 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 500/2004 Sb.“), a proto postupoval tak, jak je uvedeno v dokumentu, jímž toto podání žadatele vyřídil. V této souvislosti lze žadatele odkázat na dikci uvedeného ustanovení § 175 zákona č. 500/2004 Sb.:                                                                                                                                                 

㤠175

Stížnosti

            (1) Dotčené osoby mají právo obracet se na správní orgány se stížnostmi proti nevhodnému chování úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li tento zákon jiný prostředek ochrany.

            (2) Podání stížnosti nesmí být stěžovateli na újmu; odpovědnost za trestný čin nebo správní delikt není tímto ustanovením dotčena.

            (3) Stížnost lze podat písemně nebo ústně; je-li podána ústně stížnost, kterou nelze ihned vyřídit, sepíše o ní správní orgán písemný záznam.

            (4) Stížnost se podává u toho správního orgánu, který vede řízení. Tento správní orgán je povinen prošetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené. Považuje-li to za vhodné, vyslechne stěžovatele, osoby, proti nimž stížnost směřuje, popřípadě další osoby, které mohou přispět k objasnění věci.

            (5) Stížnost musí být vyřízena do 60 dnů ode dne jejího doručení správnímu orgánu příslušnému k jejímu vyřízení. O vyřízení stížnosti musí být stěžovatel v této lhůtě vyrozuměn. Stanovenou lhůtu lze překročit jen tehdy, nelze-li v jejím průběhu zajistit podklady potřebné pro vyřízení stížnosti.

            (6) Byla-li stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, je správní orgán povinen bezodkladně učinit nezbytná opatření k nápravě. O výsledku šetření a opatřeních přijatých k nápravě se učiní záznam do spisu; stěžovatel bude vyrozuměn jen tehdy, jestliže o to požádal.

            (7) Má-li stěžovatel za to, že stížnost, kterou podal u příslušného správního orgánu, nebyla řádně vyřízena, může požádat nadřízený správní orgán, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti.“

Z výše uvedeného dokumentu odboru vnitřní kontroly Policejního prezidia České republiky nijak nevyplývá, že trestní oznámení na ředitele krajského ředitelství policie by mělo řešit totéž krajské ředitelství policie a rovněž jím není nijak dotčeno oznámení tvrzeného protiprávního jednání podle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Povinný subjekt nemůže žadateli poskytnout odkazy na právní přepisy, jichž se domáhá a jež by podporovaly premisu jím samotným vytvořenou, neboť tato premisa je chybná.   

Ve vztahu k požadovaným blíže nespecifikovaným dokumentům povinný subjekt zároveň vydal rozhodnutí o částečném odmítnutí předmětné žádosti o informace.    

PhDr. Jiří Vokuš, 26. srpna 2019