Policie České republiky  

Přejdi na

Pomáhat a chránit


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 
hl. m. Praha název

Policie České republiky – KŘP hlavního města Prahy

Poříční oddělení - od historie po součastnost

V roce 1941 byl Ministerstvem vnitra, Ministerstvem veřejných prací a Ministerstvem zemědělství u policejního ředitelství v Praze zřízen oddíl poříční policie. Jeho úkolem byl výkon služby na toku řeky Vltavy v hranicích pražského policejního obvodu... 

 

Od té doby se mnohé změnilo. Poříční oddělení je dalším výkonným organizačním článkem odboru služby pořádkové policie Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy. Při své činnosti plní specifické úkoly Policie České republiky na řece Vltavě a ostatních vodních plochách, včetně potápěčské činnosti.
 
Pěšky, v autě, anebo na lodi
 
Policisté tohoto oddělení plní úkoly po linii pořádkové buď formou pěších hlídek, autohlídek, anebo na lodi. Slouží nepřetržitě, čtyřiadvacet hodin denně bez ohledu na to, jaké je roční období. Do běžné služby je zapojena jedna, maximálně dvě hlídky za den, podle toho, jaká je aktuální bezpečnostní situace. Policisté mají k dispozici pět člunů, z toho tři celoroční a jeden sezónní, polootevřený. Používají i pracovní prám s dvojitým dnem, který slouží jako pracovní plošina pro potápěče, případně pro utonulé, které vytáhnou z vody. Disponují také třemi gumovými čluny, z nichž jeden je permanentně na výjezdovém vozíku i s motorem, stále připravený k použití pro výjezd potápěčské skupiny. Jeden vyfouklý člun a tlakovou lahev vozí autohlídka pro případ potřeby.
 
Spektrum činnosti poříčního oddělení je velmi široké. Rozdělit se dá do několika oblastí. První z nich je hlídková činnost, v rámci které policisté kontrolují osoby a objekty kolem vody, řeší nejrůznější přestupky, zejména na úseku ochrany zelených a vodních ploch, kontrolují, zda není Vltava znečišťována například splašky z mytí vozidel, olejovými skvrnami, či nejrůznějšími odpadky, apod. Často zacházejí i mezi osoby bez domova, které se zdržují v improvizovaně vybudovaných příbytcích pod mosty či na jiných odlehlejších místech. Nezřídka tak mezi nimi objeví osoby v celostátním pátrání. V zimě kontrolují stav ledových ploch, zaměřují se na zazimované rekreační objekty a lodě, apod.
 
V rámci plavebních hlídek se policisté orientují na plavidla všeho druhu. U lodí kontrolují doklady, označení, vybavení, stav vlajky, apod. V letních měsících se zaměřují na vodní skútry, které mají příslušnými vyhláškami omezený provoz, a mohou se tak pohybovat pouze v určitých lokalitách. (O těch v současné době rozhoduje příslušný městský úřad. Do budoucna by ale tato pravomoc měla přejít přímo na Státní plavební správu). Dohlížejí také nad plovárnami, půjčovnami šlapadel a lodiček. V této souvislosti se snaží pokud možno předcházet rizikovým situacím ze strany návštěvníků těchto zařízení. Běžně se totiž setkávají například s tím, že rodiče plující na šlapadle či na loďce zajedou pod jez, postaví na něj své děti a fotografují je. Následky přitom nedomýšlí. Ten, kdo pak musí včas zasáhnout, je právě policie.
 
Při nočních službách hlídkují policisté především na lodi, ze které dohlížejí zejména na bezpečnost osob na řece a v jejím okolí. Nejsou totiž výjimkou případy, kdy se lidé z nejrůznějších důvodů ocitnou ve vodě a nevědí si rady. V takových okamžicích se z policistů stávají záchranáři, kteří se snaží ze všech sil tonoucímu pomoci. V rámci autohlídek se policisté orientují spíše do odlehlejších, hůře dostupných míst, kam se jejich kolegové na lodi nedostanou včas. Pravidelně zajíždějí například na Džbán, do Hostivaře, či Holešovického přístavu. Prioritou je pro ně ale Vltava a její blízké okolí na území Prahy.
 
V létě se trestná činnost zvyšuje
 
Zejména v letní sezóně se trestná činnost kolem vody mírně zvyšuje. Narůstají případy krádeží v kempech a rekreačních oblastech, přibývá počet osob procházejících evidencí celostátního pátrání. Policisté z tohoto oddělení také velmi často vyjíždějí k případům černých skládek u řeky, či k olejovým skvrnám na hladině. Ty mohou vzniknout z nejrůznějších příčin. Nejčastěji je mají na svědomí pohodlní kuchaři, kteří místo toho, aby přepálený olej vylili na k tomu určená místa, zbaví se jej jednoduše tím, že jej nalijí do Vltavy. Výjimkou nejsou ani případy úniku pohonných hmot, ke kterým dochází například při přelévání z kanystru do nádrže, anebo přímo z lodních motorů. V takovýchto případech může i malá kapka způsobit velmi rozsáhlou skvrnu. Při zjišťování příčin těchto událostí spolupracuje hned několik složek, Státní plavební správa, Povodí Vltavy, Česká inspekce životního prostředí, hasiči a policie. Ta spolu s hasiči provádí prvotní úkony. Snaží se zjistit původ skvrny, místo, odkud se rozšířila. Je třeba neprodleně vytvořit nornou stěnu, odebrat vzorek neznámé látky a zaslat ji na odborné zkoumájí. Zjistit pachatele je přitom značně složité. Přesto se daří. Policisté mají například ještě v paměti případ, ve kterém se snažili odhalit původce rozsáhlé olejové skvrny na Vltavě. Než se tak stalo, přihlásil se jim sám. Řekl, že k nehodě došlo v okamžiku, kdy z kanystru do lodi doléval pohonné hmoty. Přitom se pár kapek dostalo do vody a skvrna byla na světě. Dotyčný se před policií nejprve snažil ukrýt, potom si ale všechno rozmyslel a ke všemu se přiznal. Policisté případ kvalifikovali jako přestupek na úseku životního prostředí a celou věc oznámili k dořešení Inspekci životního prostředí.
 
Tomuto útvaru se ale nevyhýbají ani smutné případy. Tak například před několika lety zasahovali členové poříčního oddělení u havárie, kdy řidič na rovném úseku v oblasti Letné dostal smyk, prorazil hrazení na mostě a zřítil se do Vltavy. Policisté ve spolupráci s hasiči sice vozidlo vylovili, řidiče už se jim ale zachránit nepodařilo. Bohužel zůstal uvězněn uvnitř a utonul.
 
Potápěči slouží jako servis pro ostatní složky
 
Druhou hlavní náplní poříčního oddělení je potápěčská činnost. Existuje zde skupina jedenácti potápěčů různého věku a délky praxe, kteří fungují jako servis pro ostatní složky. Každý rok musí projít přísnou zdravotní prohlídkou a absolvovat kurs s následným přezkoušením. Rozdělují se do čtyř kvalifikačních stupňů podle toho, jaké mají zkušenosti a do jaké hloubky jsou oprávněni se potápět. Potápěči kvalifikačního stupně P4 jsou zařazeni na odboru speciálních potápěčských činností a výcviku Policejního prezídia ČR. Zbylé tři skupiny potápěčů slouží na poříčním oddělení. Do kvalifikačního stupně P3 jsou zařazeni potápěči, kteří se mohou potápět až do hloubky 40 metrů s možností použití dýchací směsi NITROX do 40 % kyslíku. Jsou to ti nejzkušenější policisté s nejlepší praxí. Mohou vést například náročné pátrací akce, musí být schopni rychle a správně se rozhodovat. Při jejich činnosti totiž velmi často záleží jen na minutách. Potápěči kvalifikačního stupně P2 jsou oprávněni se potápět do 40 metrů, potápěči kvalifikačního stupně P1 do 20 metrů. Potápěči slouží především jako servis pro ostatní útvary Policie ČR, ponejvíce však Službu kriminální policie a vyšetřování. Poříční oddělení je totiž jako jediný útvar oprávněn zajišťovat místo činu a sbírat důkazy pod vodní hladinou tak, aby byly použitelné pro trestní řízení. Jeho členové mají přesné instrukce, jak postupovat v konkrétních případech, jak zacházet s tělem utonulého, apod. Prošli si i odborným školením na záchranu života pod zamrzlou hladinou. V Praze tyto znalosti ale kvůli jejím specifikám příliš nevyužijí.
 
Jejich teritoriem je Praha, pokud jsou ale vyžádáni, jezdí po celé České republice, kde provádějí průzkumy vodních toků a nádrží. Pátrají například po pohřešovaných osobách, u kterých nelze vyloučit, že utonuly. Hledají je nad vodní hladinou i pod ní. Dobře už znají místa, kam voda tělo odnese, a na ta se zaměřují. O mnoho složitější je ale pátrání po věcech pocházejících z trestné činnosti. Často se totiž jedná o drobné předměty, jako jsou například nože, pistole, různé nářadí, ale i brýle, řetízky, prstýnky, apod., které se hledají jen velmi těžko. Přesto se najít dají. Svědčí o tom i jeden příklad z praxe. Policisté, kteří hlídkovali na lodi kolem vltavských břehů, si na jedné straně všimli muže, jak se usilovně dívá do vody. Vypadalo to, jakoby chtěl spáchat sebevraždu. Nebyla to ale pravda. Byl zoufalý, protože mu do vody spadly brýle za 20 tisíc korun. Ačkoliv se situace zdála zprvu beznadějná, podařilo se policejnímu potápěči drahou věc v kalné vodě nalézt. Tento případ jenom dokazuje, že potápěči dovedou nalézt prakticky cokoliv, přestože ve valné většině případů bojují se špatnou viditelností a musí tak maximálně využívat svůj hmat a přirozený instinkt. Výcvik je pro ně nezbytnou nutností. Absolvují jej dvakrát do týdne, pokaždé s jiným zaměřením. Na území Prahy nacvičují zejména pátrací metody po osobách, anebo věcech. Jejich cílem je, vylepšit si základní dovednosti a získat i potřebné zkušenosti a návyky. Příhodné podmínky hledají za hranicemi Prahy. Nalézají je například na Slapech, kde jsou hloubky mnohonásobně větší. To je velmi důležité zejména pro potápěče kategorie A, kteří mají za rok předepsaný určitý počet ponorů, aby svůj stupeň obhájili. A právě v těchto oblastech hloubkové ponory trénují. Výstroj mění podle počasí. V létě používají do menších hloubek takzvané polosuché obleky. Do těch nateče voda, která s neoprenem vytvoří izolační vrstvu. Potápěč se tak ohřívá vlastním tělem. V zimě se používají suché obleky, které jsou vodotěsné, a je v nich teplo. Voda v přehradě má po většinu roku kolem 4 stupňů Celsia. V zimě je relativně čistá. Potápěč vidí jasně, někdy i na dva i více metrů. Tato doba je pro ponory nejvíce příhodná. S blížícím se létem se ale viditelnost výrazně snižuje. Na vině je především déšť a takzvaná kvetoucí voda s různými sinicemi, živočišnými látkami a mikroorganismy. V ideálním případě vidí potápěč maximálně na půl metru. Nacvičuje pokud možno reálné situace, ve kterých si pachatel vybírá co nejméně přístupná místa, aby zamaskoval trestný čin. Výcviky proto probíhají na atypických místech, jako jsou například rybníky, retenční nádrže, ale i studně, či septiky. Tady se potápěč pohybuje v různých chemických prostředích a musí tak použít speciální chemický oblek. Potápěči také musí často překonávat náročné terény, kdy s těžkou výstrojí scházejí k řece i několik stovek metrů. Za ideálního stavu je schopno jít do vody až 10 potápěčů, kteří zde vydrží i 2 hodiny v kuse. Potápění je obecně fyzicky náročné, kromě již zmíněné špatné viditelnosti je ztěžuje například silný proud, ve kterém je velmi těžké se udržet. Potápěče tak musí na laně zajišťovat i dva kolegové současně, aby jej bezpečně udrželi.
 
Spolupráci s policejními potápěči vítají i památkáři
 
Výcvik potápěčů vítají i památkáři. Policisty oslovili s nabídkou ke spolupráci již v roce 2008. Mezi Národním památkovým ústavem a poříčním oddělením tak vznikla dohoda, na základě které provádějí policejní potápěči v rámci výcviku průzkum dna v okolí Karlova mostu. Památkáři totiž disponují poznatky, že právě těmito místy kdysi vedl původně postavený Juditin most. Znají linii, kudy vedl, a kde jsou jeho pilíře. Policisté mají za úkol jejich domněnky potvrdit. Od léta roku 2009 se snaží pátrat po řadě kamenů ze základů této stavby pocházející z poloviny 12. stol. Zbytky této stavby jsou částečně zachovalé na obou březích Vltavy. Svědčí o tom mnohé artefakty, které již potápěči vylovili. V lednu a únoru 2010 proběhly celkem tři akce, v rámci kterých policejní potápěči nalezli základy pilíře Juditina mostu, pomocí GPS zmapovali a přesně zaměřili polohu roštu a odebrali vzorky dřeva, které zaslali na dendrochronologické zkoumání. V rámci průzkumu dna se jim ale podařilo najít i další cenné artefakty. Jedním z nich je například torzo originálu barokní vázy ze sousoší Sv. Antonína Paduánského z Karlova mostu, který objevili čirou náhodou v únoru 2010. Narazili též na kamennou kostku s rýhou, pro ně na první pohled zdánlivě bezcenný kus. Později se ale od památkářů dozvěděli, že se jedná o součást povrchu, po kterém jezdily povozy na Karlově mostě. Dalším zajímavým kusem byla kramle, která spojovala betonové kvádry. Vyzvednuté artefakty jsou po příslušném odzkoumání umísťovány do Muzea Karlova mostu, kde si je mohou prohlédnout návštěvníci.
 
Od roku 2009 v nových prostorách
 
V loňském roce se poříční oddělení přestěhovalo do nových a důstojných prostor. Na chodbách to vypadá jako v kajutě lodi, vše je velmi stylově, vkusně a moderně zařízeno. V přízemí budovy jsou garáže pro plavidla a vozy, z prvního patra je zase krásný výhled na část Vltavy.
 
Členové tohoto oddělení spolu tvoří perfektní a bezkonfliktní tým. Jeden se tady může spolehnout na druhého, což je velmi důležité zejména při potápění. Potápěč je totiž plně závislý na svém kolegovi, který jej jistí z pracovní plošiny na provaze. Hlídá ho, jestli správně dýchá, a zároveň jej naviguje, do jakých míst se má ponořit. Situaci musí mít neustále pod kontrolou, to pro případ, aby mu mohl v případě nebezpečí včas pomoci. Potápěčův život tak visí doslova na provaze. Kolektiv tady musí být zkrátka silný, bez vzájemné důvěry by fungovat nemohl. Tvoří jej řada velmi schopných policistů, kteří za vynikající práci získali prestižní ocenění. Z rukou policejního prezidenta obdrželi medaili za dlouhodobé a iniciativní dosahování velmi dobrých výsledků a za prosazování dobrého jména Policie ČR. Jako kolektiv byli v roce 2008 oceněni medailí ředitele správy 1. stupně za 1. místo v kategorii „Tým roku 2008“, k čemuž velkou měrou přispěl i archeologický průzkum Juditina mostu.
 
Práce na lodi není žádná romantika
 
Řeklo by se, že práce na lodi je velmi příjemné, oddechové a romantické zaměstnání. Navíc svým způsobem prestižní a pro mnohé atraktivní. To ale pouze pro nezasvěcené. Policisté, kteří u tohoto útvaru slouží, to vidí poněkud jinak. Tak například taková dvanáctihodinová služba na palubě lodi. Vykonávají ji dva policisté, kteří jsou, až na pár krátkých přestávek, po celou dobu stále spolu. Nemají zde žádné sociální zázemí, v zimě je jim zima, v létě je trápí třicetistupňová vedra. Jedna dvojice spolu může sloužit i tři dny za sebou. Při potápění je to ještě horší. Mnoho jedinců se domnívá, že když mají zkušenosti z moře, mohou se potápět i v našich vodách. Opak je bohužel pravdou. Realita je taková, že ve zdejších vodách je velmi špatná viditelnost. Člověk, který není tolik odolný, se tak může dostat až do stavu klaustrofobie. Začne mít problémy s orientací ve chvíli, kdy se musí spoléhat převážně na svůj hmat a přirozený instinkt. Navíc je potápěč vystaven značnému riziku, když se ve vodě může střetnout se spoustou nebezpečných věcí. Může se jednat například o nějaký plovoucí předmět, plavidlo, anebo třeba o tělo utonulého. Pohyb ve vodě mu může znepříjemňovat silnější proud, či jiné nepříznivé faktory. Tohle všechno vyžaduje skutečně velkou psychickou i fyzickou odolnost. Přestože je zájemců o toto povolání stále mnoho, jejich řady tak jako tak dříve či později prořídnou. Většinou stačí půl roku na to, aby si dotyčný ujasnil, zda má pro toto zaměstnání nejen vlohy, ale i potřebné předpoklady. Pokud má navíc příslušné vzdělání v oboru, je to ideální. Tak například zástupce vedoucího poříčního oddělení vystudoval Střední školu strojní a dopravní. Další z členů týmu absolvoval Střední rybářskou školu, jiný je zase porybný s dlouholetou praxí lodníka na zámořské plavbě. Někteří z nich mají i zajímavé koníčky. Jeden se v minulosti zabýval stavbou opravdových lodí, další dlouhá léta závodil v orientačním plavání.
 
Policisté z tohoto útvaru jsou zkrátka jedna sehraná parta lidí, kteří se vzájemně umí tolerovat a pomáhat si. Přestože se najde celá řada těch, kterým náročné podmínky služby nevyhovují a odcházejí jinam, najdou se paradoxně tací, kteří zde vydrží sloužit dlouhá léta. Vzniká tak jedna ucelená komunita příjemných lidí, kteří mají kladný vztah k vodě a svou prací doslova žijí…
 

Poříční oddělení zakotvilo u Veslařského ostrova 

Děti navštívily policejní potápěče

Návštěva dětí u Policie ČR 

Poříční oddělení v zimě 

vytisknout  e-mailem