Policie České republiky  

Přejdi na

Naším cílem je Vaše bezpečí


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Okénko do dějin kriminalistiky

„Až do minulého století věnovalo lidstvo zločinu a zločinci poměrně malou pozornost, nepřihlížejíc k těm různým činitelům a okolnostem, jež provázejí každý spáchaný trestný čin. Dopustil-li se kdo podle platných norem zločinu, nebo byl z jeho spáchání podezřelým, byl potrestán a více se o záležitosti nikdo nestaral...“ /Josef Šejnoha, 1931/

Ráz trestných činů a trestné činnosti vůbec se měnil, stejně tak se měnily po staletí její metody a prostředky a samozřejmě se měnil i pohled okolí na zločin. Lovec mamutů vlekoucí od sousedního kmene za vlasy svou nastávající, aby dál pečovala o jeho ohniště by byl pravděpodobně dnes souzen za únos, ale v jeho době to byl běžný způsob námluv.

Dějiny zároveň ukázaly na velkou nebezpečnost pachatelů, kteří svou činnost opakují. A tak „zpětnost“ nebo-li recidiva byla velmi brzy uznána za přitěžující okolnost při výměře trestu. Jak však takového zločince poznat?

Nesmazatelně byl poznamenán ve středověku uříznutím jednotlivých údů, nosu či uší. Často se k označení zločinců používalo vypálených znamení, uštědřených rozžhaveným železem na čelo, rameno nebo záda podle toho, kde byla spravedlnost vykonávána, podle kata, jenž se ujal výkonu práva, či podle pána, který byl oprávněn hrdelní spravedlnost konat.

Ve své době byla tato znamení nejspolehlivějším prostředkem k poznání lumpa, protože rejstříky trestů a různé seznamy zločinců nebyly příliš spolehlivé. Existovaly však už ve starém Egyptě - psané klínovým písmem na cihlách a ve středověku byly sepisovány do knih útrpného práva smolných či hrdelních.

Snaha po tom, aby bezpečnostní orgány získaly informace o osobě, vedla k zavádění různých cestovních pasů či legitimačních papírů, jejichž identifikační hodnota však před vynálezem fotografie nebyla příliš vysoká. Francouzská diplomacie v době Ludvíka XVI. Zavedla tajné policejní písmo, jež spočívalo v užívání určitých barev, ozdob, linií označujících státní příslušnost, bydliště, stav, vědomosti, varování před podezřelými a nebezpečnými.

Vynález tisku představovat velký krok k doplnění málo spolehlivých seznamů zločinců. Umožnil, aby jejich podobizny vyřezané ve dřevě byly rozmnožovány tiskem a rozšiřovány. Jenže ani daguerrotypie (vynález fr. malíře Ludvíka Daguerre, 1830) ani fotografie pomocí suchých desek (R. L. Maddor, 1871) nezabránila omylům, a tak se k seznamům zločinců začal připojovat i seznam zvláštních tělesných znaků.

Alfons Bertillon  
I v policejním muzeu můžete vidět pomůcky k měření využívaných kdysi k účelům kriminální služby poznávací, k níž dal základ Alfons Bertillon v Paříži, předpokládajíc možnost řádného a spolehlivého identifikování osoby pachatelovy na podkladě tělesných, málo anebo vůbec neměnitelných znaků zločince. Vycházel z poznatků, že se rozměry kostí po dvacátém roce věku u zdravého člověka nemění a také z toho, že v rozmanitosti lidských bytostí není možno nalézt dva jedince s naprosto týmiž rozměry všech údů a měřených částí těla, což bylo poměrně vhodné k identifikaci.

Zavedl antropometrii jako identifikační systém ve Francii (provedeno 600 000 měření), ale jeho očekávání, že se rozšíří po celém světě a stane se všeobecným systémem se tak úplně nesplnilo. Měření, při němž připouštěl autor menší chyby, se zanášelo na antropometrické karty, které se řadily podle délky hlavy do tří tříd. K nim byla později přiložena fotografie a otisky čtyř prstů.

Ještě jednu zásluhu měl pan Alfons Bertillon. Poznal nesmírný význam přesného popisu pro kriminalistiku a založil svým systémem „portrait parlé“ jakýsi technický slovník k popisování osob, který svou jednoduchostí a všeobecným rozšířením umožnil popsat fyziognomii tak, aby každý rys a každá markantnost mohla být přesně označena a popis vyvolal přesnou představu o popisované osobě.
Nevýhoda tady byla také. Naučit se popisovat podle Bertillona - to vyžadovalo absolvovat zvláštní kurz, a proto se jej u nás příliš nepoužívalo. Měli jsme z něj pouze základní pravidla, která v podstatě přetrvala dodnes.

vytisknout  e-mailem