Policie České republiky  

Přejdi na

Naším cílem je Vaše bezpečí


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 
Národní protidrogová centrála

Národní protidrogová centrála SKPV PČR

Rady rodičům

Praktické rady a postupy v oblasti návykových látek pro rodiče 

  • Úvod
  • Co to je drogová závislost
  • Proč začínají?
  • Experimentování
  • Jak předejít drogovým problémům
  • Nejkratší cesta, jak udělat ze svého dítěte toxikomana
  • Co dělat, pokud vaše dítě už má problémy s drogami
  • Varovná znamení
  • Když je vaše dítě "sjeté" doma - první pomoc
  • 10 rad jak vést věcný a konstruktivní rozhovor
  • Legální drogy
  • Nelegální drogy
  • Kdo nabízí drogu a jak ji odmítnout
  • Psychické reakce u rodičů dospívajících dětí, které užívají drogy a možnosti zvládání
  • Právní minimum pro rodiče
  • Doporučené internetové stránky – kontakty
  • Kam se obrátit s žádostí o pomoc a radu?
  • Použité zdroje

Úvod

ÚVOD
 
„To, že nelegální drogy prostoupily do života naší společnosti, neznamená, že bychom měli rezignovat na hledání účinných prostředků, které nám pomohou snižovat nabídku i poptávku po nich. Největší zlo všech drog pro společnost spočívá v tom, že jejich užívání rozkládá přirozené sociální vazby, způsobuje zdravotní problémy a provazuje uživatele s kriminálním prostředím a chováním. Jen mladý člověk, který má dostatek objektivních informací o rizicích spojených s užíváním drog, může drogy ze svého hodnotového systému úplně vyloučit. Chytré je totiž nezačít.“
                                                                                                                                                              plk. Mgr. Jakub Frydrych
                                                                                                                                          ředitel Národní protidrogové centrály SKPV PČR
     Být rodičem je dnes velmi nesnadné. Dnešní děti dospívají mnohem rychleji a mnoho informací o životě získávají dříve, než jim mohou skutečně porozumět a vyrovnat se s nimi. Jak všichni víme, neustále narůstá počet lidí závislých na drogách a věk těch, kteří přicházejí s drogami do kontaktu, se snižuje. Drogová závislost je jev nesmírně složitý a důvody k užívání drog jsou nejrůznější. Od hloupé hry přes individuální psychickou labilitu, pokřivené sociální vztahy v rodině i ve společnosti, neschopnost vyrovnat se s nějakou osobní prohrou, až k dědičné dispozici.
     Obecně platí, že prevence začíná v nejútlejším věku, vlastně od narození, a netýká se pouze problému drog, ale zdravého vztahu k sobě samému, k okolí a životu vůbec. Pokud dítě vyrůstá v láskyplném prostředí, kde je milováno, akceptováno, kde se může svobodně projevovat za předpokladu, že má stanoveny jasné mantinely a že ani jeho svoboda není bezbřehá, kde se členové rodiny respektují a kde dokážou o problémech komunikovat, pak lze předpokládat, že takové dítě bude mít v budoucnu méně problému a s jejich řešením se bude úspěšněji vyrovnávat.
     Pochopitelně se přes všechnu snahu nebo vlivem okolností stává, že se rodině drogový problém nevyhne. Přestože situace v danou chvíli vypadá hodně zle, je důležité nepropadnout panice, nedělat ukvapená rozhodnutí a nesnažit se o překotná řešení. Byla by chyba myslet si, že problém půjde vyřešit ze dne na den. On totiž ze dne na den nevznikl a okamžik, kdy se rodiče s jistotou přesvědčí, že má jejich dítě problém s drogami, obvykle přichází až po delší době jejich užívání (měsíce až rok, někdy i déle).      
Chtějí-li rodiče, kteří se s tímto bolavým problémem setkají, uspět, musí si položit tři základní otázky:
  • s jakými drogami se dnes mohou děti setkat
  • jaké škodlivé následky má (zne)užívání drog
  • jakými způsoby můžeme dětem pomoci vyhnout se droze, či se od ní odpoutat

Co to je drogová závislost

     Drogová závislost je komplexní stav, který zahrnuje sociální, psychologické a biologické komponenty. Uživatelé drog netvoří homogenní skupinu, protože existuje mnoho forem drogové závislosti, které se liší podle typu užívaných drog a míry závislosti.
     Existuje mnoho drog, které mohou vyvolat závislost; jde jednak o látky legální, jako je např. alkohol, tabák, psychotropní látky a káva, jednak o látky nelegální – např.:
konopné drogy (konopí, hašiš) – jsou především užívány kouřením. V menším měřítku se objevuje také perorální užití, obvykle jako součást pokrmů či nápojů nejrůznějšího druhu
opiáty (heroin, opium) – drogy s tlumivým účinkem, pocházejí ze surového opia získaného z nezralých makovic opiového máku
stimulační látky (kokain, speed, amfetaminy, extáze) – různorodá skupina drog s převažujícím stimulačním (povzbuzujícím) účinkem
halucinogeny(lysohlávka česká, LSD) – halucinogenní drogy – přírodní i syntetické látky, převažujícím účinkem je zde široké ovlivnění psychiky (změny nálady, halucinace)
psychotropní látky (mefedron, ketamin, spice aj.) – jedná se o často zneužívané preparáty s vysokým rizikem návyku ev. rozvoje závislosti. Existuje zde i nezanedbatelné riziko předávkování se smrtelnými následky

Proč začínají?

     Na začátku se musíte smířit s jedním faktem – užívání drog nemá jednu jedinou příčinu platnou pro všechny, kdo s užíváním drog začínají. Je jich mnoho a u různých lidí převažují různé. Nejčastěji se zdůrazňují jako příčiny skupiny vlastností, kterou drogy a jejich užívání zpočátku nepochybně mají.
 
- Jejich užívání je zakázané (nelegální drogy) nebo určené jen pro dospělé (legální drogy-tabák, alkohol).
 
- Drogy jsou spojovány s tajemným, nepoznaným, exotickým, novým.
 
- Dítě či dospívající je ve skupině uživatelů drogy k užívání tlačen ostatními, ale i vlastní snahou přizpůsobit se, ztotožnit se.
 
- Některé z účinků drogy mohou uspokojit aktuální potřeby dítěte (zapomenout, uvolnit se, necítit, komunikovat, prosadit se a podobně).

 

Experimentování

     Právě experimentování a riskování je důležitou součástí dospívání. Mnoho dospívajících zkouší nové věci a chování, aby zjistili – nebo ostatním dokázali – kdo vlastně jsou, co nechtějí a chtějí. A probíhá to obvykle v tomto pořadí - nejdřív si ujasňují, co nechtějí a odmítají – teprve pak začnou přicházet na to, co chtějí.
 
     Experimentování s návykovými látkami je v tomto smyslu do jisté míry dalším způsobem a dítě jej může po určité době přirozeně opustit. Je dobré vědět, že takových případům je mnoho – tomu věřit můžeme a je v tom také naděje. Neznamená to však, že bychom měli přestat sledovat míru, kterou takové experimentování a jeho důsledky mají.
 
     Výzkumné studie naznačují, že děti začínají s experimentováním již okolo dvanáctého a třináctého roku. Častý bývá přechod od užívání legálních drog (tabák, alkohol) k nelegálním (marihuana, pervitin, heroin) s tím, že marihuana má naprosté prvenství.
 
RIZIKA POČÁTEČNÍHO EXPERIMENTOVÁNÍ JSOU ZNAČNÁ:
 
- Dítě nemusí znát dobře účinky, množství a kvalitu drogy (ať už se jedná o alkohol, marihuanu nebo pervitin). Snadno pak může dojít k předávkování.
 
- Účinky většiny látek spočívají mimo jiné v momentální změně vnímání, myšlení a cítění. I jeden experiment s novou drogou v rizikovém momentu může vést k opakování užívání. Například osamělá dívka po rozchodu s chlapcem, která trpí pocity nepochopení ze strany okolí a případně dalšími neúspěchy, se v takové době může ocitnout ve vysoce rizikové situaci a případný experiment s drogou jí může nabídnout zdánlivou cestu z nepříjemných pocitů.
 
- Pro ohrožení života je užívání legálních drog – jízda autem či motocyklem pod vlivem alkoholu může zvláště pro nezkušené řidiče nebo mladé, kteří dosud neznají účinky alkoholu, představovat obrovské nebezpečí.
 
- První zdrojem drogy bývá nejčastěji známý, přítel, spolužák či partner-méně často je to skutečný dealer – pouliční prodejce drog.
 
- Nikdo nemůže s jistotou odhadnout, zda se on nebo někdo jiný nestane závislým, pokud již začal drogy užívat. Většina uživatelů drog je o tom přesvědčena – a tvrdí, že „to mají pod kontrolou“.
 
- Závislost nejvíce ohrožuje děti, které nemohou prožít to, co jim účinky drogy poskytují, jinak – bez drogy. Další rizikovou skupinou jsou ti, kteří se pohybují mezi lidmi, kde je užívání drog normou nebo je přímo oceňováno.
 
    Vzhledem k tomu, že tyto obecně rizikové podmínky splňuje dnes velká část mladé populace (nuda, problémy s dospíváním, rozšířené užívání drog mezi dospívajícími…), mohou rodiče přispět jen tím dílem, který se týká rodiny a jejich úkolů.    

Jak předejít drogovým problémům

     Nelze získat stoprocentní jistotu, že se s drogami v rodině nesetkáte. Stejně tak se mohou objevit mezi dětmi ve škole, v místech trávení volného času (zvláště rizikové) a podobně. Drogy a problémy s nimi spojené jsou – bohužel – jednou ze součástí dnešního života a tento fakt nelze jakýmkoliv zásahem změnit.
 
    To, že se drogy vyskytují v našem okolí, ještě neznamená, že zasáhnou zrovna NÁS. Drogy nejsou nic tajemného, nemají nad námi žádnou moc – dokud sami nechceme. Existuje řada opatření, kterými lze účinně riziko drogových potíží omezit.
Zde jsou některá z nich:
 
Mluvte s dětmi o drogách.
Vysvětlete jim o co jde, drogy nejsou žádné tajemství. Názorný příklad je vždy alkohol a jeho účinky – ten je v mnoha případech nedaleko. Mluvte o drogách stejně, jako o dalších nepříjemnostech v životě, které tu jsou a je jim možno se vyhnout. Mluvte vždy způsobem přiměřeným věku. Přesvědčte se, že dítě skutečně rozumí použitým výrazům a názvům. Nebojte se „návodnosti“ drogové tématiky.
 
Nepodceňujte své děti.
Ví často o drogách víc, než si myslíte. Nesnažte se poučovat, právě v oblasti drogové problematiky ze sebe můžete udělat snadno hlupáka. Naslouchejte pozorně a všímejte si detailů.
 
Pomozte svému dítěti nalézt a udržet sebedůvěru.
Právě nedostatek v sebehodnocení, pocity nedostatečnosti a „komplexy“ mohou přiblížit vaše dítě k drogám. Nebojte se vyjádřit své pozitivní hodnocení – v odůvodněných případech. Nebojte se pochválit.
 
Pomozte svému dítěti vytvořit si pevný hodnotový systém.
Schopnost rozlišit mezi dobrým a špatným ovlivňuje významné rozhodování. K pozitivním i negativním hodnotám by mělo dítě dojít samo. Rodiče by měli vést a ukazovat směr – ne mentorovat.
 
Buďte pozitivním příkladem.
Lehko řečeno - těžko provedeno. Přesto se ale pokuste. Alkohol je také droga (i když legální) a vztah k němu je v rodině významným ukazatelem. Zde se velmi dobře demonstrují rozdíly mezi vhodným a nevhodným, mezi kontrolou a její ztrátou.
 
Pomozte dítěti zvládat negativní tlaky ze strany vrstevníků.
Podporujte jeho individualitu. Vysvětlujte mu, že nemusí být stejný jako ostatní. Být jedinečný a jiný, je to, co se hodnotí.
 
Podporujte všechny pozitivní aktivity vašeho dítěte.
Způsob trávení volného času je jedním z významných faktorů, ovlivňující možný vznik drogových problémů. Nejen Podporujte – ale aktivně vyhledávejte zájmy a vlohy svého dítěte. Investovaný čas i peníze jsou vkladem, který se vyplatí.
 
Nebojte se přiznat nevědomost.
Drogy jsou téma, které se týká celé společnosti. Mnozí se k této problematice vyjadřují (dokonce i rozhodují), aniž si dají práci získat informace o realitě. Zprávy z médií jsou často vědomě či nevědomě zkreslené. Orientujte se na instituce, které s drogovou problematikou skutečně pracuj, mají zkušenosti a důvěru klientů – ať již postižených, či jejich rodičů. Nebojte se ptát. Profesionální instituce jsou zde právě proto, aby vám odpovídaly.

Nejkratší cesta, jak udělat ze svého dítěte toxikomana

  • Pořád dítěti něco vyčítejte, vyhrožujte mu a apelujte na jeho rozum.
  • Nedodržujte vámi stanovená rodinná pravidla a praktikujte vyřčené odměny a tresty jenom ve slovech.
  • Opakovaně věřte všem slibům vašeho dítěte.
  • Přehoďte řešení problémového chování vašeho dítěte na někoho jiného.
  • Vytvářejte a udržujte v rodině dusnou a nevraživou atmosféru.
  • Dělejte ze svého nadaného a schopného dítěte malého dospěláka.
  • Dávejte dítěti nadměrnou volnost a moc s ním nepřicházejte do styku.
  • Jako správná hyperprotektivní matka své dítě nadměrně ochraňujte, vymetejte mu cestičky životem.
  • Vyvolávejte v dítěti úzkost, zlost a pocity méněcennosti tím, že po něm budete chtít, aby bylo podobně výkonné a úspěšné jako vy.
  • Dlouhodobě přenášejte na dítě různé strachy ze života, který je podle vás nebezpečný a plný zklamání.
  • Ať vás ani nenapadne vyhledat adekvátní léčbu vašich psychických problémů spojených s návykovým chováním.
  • Vztahové konflikty buď vůbec neřešte, nebo je před zraky svého dítěte řešte ostrými hádkami plných nadávek, fyzického napadení apod.
  • Trvale své dítě citově vydírejte, pěstujte v něm pocity viny a neučte ho, jak s těmito emocemi rozumně nakládat.
  • Často se se svým dítětem stěhujte.
  • Rozveďte se a nevyřešenými problémy ve spojitosti s rozchodem dítě stresujte a zatěžujte.

Co dělat, pokud vaše dítě už má problémy s drogami

Buďte všímaví, rozpoznejte problém s drogami u vašeho dítěte:
 
     Období dospívání běžně doprovází emoční labilita, časté a nápadné změny nálad (zejména směrem k negativním rozladám), impulsivní jednání dítěte, nestálost a nepředvídatelnost jeho reakcí. Objevují se obtíže se soustředěním, které mohou ztěžovat soustavné učení a nezřídka tak může docházet k výkyvům ve školním prospěchu. U dětí v tomto věku se nezřídka vyskytuje zvýšená unavitelnost, střídá se ochablost a apatie s krátkými fázemi vystupňované aktivity – tyto stavy se potom mohou projevovat např. ve zhoršeném spánku, v poruchách chuti k jídlu aj.   
 
     Čím dříve užívání drog u vašeho dítěte objevíte, tím lépe, protože terapie potom může být kratší a snazší. Tímto zjištěním se také vyhnete chybám, které byste jinak mohli udělat.
 
     Posoudit drogový problém, resp. jeho míru závažnosti není leckdy snadné ani pro odborníka, a to hlavně tehdy, když nemá po ruce všechny potřebné informace. Co tedy může mluvit pro užívání drog vašim dítětem:
  • Dítě vám přizná, že užívá drogy (každé užití drogy hned neznamená závislost, může se jednat „pouze“ o „experimentování“ 
  • Průkazné vyšetření (droga, či její zplodiny se prokáží laboratorním testem (nejčastěji moče, droga je v moči, na rozdíl od krve).
  • O užívání drog dítětem se od někoho dozvíte (informovat vás mohou spolužáci dítěte, známí, učitel, sousedé aj.). Zajímejte se především o důvěryhodnost osoby, která vám tuto závažnou informaci sděluje, a takové sdělení si ověřte – a to raději dříve, než začnete dítě zpovídat. 
  • Jizvy po vpichu (nejčastěji se nacházejí v loketní jamce, ale i na předloktí a v tříslech – to je jasný důkaz).
  • Známky intoxikace (věnujte pozornost příznakům, kterými se projevují účinky jednotlivých druhů drog).
  • Dítě má přátele, kteří berou drogy
  • Útěky z domova (váš potomek se na víkend ztratí a potom se objeví v zuboženém stavu, něco si vymyslí, kde byl a slibuje vám, že se to nebude opakovat. Nicméně po čase se celá událost opakuje. Takové chování je typické hlavně pro uživatele pervitinu a extáze, kteří vyrazí v pátek odpoledne na taneční party a vrací se v neděli večer domů ve zbědovaném stavu, kdy jsou totálně vyčerpaní, podráždění a hladoví, protože celý víkend nejedli a nespali.).
  • U dítěte se najdou pomůcky k braní drog (např. opálené lžičky, malé sáčky, krabičky od léků, papírová psaníčka, injekční stříkačky, jehly apod. Dítě vám může tvrdit, že to není jeho, ale kamaráda, který si to u něj schoval – takové tvrzení není příliš pravděpodobné).
  • Z dítěte se stává odborník na drogy (dítě vám racionálně vysvětluje pro braní drog, a zejména u marihuany poukazuje na léčivé účinky. Nepřiměřeně se věnuje studiu tematizované literatury.).   
  • Další příznaky (dále se může jednat o náhle vzniklé spaní přes den, nespavost v noci spojenou s podivným kutěním v pokoji, nechutenství, hubnutí, zanedbávání péče o zevnějšek, kožní defekty (stopy po škrábání a drobná sebepoškození, zejména na obličeji a hřbetech rukou), zvyšující se nespolehlivost, postupná ztráta kvalitních zájmů, tajnůskařství).

     

 

Varovná znamení

Náhlá změna nálad, netypické reakce na určité situace
 
     Některé dítě se začne stranit ostatních, jiné se stane hvězdou společnosti. Některé se začne hádat, jiné začne být hodné. Jak zvýšená podrážděnost, tak i nápadný klid a pasivita patří k typickým projevům užívání drog.
 
Zhoršování ve škole 
To může zahrnovat zhoršování známek, absence ve škole, zanedbávání úkolů. Stejně tak může dojít k tomu, že přestane chodit do kroužků či sportovních oddílů. Snadno se vzdává při sebemenších překážkách.
 
Změna přátel a známých
Výrazná změna blízkých lidí kolem dítěte vždy naznačuje nějakou změnu. Pokud se jedná o starší děti, o lidi, které vám nechce dítě představit, je vždy dobré zvýšit svou pozornost a péči.
 
Výrazná změna v oblékání a stylu hudby
Není snadné se orientovat v tom, se kterým stylem je více spojeno užívání drog. Rodičům mohou poradit známí, jiní mladí lidé a někdy i dítě samo. Prudké změny sice k dospívání patří, ale vždy stojí za to si v takové době dítěte víc všímat a komunikovat s ním. To však není možné, pokud zůstanete jen u kritického tónu.
 
Skrývání a zakrývání
Tmavé brýle mohou zakrývat červené oči po kouření marihuany nebo zúžené zornice po heroinu. Dlouhé rukávy dobře skryjí vpichy. Plandavé oblečení ztrátu váhy. Dospívající vyžaduje obvykle zaručené soukromí pro své osobní věci. Nadměrné skrývání, zamykání a podrážděnost při vstupu po pokoje mohou naznačovat více než jen běžnou potřebu soukromí.
 
Častá vyčerpanost, únava a spavost
Spíše než o skutečné vyčerpání organismu jde o souhrn dílčích příznaků spojených s užíváním. Tělesná pasivita u heroinistů patří k celkovémuobrazu i jejich životního stylu (rozhýbat je může až shánění peněz na heroin nebo hledání dealera). Spavost je také průvodním znakem užívání-zvláště v době nejsilnějších účinků uživateli padají víčka a vypadá, že každou chvíli usne.  
 
Lži a předstírání
Velký výskyt lhaní nebo lží u dětí, které dříve nelhaly, mohou svědčit o tom, že potřebují svůj životní styl, pohyb přes den, známé či důvod utrácení peněz skrýt. Záleží samozřejmě na dosavadním vývoji dítěte v této oblasti a celkovém prostředí rodiny. Nicméně lhaní a předstírání je jedním z typických příznaků narušení osobnosti závislého. Důvody jsou prosté: zajistit si možnost pokračovat v užívání drog nebo pití a předpokladem pro to je zpochybnění některých morálních hodnot.
 
Překvapivě rychle nastupující sexuální aktivita
U předtím uzavřených či stydlivých lidí může rychlý nástup sexuální aktivity vypovídat o tom, že v potlačení rozpaků a povzbuzení užívají více alkohol či drogy.
 
Izolace od rodiny
Dospívající se učí být sám a potřebuje si vytvořit hranici mezi sebou a zbytkem rodiny. Když tato samota dlouhodobě přetrvává a blokuje přirozenou komunikaci s ostatními, může jít o výsledek nadměrného zapojení dítěte do jiného světa – tudíž i světa drog. Taková izolace se překonává jen pomalu a vyžaduje ze strany rodičů citlivost a značnou vynalézavost.
 
Snížené sebevědomí
Pocit outsidera ve škole i v rodině často experimentování s drogami předchází. Propady a krize dítěte, které si připadá stále jen kritizované neúspěšné a odmítané, jsou významným signálem pro blízké.
 
Chybějící léky či alkohol v domácnosti
Když se začnou ztrácet prášky proti bolesti nebo léky na spaní, nebývá to obvykle dílo skřítka, ale signál, že dospívající nebo jeho kamarádi zkouší drogu, která je nejdostupnější. To platí i o alkoholu. Bezplatný zdroj alkoholu je lákadlo i pro mnoho dospělých. Většina heroinistů navíc uvádí, že před heroinem pili větší množství alkoholu.
 
Ztrácející se věci a peníze
Zvláště ve větších či bohatších domácnostech se mohou začít ztrácet věci či peníze. Bývají to ale obvykle signály bez odezvy. Když si však dítě začne brát peníze, zastavovat nebo prodávat předměty z domova – své či cizí, bývá to známka toho, že se v jeho životě objevila nová potřeba. Může samozřejmě jít o potřebu kupovat si nové CD. Když při tom porušuje běžné normy, bere si věci bez dohody, zamlčuje a nedokáže doložit své útraty, je dobré zvýšit svou pozornost.
Ještě jednou zdůrazňujeme, nic z toho nemusí nedokazovat užívání drog. Pokud se takové známky vyskytují společně nebo opakovaně, vždy se vyplatí reagovat.                                      
 
Ve slovníku vašich dětí nebo blízkých se začínají objevovat např. slengová pojmenování pro jednotlivé druhy drog:
 
Marihuanaa hašiš – tráva, džoint, marjánka, mařka, brko, špek, hulení, model, haš
Pervitin – perník, piko, peří, péčko, pardubice
Extáze – éčko, extoška, extasy, tableta
Halucinogeny (LSD, lysohlávky) – LSD-trip, kyselina, papírek, acid
                                                             Lysohlávky – houby, houbičky
Heroin – hero, háčko, herák, ejč
Tlumivé léky (např. diazepam, Neurol, Lexaurin, Rohypnol) - benzáky, diák, lexáč, rivál, roháč
Těkavé látky - téčko

Když je vaše dítě "sjeté" doma - první pomoc

     Pokud máte důvodné podezření, že je dítě pod vlivem drogy, podle možností zjistěte, jakou drogu a v jakém množství užilo. Jestliže vám to dítě neřekne, protože nechce nebo nemůže, potom vám nebo lékaři mohou pomoci obaly od léků, psaníčka, prázdné ampulky, zbytky drogy nebo různé pomůcky braní drog. Když se dítě chová nepřiměřeně a hrozí, že by mohlo ublížit sobě nebo někomu druhému, odvezte dítě k lékaři nebo lékaře zavolejte k vám domů.
 
      V případě výrazné agrese nebo sebepoškozování dítěte neváhejte volat policii. Zavolejte lékaře i tehdy, pokud se dítě nedá probudit, nereaguje na žádné podněty, došlo u něj k úrazu hlavy nebo k jiné zdravotní komplikaci – v tomto případě dítě uložte do polohy na boku, aby mu nezapadl jazyk, tj. tzv. stabilizovaná poloha. V průběhu noci se opakovaně přesvědčujte o jeho stavu. Lékaře rovněž zavolejte v situaci, kdy u dítěte přetrvávají duševní problémy, jako jsou např. halucinace nebo pocity pronásledování, a to i po odeznění účinku drogy.
 
      Než přijde lékař vy zjistíte, že:
 
Dítě je při vědomí a k otravě došlo ústy:
Je třeba podat větší množství vody (případně s živočišným uhlím). Pak vyvolat stlačením kořene jazyka zvracení. Ošetřete případná zranění a zajistěte neustálý dohled. Zabraňte prochladnutí. Pokud možno opatřete informace o látce, která byla požita a předejte je přivolanému lékaři. Usnadníte tím další léčbu;
 
Dítě je při vědomí a k otravě došlo nitrožilní cestou nebo vdechnutím:
Nemá smysl vyvolávat zvracení. Ošetřete případná zranění a zajistěte nepřetržitý dohled. Zabraňte prochladnutí. Pokud je to možné, opatřete informace o implikované látce – usnadníte tím další postup. Vhodná je komunikace s postiženým, aby neusnul a neztratil vědomí;
 
Dítě je v bezvědomí:
Nikdy nepodávejte nic ústy a nesnažte se vyvolat zvracení, protože může dojít k vdechnutí zvratků. Položte postiženého do stabilizované polohy na bok, aby nezapadl jazyk. V případě, že postižený dýchá, ošetřete možná zranění a zajistěte nepřetržitý dohled. Zabraňte prochladnutí a pokud možno získejte informace o látce, která byla požita a předejte je přivolanému lékaři. Kontrolujte dýchání. Při zástavě dechu uvolněte dýchací cesty (záklonem hlavy, odstraněním zvratků nebo cizího tělesa tak, že sáhnete postiženému do úst). Pak zahajte umělé dýchání z úst do úst. V případě srdeční zástavy je nutné aplikovat kardio-pulmonální resuscitaci;
 
Zvláštnosti otrav u jednotlivých drog
Alkohol: u těžších otrav je nebezpečí vdechnutí zvratků a zástavy dechového centra. Nepodceňujte větší opilost a volejte lékaře. Nebezpečná je zejména kombinace opilosti a úrazu hlavy, a to proto, že může zakrývat známky nitrolebního krvácení;
 
Léky proti bolestem a na spaní: jejich účinky se podobají těžké opilosti a mají podobná rizika jako alkohol. Lékařská pomoc při požití vyšších dávek je nezbytně nutná;
 
Marihuana a hašiš: poměrně časté jsou úzkostné stavy. Je třeba zajistit dohled, aby uživatel pod vlivem účinku drogy neublížil sobě nebo někomu jinému. Lékařskou pomoc je třeba zajistit také v případě, že po odeznění účinku drogy, přetrvávají duševní problémy.
 
Pervitin a halucinogeny (tripy), crack kokain: zajistit nepřetržitý dohled více osobami (postižený pod vlivem drogy může jednat nesmyslně a nebezpečně). Poměrně časté jsou úzkostné stavy a pocity pronásledování;
 
Těkavé látky: zajistit dostatek čerstvého vzduchu;
 
Opiáty: předávkování je poměrně časté, protože se mění odolnost k droze i u téhož člověka. Navíc drogy mohou být různě koncentrované. Mají tlumivý účinek na dýchání. Lékařská pomoc je potřebná. Do příchodu lékaře je důležité monitorovat dýchání postiženého. Stejně důležité je zajistit, aby postižený v případě zvracení nevdechl zvratky (v poloze vleže otočit na bok). V případě zástavy dechu ihned zahájit umělé dýchání (popř. kardiopulmonální resuscitaci);
 
Otrava více látkami: (např. alkohol a jiná droga) – kombinaci drog nebezpečí vzrůstá – volat lékaře! Do jeho příchodu je třeba monitorovat dýchání postiženého a zajistit, aby v případě zvracení nevdechl zvratky. Při zástavě dechu je třeba ihned zahájit umělé dýchání popř. kardiopulmonální resuscitaci.
 
     V mozku mladého člověka probíhá velké množství psychologických změn, které si často nedokáže ani on sám vysvětlit nebo zdůvodnit. Proto, pokud si nejste jisti, co máte v podobných případech dělat, nemějte strach obrátit se na kvalifikované odborníky, kteří vám rádi pomohou a poradí, jak postupovat.
 
      Drogy jsou především záludné tam, kde si začínají vytvářet prostor, není možné podcenit sebemenší maličkost. Každá zanedbaná skulina, kterou mohou proniknout k mladému člověku, se později krutě vymstí. Zneužívání drog nevede nikam jinam než k naprosté destrukci osobnosti. Ke ztrátě jeho společenské ceny a individuální jedinečnosti. Je to permanentní zahrávání si s tím nejcennějším – s lidským životem. Je nezbytně nutné mobilizovat všechny síly, abychom uchránili budoucí generace před tímto novodobým morem.
 
Jde přece o vaše děti!
 
 Vážný rozhovor s dítětem odložte na dobu, až bude střízlivé. Zvolte vhodnou dobu, kdy vy i i ono budete mít dostatek času. Rovněž tak zvolte klidné prostředí. Nedělejte zbytečné dusno, zkuste zachovat klid, neplačte, nevyčítejte. První rozhovor s dítětem asi nebude poslední. Učte se získávat a posilovat jeho důvěru směrem k vám, učte se mu pozorně naslouchat.
 
Zde je několik doporučení:
 
- Uvědomte si, že tvrdá racionální diskuse s dítětem, přesvědčování a kritické zpochybňování jeho problémových názorů jsou spíše vedlejším a podpůrným prostředkem ke změně jeho postojů a chování.
- Než se s dítětem pustíte do vážnějšího rozhovoru ohledně braní drog, předem se na to alespoň rámcově připravte. Přečtěte si něco o charakteristikách jednotlivých drog a rizik plynoucích z jejich užívání. 
- Netlačte na dítě, násilně se ho stále na něco nevyptávejte, nechovejte se k němu podbízivě (nepodbízejte se dítěti a jalově ho nepoučujte). Pokud možno, věnujte se dítěti, když s vámi začne mluvit ono samo (vypněte televizi, odložte časopis, přestaňte pracovat). Vyhraďte si na vyjádření zájmu směrem k dítěti pár minut denně. Dítě povzbuzujte, aby s vámi mluvilo, oslovujte ho jménem, neskákejte mu do řeči, citlivě vyjadřujte váš zájem (pokyvujte hlavou, dívejte se mu do očí, používejte slovíčka „hm…“, „aha…“, „fakt?“).
- Dávejte si pozor na tón hlasu (nebuďte jízliví nebo ironičtí – dítě to může vnímat jako agresi). Nedělejte během rozhovoru dusno, nebuďte impulsivní a ve svých protiargumentech moc direktivní a kategoričtí, nemluvte nadměrně jen o rizicích z braní drog – potom se snadno dostanete do nekonstruktivní hádky. 
- Mějte na paměti, že vyslechnout dítě ještě neznamená přistupovat na jeho názory. Zvlášť když říká a hlavně dělá z vašeho hlediska nesmysly a hájí hodnoty pro vás zcela nepřijatelné, může pro vás být problém ovládnout se. Učte se dítě v klidu vyslechnout a postupně si opatřovat racionální protiargumenty.  
- Apely na rozumnost, jako např. „Není to normální, škodí to zdraví, umřeš, skončíš v kriminále, nedělej to, co by tomu řekla babička.“ a další jiné úporné přemlouvání se většinou míjí účinkem. Vztah k droze lze přirovnat k zamilovanosti. Jde o vztah emocí proti rozumu. Uživatelé drog zpravidla dobře znají důvody pro abstinenci, ale ono je to prostě silnější. Zamilovanou dceru také těžko přesvědčíte o nevhodnosti zvoleného partnera.
- Neprobouzejte v dítěti pocity viny řečmi typu: „Jak jsi nám to mohl udělat? Podívej se, jak se kvůli tobě maminka trápí.“. Ponechat dítě, aby se v pocitech viny dlouhodobě utápělo, je škodlivé. Ono si do velké míry své chování uvědomuje a ví, že svým blízkým ubližuje. Neumí ale s těmito pocity pracovat a od svého okolí nemá jasný signál o tom, co s nimi dělat. Místo toho se snaží si od těchto nepříjemných emocí ulevovat pomocí drog a tím, že se vyhýbá situacím a lidem, kteří mu tyto pocity vyvolávají. Takže se může klidně stát, že čím více budete vyčítat, tím více se vám bude dítě vyhýbat a více bude užívat drogy.
- Pozorně dítě poslouchejte, vyzdvihujte jednotlivé fragmenty, které jsou v jeho sdělení více racionální, na ty navazujte a dítě požádejte, ať vám o tom řekne něco více. Např. dítě vám řekne, že ví, že drogy jsou nebezpečné, ale co se týče marihuany, tak tu podle něj kouří skoro každý a všichni, kdo ji kouří a koho zná, tak ti jsou v pohodě. Můžete navázat tak, že mu řeknete: „Jestli ti dobře rozumím, říkáš, že víš, že drogy jsou nebezpečné. Můžeš mi tedy, prosím, něco říci o rizicích z kouření marihuany? Slyšel/a jsem různé informace, ale moc dobře se v tom nevyznám. Asi o tom budeš vědět více než já...“.
- Pokládejte dítěti zpochybňující otázky, např. „Skutečně si myslíš, že kouřit marihuanu je normální? Hm, to je zajímavé. A znáš nějaké své kamarády, kteří marihuanu nekouří a přitom jsou také normální?“. Nebojte se říci nevím, když něco nevíte, nebo promiň, když se v něčem mýlíte. Tím důvěru dítěte neztrácíte, naopak vzájemný vztah posilujete.
- Když je dítě komunikativní, odměňte ho (usmějte se na něj, udělejte mu dobrou večeři).„ Co se týče vašich návrhů, aby dítě podstoupilo nějakou léčbu, je toto vhodné udělat v době, kdy dítě prodělává abstinenční potíže, kocovinu, nebo tzv. dojezd po drogové jízdě. V této fázi je dítě často více přístupné uvažovat o pozitivní změně svého chování, protože je naměkko a více na něj doléhají různé problémy, které si natropilo v důsledku braní drog.
 
     Drogové testy si můžete koupit v lékárně. Jejich cena je různá podle toho, kolik druhů drog je test schopen odhalit, o jakého se jedná výrobce, o jakou jde lékárnu. Cena testů se pohybuje zhruba od 50 Kč za test na jeden druh drogy do 250ti Kč za multipanelový test, který zjistí pozitivitu na více drog zároveň. Testy se provádějí z moči. Doporučujeme, aby rodič stejného pohlaví dohlížel na to, jestli dítě dává skutečně svou a opravdu čerstvou moč.   Hodnoty testů jsou orientační, záleží na jejich citlivosti a na dávce drogy. Z naší praxe vyplývá poznatek, že nemálo klasických papírkových testů vychází falešně pozitivně či negativně, tudíž vám doporučujeme nechat si ověřit výsledky v biochemické laboratoři (poraďte se o tom s praktickým lékařem).
 
  • Nepanikařte a nespoléhejte na rychlá a zázračná řešení
  • Uvědomte si náročnost období dospívání, aneb proč teenageři berou drogy
  • Promluvte si s dítětem o jeho problému s drogami
  • Uvědomte si své možnosti a praktikujte tvrdou lásku
  • Sepište rodinnou dohodu, buďte konkrétní
  • Smysl pravidel pro zdravý vývoj dospívajícího dítěte
  • Důslednost stojí mnoho energie, ale vždy máte na vybranou
  • Trestejte nepřijatelné chování dítěte
  • Zabezpečte si svůj majetek, nefinancujte dítěti drogy, trestejte krádeže
  • Dítě odměňujte, pozitivně motivujte, posilujte jeho sebevědomí a buďte mu příkladným modelem chování
  • Plánujte s dítětem jeho čas, pomozte mu odpoutávat se od rizikových kamarádů
  • Sledujte vývoj a změny v chování vašeho dítěte, buďte trpěliví
  • Dělejte rodinné porady, buďte transparentní
  • Spolupracujte s dalšími dospělými a odborníky

 

10 rad jak vést věcný a konstruktivní rozhovor

1. Najděte si vhodný okamžik k rozhovoru.
Vaše dítě asi překvapí, pokud toto téma otevřete v rámci hovoru o něčem jiném. Doma? V autě? Při nákupech? Místo, kde se má takový rozhovor odehrát, bude záležet na rodičích, resp. poručnících či pěstounech, dítěti a domácím prostředí.
 
2. Zastávejte jednotné stanovisko.
Dohodněte se případně na přítomnosti další dospělé osoby, druhého rodiče, partnera či další osoby, která o dítě pečuje. Dbejte na to, abyste mluvili „týmž" jazykem.
 
3. Rozhovor začněte „vysíláním" pozitivních signálů.
Pozitivní signály
"Ono se může zdát, že všichni užívají nějaké drogy, ale není to pravda. Já mám jenom strach, že by sis mohl(a) drogami vážně ublížit."
"Dříve či později si budeš muset vyjasnit svůj postoj k drogám a alkoholu. I to je součást dospívání. Budeme o tom mluvit ještě mnohokrát a uslyšíš to i jinde."
"Tahle zkušenost je pro tebe příležitostí, abys uplatnil své přednosti a dal najevo, v čem si jako člověk jiný/jedinečný."
Dejte najevo starost a zájem. Používejte výrazy jako "mít rád", „zájem", „obavy", „přednosti", „skutečnost" apod. Například:
"Mám tě rád(a) a bojím se, že jsi začal(a) užívat drogy"." Mohu s tebou probrat, co mě trápí? Dělám si starosti, protože se mi zdá, že možná užíváš nějaké drogy ... a to mě opravdu trápí, protože vím, jak moc ti to může uškodit teď i v budoucnu. Můžeme si o tom společně promluvit, prosím?"
 
4. Nabízíte pomoc
Dejte najevo, že nabízíte svou pomoc, že váš syn nebo dcera za vámi mohou kdykoli přijít. Zde bude na místě, když například řeknete:
"Udělám, co bude v mých silách, a když si nebudu vědět rady, budu se snažit hledat pomoc jinde. Jde mi o tvoje štěstí a úspěchy, dělám to proto, že mi na tobě záleží a mám tě rád(a)."
 
5. Snažte co nejvíce zachovávat klid.
Vaše dospívající dítě může přijít s různými výmluvami a svalovat vinu na vás a vaši výchovu. Taková reakce je normální, ale může ve vás vyvolat provinilý pocit. Nesnažte se vše omluvit tím, že je to vaše chyba. Nezapomeňte, že středem zájmu má být vaše dítě, ne vy. Můžete nicméně dodat, že pokud to celé nějak souvisí s vámi, chcete vědět, kde jste udělali chybu, a budete se snažit, abyste ji už v budoucnu neopakoval(a).
 
6. Své obavy a vypozorované skutečnosti co nejvíce konkretizujte.
Nalezení drog, nápadné změny v chování, varovné zprávy od přátel, vrstevníků a učitelů apod. jsou skutečnosti, ke kterým vaše dítě bude muset zaujmout nějaké stanovisko.
 
7. Dejte najevo, že je to vaše „povinnost".
Dejte najevo, že jako rodič máte povinnost svého syna nebo dceru chránit před nebezpečím a drogy a alkohol takové nebezpečí představují. V této souvislosti můžete například uvést (s odkazem na konkrétní návykovou látku, o kterou se jedná):
Drogy ti můžou poškodit mozek. Tvůj mozek se vyvíjí a působení drog na něj může mít nepříznivý dopad.
Pod vlivem drog může člověk činit nesprávná rozhodnutí. Můžeš se vystavit rizikovým situacím, aniž budeš schopen/schopna dobře dbát o svou bezpečnost.
 
8. Nepospíchejte
Dejte dítěti prostor na odpověď a umožněte mu, aby vyjádřilo svůj pohled na věc.
 
9. Připravte si, co budete říkat.
Mluvte na sebe před zrcadlem, zkuste si to nanečisto s partnerem nebo přáteli. Snažte se o maximální autentičnost.
Buďte vždy upřímní. Pokud jste sami v mládí drogy užívali, neskrývejte to. Zdůrazněte, že toho litujete a že jste se tím nestali o nic lepším člověkem.
 
10. Buďte připraveni na negativní emoce ze strany dospívajícího potomka.
Počítejte s odmítavou a vzteklou reakcí. Vaše dítě se možná bude snažit stočit hovor na to, co jste v jeho věku dělali vy. Nezapomínejte, že tématem tohoto rozhovoru je vaše dítě, nikoli vy.
Buďte připraveni na to, že zlostná reakce vašeho dítěte může odrážet jeho lítost nad tím, že nesplnilo vaše očekávání, nebo že si budete myslet, že je „ztracený případ", když bere drogy. Jeho hněv může být rovněž odrazem strachu z možných následků.
 
     Více k tématu jak se na podobnou situaci připravit a jak vést rozhovor na podobné téma najdete na portálu www.prevence.sananim.cz. Tento portál nabízí program Prevence pro rozumné rodiče a výše uvedené rady jsou součástí kapitoly 10.
 
     Při takovém rozhovoru nebývá snadné udržet si chladnou hlavu a emoce na uzdě. Strach, vztek, pocity viny, obavy, lítost nám mohou ztěžovat vést rozhovor věcně a konstruktivně. Když k tomu přidáte nedostatek informací, můžete se ocitnout ve velkém stresu a zmatku. I z toho důvodu doporučujeme se na takový rozhovor důkladně připravit.
 
     A jestli máte pocit nebo obavy, že je to nad vaše síly, nebo že byste chtěli slyšet názor odborníka, neváhejte se obrátit na Poradnu pro rodiče o. s. SANANIM, nebo jiné zařízení, které podobné konzultace nabízí (kontakty najdete Mapě pomoci). Dostane zde tolik potřebné informace, můžete se pokusit připravit na rozhovor, ulevíte svým emocím, zjistíte, že ve stejné situaci se nenacházíte sami, pokusíte se zorientovat v tom, co se děje, uvědomíte si, co je pro vás v tuhle chvíli podstatné a co byste potřebovali, budete mít příležitost promyslet a někým třetím probrat všechny možné varianty co dál a ve výsledku se zklidnit.

 

Legální drogy

    Policisté Národní protidrogové centrály se účastní v rámci prezentace policie preventivních akcí pro veřejnost (např. Ledová Praha, Muzejní noc apod.).
 
    Do souboru drobných kontrolních otázek které pokládáme nejen dětem, ale i dospělým patří například: „ Jaká je nejrozšířenější droga v ČR ?„.
 
    Překvapivě každý odpoví „……marihuana apod. “, ale nikoho nenapadne, že stále platí, že nejrozšířenější drogou je „ ALKOHOL A NIKOTIN „ 
 

ALKOHOL

 
     Občané ČR se řadí mezi největší spotřebitele alkoholu na jednu osobu, a to nejen v Evropě, ale v celosvětovém měřítku! Alkohol je jednou z nejrozšířenějších drog. Vzhledem k jeho snadnému získání a velikému procentu uživatelů z řady dospělých, stává se často objektem zájmu mládeže, a to hned z několika důvodů: mladší se chtějí vyrovnat starším kamarádům, bojí se zesměšnění, často uvádějí, že pomocí alkoholu překonávají ostych k druhému pohlaví. Někdy tvrdí, že tak překonávají stres z adolescence, nebo únik před dennodenními rodinnými či jinými problémy. Někdy si bohužel rodiče neuvědomují, že čím je člověk začínající s alkoholem mladší, tím rychlejší je proces návyku.
 
     Mladí lidé při požití alkoholických nápojů ztrácejí nad sebou kontrolu velice rychle, což se projevuje negativně jak na jejich běžném, tak sexuálním chování.
 
     Období dospívání je provázeno neustálým přijímáním informací a velkými osobnostními změnami. Užívání alkoholu (i ostatních drog) v této době často naruší vývoj osobnosti a kladný vývoj psychologické podstaty jedince. Jako každá droga je i alkohol častým můstkem k přechodu na drogu jinou, mnohdy horší podstaty.
 
      Statistiky ukazují, že daleko větší riziko návyku na alkohol mají děti z rodin, ve kterých je už jeden z rodičů závislý.
 
Co dělá tělo s alkoholem?
Po požití se alkoholický nápoj vstřebává v žaludku a v tenkém střevě. Po konzumaci může být alkohol nalezen ve všech tkáních, orgánech a výměšcích těla. Po vstřebání alkoholu do celého krevního oběhu je malé množství v dechu a moči. Zbytek musí být metabolizován (zpracován) v těle stejně jako tuky, cukry apod. Alkohol metabolizují pouze jen játra, v nichž však při dlouhodobém užívání alkoholu může dojít ke vzniku jaterní cirhózy. Jedinou záchranou při pokročilém stádiu cirhózy jater je jejich transplantace.
 
Co způsobuje alkohol tělu?
     V malých dávkách působí alkohol většinou povzbudivým efektem. Často však vyvolává různé depresivní stavy. Jsou známy případy, kdy se např. někdo cítí ukřivděný a chce tyto nepříjemné pocity zahnat pomocí alkoholu, přičemž většinou dochází k ještě větší sebelítosti. První efekty alkoholu se projevují na té části mozku, která ovlivňuje naučené chování a sebeovládání. Po požití je toto chování většinou změněno: např. je známa ztráta zábran v jednání i mluveném projevu (člověk říká to, co by normálně nikdy neřekl), projeví se zvýšená agresivita nebo naopak depresivní stavy, často dochází k nekontrolovatelnému střídání obojího.
 
     Větší hladina alkoholu v krvi zpomaluje mozkovou činnost až do té míry, že narušuje jak paměť, tak i svalovou koordinaci a rovnováhu. Stále větší množství alkoholu mnohonásobně snižuje u takového jedince soudnost a zhoršuje vnímání.
 
     Při pokračování v silném pití alkohol ovlivní tu nejnižší hranici mozku a může způsobit koma nebo smrt, díky selhání dechového centra a zástavě srdeční činnosti. Jakmile je alkohol jednou v krevním oběhu, nedá se v podstatě nic dělat, než čekat, až játra tento alkohol zpracují.
 
    Stálé požívání alkoholu může vést, jak již bylo řečeno, k trvalému poškození jater (mnoho alkoholiků umírá na tzv. cirhózu jater neboli jejich tvrdnutí). Značné následky zanechává alkohol v podstatě na všech orgánech dutiny břišní, tj. na žaludku, slinivce, střevech atd. Velice častým následkem silného pijáctví je poškození mozku a srdeční onemocnění. Alkohol mimo jiné zhoršuje průběh mnoha jiných onemocnění (např. cukrovky).
 
     Je zde také veliké riziko (zejména u destilátů) otravy alkoholem, ke které může (např. u dětí) dojít i po relativně malé dávce.
 
    Nejen dlouhodobé a návykové užívání alkoholu může vést k tragickým následkům. I jednorázové užití většího množství alkoholu se může stát příčinou úrazu nebo smrti.
 
   Je známo, že alkohol zpomaluje reakce, zabraňuje rychlému vyhodnocení krizové situace, jeho požití je provázeno tzv. tunelovým efektem – jinak řečeno zmenšením zorného úhlu, což vše může – a často i má za následek mnoho nehod zejména v silničním provozu.
 
Jak mluvit o tomto problému s dětmi?
Být upřímný. Je vhodné otevřít diskuzi.
NE lekce na téma alkohol a jeho následky!
Dávat dobrý příklad!
Staré teorie „ dělej, co říkám – ne, co dělám“, nejsou dnes moc účinné.
Stanovit pravidla!
Pravidla by měla být stanovena tak, aby jim rozuměli a mohli je dodržovat všichni účastníci.
Dát radu – návod!
     Vysvětlit, jak se lze zachovat v „potenciální alkoholové situaci“, jak dokázat říct NE- přátelsky. Podpořit dítě ve vědomí, že není třeba se omlouvat za to, že nepiji a že to vůbec není abnormální. Podpořte jejich rozhodnutí nepít, aby věděly, že udělaly správné rozhodnutí.
     Vysvětlete dítěti, co má dělat v případě, když se jeho přítel předávkuje alkoholem, tj., že má ihned vyhledat lékařskou pomoc, protože zde hrozí otrava alkoholem, která může mít za následek i smrt!
     Nepodléhejte emocím! Nejednejte přemrštěně, nepropadejte panice, když mladý člověk podnikne experiment; může to být jediný a poslední pokus. Často je účinnější si o tom druhý den promluvit.
   Pokud si nevíte rady, doporučujeme vyhledat odborníka, protože tento problém není vůbec povrchní a jde především o vaše dítě. To, jak si s takovou situací poradíte, může ovlivnit rozhodujícím způsobem jeho budoucnost ve vztahu k alkoholu.
 
Běžné příznaky alkoholového narušení
Alkoholový zápach v dechu a na oblečení
Ubývající alkoholické výrobky doma, pocit, že nápoj je ředěný
Zadrhávaná řeč, špatná koordinace
Změny dosavadních běžných návyků (zaspávání)
Stížnosti na špatný fyzický stav; ranní nevolnost, bolesti hlavy, suchý a nepříjemný pocit v ústech, velká žízeň
Nepřirozené užívání ústních deodorantů pro zakrytí zápachu alkoholu
Omlouvání většinou starších kamarádů, jsou-li rodiči nebo vychovateli kritizováni 
Konzumace alkoholu v dětství a mládí bývá spojena s dalšími riziky, včetně užívání dalších drog, nechráněným sexem nebo projevy agrese. Alkohol je příčinou mnoha úmrtí mladistvých následkem úrazu, násilí nebo dopravních nehod. Z údajů léčebných zařízení vyplývá, že věková hranice osob závislých na alkoholu se trvale snižuje (viz dále). Jaké jsou důvody tohoto nepříznivého trendu? Jednak je to náš tradiční, vysoce tolerantní postoj k nadměrné konzumaci alkoholických nápojů, včetně pití u mladých lidí. Příklad, který dávají dospělí svým dětem, logicky ústí v čím dál tím časnější, častější a usilovnější následování.
 
      Pivo je u nás nápoj, nikoliv alkohol, natožpak droga. Zásadním faktorem je také téměř neomezená dostupnost širokého spektra relativně velmi levných alkoholických nápojů, a to nejen pro dospělé, ale i pro mládež a děti. Zákonná omezující opatření (např. zákaz prodeje alkoholu nezletilým) jsou často nedodržována, mj. protože nejsou systematicky kontrolována, nebo jsou postihována více méně jen symbolicky. Pokud je nám známo, v ČR neexistují dlouhodobé systematické a specifické primárně preventivní programy, včetně programů včasné intervence (indikované prevence) zaměřené konkrétně na problematiku užívání alkoholu mezi mladými lidmi.
 
     S dospívajícími, kteří již mají problémy s nadužíváním alkoholu se po poradenské stránce pracuje podobným způsobem jako s dospívajícími, kteří užívají nelegální drogy (užívání alkoholu je přímo svázáno i s užíváním nelegálních drog a alkohol patří mezi nečastější tzv. sekundární drogu u lidí, kteří preferují užívání nelegálních drog).
 

NIKOTIN

 
     Cigareta je často v dětství zakázaným a vzrušujícím dobrodružstvím, zkouškou dospělosti – a posléze návykovou drogou. Mládež, která začne s kouřením, velmi často přejde od kouření cigaret ke kouření marihuany a pak i k jiným silnějším drogám. Není to sice pravidlo, ale rizika nikotinu jsou dostatečně známa, a přece – zejména v ČR – užívá tuto zdánlivě nevinnou drogu stále více mladých lidí. A zarážející je, že je mezi nimi stále více děvčat. Tento jev by si zasloužil samostatnou studii. Nepochybně však je, že kouření má degenerativní vliv na populaci.
 
     Nikotin sám je prudký jev, jehož jedovatost je přibližně stejná jako jedovatost obávaného kyanidu draselného (cyankáli). Smrtelná dávka se pohybuje kolem 50 mg. Tato dávka může být obsažena už v jedné jediné cigaretě. Víme ovšem, že po vykouření jedné cigarety se obvykle neumírá. To proto, že při kouření se z cigarety vstřebá asi jen 1 až 2 mg nikotinu. U doutníků až 10 mg. Nikotin se při kouření hromadí na konci cigarety nebo doutníku, takže např. při konzumaci piva, do něhož byl vhozen nedopalek doutníku, může dojít k prudké otravě nikotinem. Ta se projeví bledostí, studeným potem, nutkáním ke zvracení, eventuálně zvracením, závratí, bolestí hlavy a skleslostí. Zornice bývají zprvu zúženy, později rozšířeny. K takové otravě dochází u osob, které nemají zkušenosti s kouřením (kuřák začátečník), nebo u kuřáků, kteří značně překročili svoji obvyklou dávku. Na nikotin si organismus poměrně rychle zvyká (rychlá tolerance), což mnoha kuřákům umožňuje, aby během 24 hodin překročili smrtelnou dávku.
 
     Kuřáci vykazují chronické projevy otravy nikotinem: postižen bývá dýchací systém (chronický zánět hltanu, hrtanu, průdušnice a průdušek s typickým kašlem kuřáků) i systém trávicí (nechutenství, střídání průjmů, zácpy a zvracení). Také systém krevního oběhu trpí. Známé jsou stížnosti kuřáků na bušení srdce, nepravidelnosti rytmu tepu, pocity sevřenosti v oblasti srdeční krajiny. Běžnou komplikací kuřáků je vzestup krevního tlaku, či přímo hypertenze.
 
     U mužů vzniká v důsledku zneužívání nikotinu pokles potence. U žen se dostavují poruchy menstruace a při těhotenství může v důsledku působení nikotinu dojít k potracení plodu. Vzhledem k tomu, že nikotin proniká do plodu placentou, bývá počaté dítě postiženo otravou druhého stupně.
 
     U kuřáků se také nejčastěji vyskytují poruchy nervového systému, protože nikotin je typický nervový jed. Trpí jednotlivá smyslová ústrojí. Nejvíc bývají narušeny čich a chuť. V tabákovém kouři je také obsažen methylalkohol, který je specifiky jedovatý pro oční nerv, může však poškodit i nerv sluchový.  
 
     K netrýznivějším, ale také nejvážnějším projevů užívání nikotinu patří nespavost. Zvláště zlé je, že může vést k užívání a zneužívání hypnotik, jejichž nepříznivý účinek se opět léčí stimulancii, což může vést k nechtěné drogové závislosti.
 
     Ne nadarmo se tvrdí, že alkohol a nikotin mohou být vstupní branou pro opravdu těžkou drogovou závislost.
 
     Mladí lidé začínají kouřit z různých důvodů. Někteří proto, že si přejí vypadat nezávisle, jiní protože kouří jejich přátelé a oni nechtějí před nimi vypadat trapně. Další si berou za vzor kouřící populární osoby, jako jsou herci, hudebníci, zpěváci apod.
 
     Velký vliv mají rodiče a především sourozenci, kteří kouří. Obvykle neexistuje jenom jedna hlavní příčina, jedná se zpravidla o souhru několika rizikových činitelů mezi, které patří osobnost člověka (např. jsem snadno ovlivnitelný jinými lidmi, při kouření si připadám dospěle), podílí se vliv prostředí (např. tlačí na mě vrstevníci, každý den vidím – a cítím – kouřící rodiče a/nebo sourozence, který nemá problém si cigarety obstarat v trafice) a vliv vlastních cigaret (např. po zakouření se mi uleví od stresu, cítím příjemné omámení).
 
     V řadě případů bývá cigareta „vstupenkou“ do party vrstevníků, v níž kouření zastává symbol utajovaného rituálu. Základní postoje, které u mladého člověka prostřednictvím výchovy vznikaly v dětství, výrazně ovlivňují výběr kamarádů v budoucnosti – v mnoha studiích bylo prokázáno, že děti z nekuřáckých rodin si jen sporadicky vybírají kamaráda, který kouří. Naopak, u dětí, jejichž alespoň jeden rodič pravidelně kouří, je kouřící kamarád téměř pravidlem. Nedoporučuji pronásledování, moralizování ani pouhé poukazování na škodlivost kouření.
 
     Nejdůležitější je problém pojmenovat – říci: ty kouříš, nechci ti dělat přednášky, je to tvá odpovědnost, já mám na to takový a takový názor, ale je to tvoje zdraví. Důležité je přenést odpovědnost na dítě. Hlavně nezakazujte, protože to zabere na minimum dětí. Navíc se pak z celé záležitosti stane bitva, kterou rodič nemůže vyhrát. Naopak dítě vyhraje tím, že bude kouřit někde potají dál. Nedůstojné je rodičovské pronásledování v parku či prohledávání kapes a očichávání právě příchozího potomka. V prekérní situaci jsou rodiče - kuřáci. Měli by být upřímní. Přiznat, že nejsou zrovna dobrý příklad a vysvětlit, proč nechtějí, aby je dítě v tomto případně následovalo.
 
     U dětí v pubertě a dospívání je kladen důraz na to, aby jejich volba toho či onoho chování vycházela ze znalostí a z uvědomovaných postojů. Výchovné a vzdělávací programy pro tyto věkové kategorie by měly učit a posilovat psychosociální dovednosti jak předvídat a úspěšně řešit rizikové situace, v nichž se např. nabízí cigarety, alkohol, drogy.

Nelegální drogy

V NÁSLEDUJÍCH ODKAZECH SE MŮŽETE SEZNÁMIT SE ZÁKLADNÍMI  INFORMACEMI O NEJROZŠÍŘENĚJŠÍCH NELEGÁLNÍCH DROGÁCH 
 
 
 
 
Heroin a další opiáty
 
 
 
 
 
 

Kdo nabízí drogu a jak ji odmítnout

     S velkou pravděpodobností se stává, že nabídka drogy přijde od nějakého kamaráda. Rádi bychom vás seznámili s nejpoužívanějšími odmítnutími, se kterými byste měli vaše ratolesti při vhodném povídání seznámit. Snažit se jim vysvětlit, že pár minut nácviku odmítnutí před zrcadlem je výhodnější, než několik hodin zvracení na WC nebo celodenní muka v depresích.
 
Zde jsou:
 
Vyhni se nebezpečné situaci
Nechoď na místa, kde Ti může někdo nabídnout drogy. Nechoď na diskotéku, kde víš, že se prodává pervitin a extáze. Jdi raději na diskotéku, kde to není drogami zamořené.
 
Ignoruj nabídku drogy
Když už Ti někdo drogu nabízí, jednoduše a beze slova vyjádři nezájem. Dělej, že toho, kdo drogu nabízí, nevidíš, neslyšíš a jdi pryč.
 
Použij gesto
Nemusíš mluvit, stačí nesouhlasně zavrtět hlavou, odmítavě mávnout rukou, ukázat „fakáče“ apod. Přitom se usměj a jdi pryč.
 
Řekni „NE“, „NECHCI“ nebo „NE, DÍKY,NECHCI“
Řekni to jasně, zřetelně, ale zdvořile. Nic nevysvětlujte. K tomu můžeš použít nějaké předchozí odmítavé gesto a odejdi pryč.
 
Stručně a slušně vysvětli, proč drogu nechceš
Vysvětlení se používá směrem klidem, kteří jsou Ti bližší, které znáš. Klidně si k vysvětlení něco přimysli. Např. „Ne, díky, nechci, nedělá mi to dobře, mám určité zdravotní problémy, které by se mi po marihuaně mohly zhoršit a to nechci.“
 
Nabídni lepší možnost
Takové odmítnutí se používá u lidí, na kterých Ti záleží a které dobře znáš. Např. „ Ne, díky, dal bych si raději džus a mohli bychom pak jít třeba do kina …“
 
Převeď řeč jinam
Známý Ti začne nabízet drogu a Ty prostě přeskočíš na jinou kolej. Např. „ Ne, díky, nedám si. A vůbec, kam se chystáš v létě na prázdniny?“ nebo „Vidíš támhletu holku, to je ale kus, co?“
 
Odmítni s odložením přijetí nabídky
 Např. „Ne fakt s i teď nedám, musím si ještě něco důležitého zařídit a potřebuji k tomu čistou hlavu.“
 
Zapni si v hlavě porouchanou gramofonovou desku
S úsměvem, klidným, zřetelným hlasem a pořád dokola opakujte např. „Ne, díky, nechci“. K tomu můžete připojit i nějaké vysvětlení, které rovněž znovu a znovu opakujte. Musíš vydržet déle než ten, kdo Ti pořád dokola drogu nutí.
 
Odmítni protiútokem 
Tento způsob použít v případě, když je až moc vtíravý a neodbytný. Např. „Ne, díky nechci a nelíbí se mi, že mi to pořád vnucuješ!“ Potom odejdi.
 
Odmítni jednou pro vždy
Takové odmítnutí je vhodné směrem k lidem, se kterými se setkáváte nejčastěji. Např. „Ne, díky nechci a už mi to prosím nikdy nenabízej, drogy nechci, umí si udělat dobře jinými způsoby.“
 
Odmítni s nabídkou pomoci
Tímto způsobem odmítni člověka, na kterém Ti záleží a u nějž máš pocit, že na Tebe dá. Např.“Nechci. Nevěděl jsem, že máš problém s drogami. Chceš-li, seženu Ti telefonní číslo na protidrogovou poradnu a můžeš si tam zavolat.“  

 

Psychické reakce u rodičů dospívajících dětí, které užívají drogy a možnosti zvládání

Šok, zmatek a panika
 
     Šok bývá bezprostřední reakcí na zjištění toho, že dítě bere drogy. Tuto skutečnost rodiče zjišťují zhruba po jednom až půldruhém roce od doby, kdy dítě drogy začalo užívat. Šoková reakce může proběhnout pod obrazem neklidu, úzkosti a strachu. Objevují se i panické reakce provázené myšlenkami typu např. „Proč se to stalo zrovna nám a právě teď?“, „Co se bude dít dál?“, „Co teď máme dělat?“. Zejména u rodičů, kteří dítě nadměrně ochraňují, lze pozorovat obranné psychologické mechanismy jako jsou nepřiměřené zlehčování a popírání problému, kdy si rodiče snaží uchovat svou představu o bezproblémovém vývoji svého potomka - jedná se o přesvědčení např. „Dneska je kouření trávy mezi mladými normální.
 
     Tak si to náš Honza taky zkusil, no a co? Nevím proč ho musíš (jako jeho matka) hned tahat do protidrogové poradny jako nějakou fetku.“, „To se nějak vysvětlí, třeba ty drogy a nádobíčko nejsou našeho Franty, mohl si to u něj jenom někdo schovat.“. Ve fázi šoku rodiče často požadují rychlou „opravu“ svého dítěte, což je většinou nereálné. Rodiče by měli i bez dítěte co nejdříve navštívit odborníka a sdělit mu vše podstatné, co se dozvěděli o braní drog u svého dítěte. Od profesionála by měli získat přijetí, uklidnění, společně s ním by měli vyhodnotit závažnost situace a naplánovat další konkrétní kroky do nejbližšího období (např. zapojení dalších členů rodiny do řešení problému).  
 
Pocity křivdy, zrady a sebelítosti
 
     Pocity ublížení a nespravedlnosti mohou vznikat na podkladě myšlenek typu např. „My chudáci rodiče, tak jsme se o tebe starali a ty jsi se nám takhle odvděčil.“. Jedná se o emocionální reakci, na kterou se někdy nabaluje v podstatě hřejivý pocit sebelítosti. V sebelítostivých myšlenkách si rodiče mohou libovat, a tak zvyšují svou pasivitu a oddalují přijetí racionálního pohledu na drogový problém svého dítěte. Rodičům je vhodné účastně vyjádřit pochopení, nechat je vypovídat z myšlenek, které k pocitům křivdy a sebelítosti vedou, a následně je učit, jak tyto problémové myšlenky a představy rozpoznávat a rozumově testovat jejich výhodnost pro další adekvátní řešení problému.
 
Zlost
 
     Zlost (hněv, vztek, agrese) je emocionální reakce zaměřená proti zlému osudu, který rodiče potkal v souvislosti s jejich dítětem, které užívá drogy. Tato emoce se nabaluje na pocity křivdy a sebelítosti. Zlost může směřovat na nevděčné dítě nebo na zástupné cíle, jako jsou např. partner, další příbuzní, učitel, lékař, terapeut, na které rodič může svalovat vinu. Rodiče se zlobí také sami na sebe, protože se domnívají, že selhali ve výchově svého dítěte. Zlost se může projevovat v myšlenkách typu: „Takhle jsi se nám, ty jeden spratku, odměnil za všechno, co jsme pro tebe udělali!?“, „Je to zmetek, nenávidím ji. Já se léčím, bojuji s rakovinou a ona si takhle dobrovolně ničí své zdraví drogami!“, „Co jste jako učitelé, jako odborníci na protidrogovou prevenci zanedbali, proč jste neudělali více!?“, „Neměli jsme naši Danču od dětství tak rozmazlovat!“.
 
     Pocit zlosti je přiměřenou reakcí už z toho důvodu, že závislost dítěte může významným způsobem narušit rodičovskou představu o dalším vývoji dítěte, může pokazit rodinnou atmosféru, partnerský vztah apod. Emoce zlosti nevzniká jako bezprostřední důsledek zevní události, ale tím, jak si tuto skutečnost pro sebe rodiče vysvětlují. Z terapeutického hlediska není výhodné pocit zlosti ani zbrkle a otevřeně ventilovat, ani tuto emoci příliš potlačovat. Svůj hněv si rodiče někdy ani neuvědomují, dokonce si sami před sebou mohou hrát na to, že jsou ledově klidní - to se týká hlavně otců problémových dětí. Řada lidí je totiž od dětství trénována v tom, že zlost, agresi a vzdor musí pokládat za emoce, které kultivovaný člověk nemá. To je ale pověra. Jak už bylo řečeno, s adekvátním zvládáním emoce zlosti mají často potíž otcové dětí, které berou drogy. Jedná se např. o muže, u kterých se objevují problémová přesvědčení typu: „Každý problém v rodině je rychle řešitelný - pokud ho muž nezvládne vyřešit, je neschopný.“. Tito otcové logicky považují návštěvu odborníka za projev své slabosti a selhání, a tak k odborníkovi přichází většinou jenom jejich partnerky, matky dítěte, které popisují mj. dlouhodobou podrážděnost svého muže, jeho výbuchy zlosti a výčitky zástupně směrované proti manželce, vyhýbání se tématům ohledně návykového problému dítěte, zvýšené užívání alkoholu apod.
 
     Zlost je v dané situaci normálním pocitem, nicméně z hlediska dalšího racionálního zvládání drogového problému dítěte se jedná o emoci problematickou. Dlouhodobě a silně prožívaná zlost omezuje schopnost konstruktivně myslet a účelně řešit problémy, zlostné reakce rodičů mohou vyvolávat agresivní odezvy ze strany dítěte, nebo partnera, a tím se problém ještě více komplikuje. Nehledě na skutečnost, že dítě, které bere drogy, se bude hněvným reakcím svých rodičů pravděpodobně vyhýbat, třeba dalšími úniky do drogového prostředí. Rodiče by měli být o těchto souvislostech informováni a pomocí různých metod (např. vypovídání se ze zlostných myšlenek, rozumové zpochybňování zlostných myšlenek, svalová relaxace) by se měli naučit tuto emoci zvládat.
 
     Americký psychiatr a psychoterapeut A. Ellis doporučuje pro zvládání zlosti především nácvik rozlišování mezi „špatným“ člověkem (svým dítětem) a konkrétním „špatným“ chováním, které člověk (v jádru „dobrý“) může uskutečňovat (např. braní drog). Dovednost rozlišování mezi „špatným“člověkem a „špatnými“ činy je podle A. Ellise důležitá, protože vyplývá z poznání, že prožívaná emoce zlosti má schopnost ovlivňovat myšlení ve smyslu zobecňování ze „zlého“ skutku na „zlého“ člověka. Taková generalizace potom může vést k odmítání celé osobnosti dítěte a z toho vyplývající odměřené chování rodiče směrem k dítěti může zase umocňovat zlost a odpor dítěte směrem k rodiči.
 
     Roztáčí se tak nekonečná spirála, jejímž výsledkem je jen zhoršování drogového problému dítěte, psychického stavu rodičů a rodinné atmosféry. Pokud se rodiče naučí zvládat emoci zlosti dříve, než zlost ovládne je, je pravděpodobné, že se tento pocit bude postupně transformovat v pocit zklamání (truchlení a pocit strachu), který je podle A. Ellise výhodnější v tom směru, že již tolik neblokuje racionální myšlení. Rodiče tak mohou získat vyšší náhled na problém a snadněji si mohou uvědomovat širší paletu různých alternativ pro řešení problému. Jak bylo řečeno výše, zlost může být zástupně obrácena také na blízkou osobu, která by měla o možnosti této projekce vědět, nechápat vyjadřovanou zlost osobně, ale naopak by měla takovou reakci u dotyčného člověka rozumně podporovat a vysvětlovat.
 
Pocity viny
 
     Výčitky svědomí bývají způsobeny negativními myšlenkami typu např. „Co jsme jako rodiče ve výchově našeho Jarouše zanedbali?“, „Kde se stala chyba?“, „Že jsem se nevykašlala na tu kariéru ve firmě a více se nevěnovala naší Pavle.“. Tyto neodbytné myšlenky bývají emočně velmi vyčerpávající a rodiče si od nich často ulevují tím, že na ně hledají odpověď ve smyslu „bylo to určitě tím a tím, může za to ten či onen“. Najít hlavní příčiny vzniku drogového problému dítěte není zpravidla jednoduché, bývá to velká detektivka - ale i přes toto poznání je evidentním faktem, že se rodičům více uleví až tehdy, když se společně s terapeutem doberou jedné nebo několika málo hlavních příčin, než aby přistoupili na variantu, že příčin může být mnohem více a že se povětšinou jedná stejně jen o obtížně ověřitelné domněnky.
 
     Rodičům by také mělo být sděleno, jak se s těmito „jasnými“ důvody obezřetně nakládat ve vztahu ke svému dítěti. Není totiž výjimkou, že nalezenou „pravou“ příčinu dítě začne zneužívat pro úlevu od svých pocitů viny a bude přenášet zodpovědnost za svůj problém s drogami na své rodiče. Tím může své rodiče citově vydírat ve stylu např. „Za to, že jsem se naučil brát drogy, můžeš ty (matka dítěte), protože jsi mi jako zdravotní sestra od dětství dávala na každé bolístko nějaký prášek.“. Podobné výpady dítěte mohou působit mnoho emotivních a nekonstruktivních konfliktů, které pak dále narušují vztah mezi rodiči a dítětem. Ve fázi prožívání pocitů viny má bezpochyby velký úlevný efekt také to, když se rodič ze svých pocitů viny vypovídá někomu blízkému, odborníkovi nebo jiným rodičům v rámci rodičovské skupiny.
 
Smlouvání
 
     Smlouvání nebo vyjednávání je obdobím, které může představovat ústup k magickému myšlení. Rodiče obíhají nejlepší lékaře a terapeuty v oboru, modlí se k Bohu apod. Tímto si chtějí zajistit, popř. si vymodlit co nejrychlejší uzdravení svého dítěte. Ve svém předešlém životě mohou hledat viny, které podle nich mohly být příčinou drogové závislosti jejich potomka a snaží se tato zavinění symbolickým nebo realistickým způsobem odčinit či napravit, např. „Jestli se z toho náš Jirka dostane, tak už se nikdy nenapiji alkoholu.“. Rodiče také mohou vyhledávat různé alternativní léčebné postupy, kdy oni sami nebo společně se svým dítětem navštěvují různé šarlatány, kterým platí vysoké finanční částky za jejich pochybné rady a léčebné metody.
 
      Hlavně v důsledku pocitů viny rodiče někdy přistupují také na uzavírání „kšeftů“ se svým dítětem, kdy mu nabízí různé výhody a odměny, pokud ono s užíváním drog přestane, např. „Když necháš toho fetování, koupím ti to auto, které jsi vždycky chtěl.“. Zrovna tak není výjimečné, že rodiče své dítě doma zamykají, hlídají ho, aby neuteklo a mluví mu „do duše“, odváží ho někam daleko na vesnici k babičce, popř. ho berou na měsíční „terapeutickou“ dovolenou do zahraničí. Pokud se fáze smlouvání u rodičů objeví, je vhodné, aby blízcí lidé trpělivě a racionálně zpochybňovali jejich snahy vyhledávat různé podvodníky - nebezpečím jsou především prodlení pro zahájení adekvátní terapie nebo rizika plynoucí z přerušení standardní léčby dítěte.
 
      Stejně tak je potřebné rodičům vysvětlit, že vyjednávání s dítětem ve smyslu „kšeftování“, hlídání a přesvědčování je kontraproduktivní. Na základě takového přístupu se dítě rychle a obratně učí své rodiče citově vydírat a postupem času chce stále více a více výhod za pořád menší a krátkodobější pozitivní změny ve svém chování. Nehledě na to, že případné materiální odměny dítě s nejvyšší pravděpodobností, dříve či později, zneužije k získání drog. Podobné to je se domácím vězením nebo se nucenou změnou prostředí - pokud dítě není alespoň minimálně vnitřně motivované k tomu, aby přestalo užívat drogy, tak z chráněného prostředí uteče.       
 
Stud
 
     Rodiče se mohou stydět ne tolik za to, že dítě drogy bere, ale až za zjištěný fakt, že drogy prodává, krade kvůli nim a dělá prostituci. Rodiče se stydí i sami za sebe, protože jsou přesvědčeni (často bezdůvodně), že směrem k dítěti po výchovné stránce selhali.   Pro zvládání emoce studu bývá prospěšné, aby se rodiče ze svých nepříjemných myšlenek a představ v bezpečném prostředí vypovídali. Terapeut je může jednak emočně podpořit, jednak může pomocí terapeutického rozhovoru zpochybňovat jejich myšlenky, které k pocitu studu vedou. V podstatě nenahraditelný pozitivní vliv na postupné rozpouštění studu má pravidelná účast na rodičovské skupině, kde účinně působí jeden z hlavních pozitivních faktorů skupinové psychoterapie, a to sdílený pocit společenství a sounáležitosti („Jsem mezi svými...“, „Jsme na jedné lodi...“, „I ostatní prožívali nebo ještě prožívají stud za své dítě...“).
 
     Opakovaným problémem bývá to, že rodiče nechtějí anebo neumí o drogovém problému svého dítěte mluvit s jinými lidmi. O těchto věcech nechtějí hovořit z různých důvodů, např. se za své dítě stydí, mají obavy z toho, že je druzí lidé v myšlenkách odsoudí a odmítnou, protože podle nich nezvládli výchovu dítěte, nebo jsou rodiče ze svého dítěte natolik vyčerpaní (viz. níže, kap. Rezignace a pocity marnosti), že si toto martyrium nechtějí rozhovorem připomínat.
 
     V krajních případech se rodiče z obav, že přijde na dané téma hovor, začnou více vyhýbat lidem, se kterými se dříve běžně stýkali. V praxi se osvědčují tato tři doporučení: a) v rámci terapeutického rozhovoru zpochybňovat myšlenky, které vedou ke studu a k obavám z odmítnutí druhými lidmi b) nevyhýbat se kontaktu s druhými lidmi, c) rozdělit si přátele a známé osoby do několika kategorií podle důvěrnosti vztahu a směrem ke každé kategorii si připravit určitou strategii hovoru, popř. způsob odmítání tohoto nepříjemného tématu. Strategie takových hovorů jsou pochopitelně odvislé od konkrétní situace, kterou mohou ovlivňovat faktory jako jsou např. momentální emocionální rozpoložení rodiče, prostředí, kde rozmluva probíhá, stávající stav dítěte apod.  
 
Truchlení a pocit strachu
 
     Může se jednat o výraznou a časově poměrně dlouhou emocionální reakci. Některým rodičům je třeba doporučit, aby zvážili návštěvu psychiatra s žádostí o dočasné užívání zklidňujících či antidepresivních léků. Ve fázi truchlení (smutnění, deprese) mohou být rodiče, alespoň zpočátku, velmi plačtiví, nesoustředění, podráždění, mohou je trápit poruchy paměti a potíže související se spánkem. Pronásledují je neodbytné, automatické negativní myšlenky typu např. „Moje Janča bere drogy, ztrácím ji.“, „Už nevíme jak dál, nic na naše dítě už nezabírá.“, „Co asi teď dělá náš Jirka? Co když se sjetej válí někde v parku? Co když se těch drog už nikdy nezbaví a umře někde na ulici?“. Postupem času si rodiče uvědomují skutečnost, jaká opravdu je.
 
      Stále zřetelněji vidí problémy, které jsou nebo mohou být důsledkem nelepšícího se drogového chování jejich dítěte, mají strach z možných scénářů života dítěte, jsou smutní z momentální nemožnosti realizace některých životních plánů, které si pro své dítě představovali. Zrovna tak ale mohou ve svém škarohlídství přehánět. V této etapě je potřebné rodičům trpělivě naslouchat a citlivě posilovat jejich motivaci pro uskutečňování terapeutických doporučení, která je možné v danou dobu realizovat. Velký význam má vzájemná podpora všech členů rodiny. Někdy se rodičům uleví, když se v bezpečném prostředí vypláčí. Co se týče strachu z dalšího vývoje dítěte, jehož drogové chování se nelepší či se nadále zhoršuje, rodiče potřebují v první řadě někoho, kdo jim bude s pochopením a porozuměním naslouchat. V další fázi lze pracovat s katastrofickými myšlenkami a představami.
 
     Terapeut může rodičům pomoci, aby si uvědomili a přesně si vybavili konkrétní momenty těchto nepříjemných představ. Potom je možné rozvíjet terapeutický rozhovor, v rámci kterého si rodič může uvědomit přehnanost některých okamžiků svých katastrofických představ. Na základě zpětných vazeb lze tvrdit, že některým rodičům pomáhá i otázka typu: „Co by to pro vás znamenalo, co by na tom bylo tak hrozného, kdyby se vaše dítě z drog už nikdy nedostalo a skončilo by na ulici jako troska?“. Někteří rodiče si pomocí této otázky uvědomí, že jim někdy tolik nezáleží na jejich dítěti, jako více na sobě, na vlastních očekáváních, která promítají do svého dítěte, např. „Hrozné by na tom bylo (mimo jiné) to, že by můj syn nenaplnil (moje) očekávání. Já (otec) jsem do Roberta investoval tolik energie, času (výchova) a peněz (např. placení školného na soukromé střední škole). Měl jsem totiž za to, že se stane inženýrem a převezme po mně naši firmu.“.
 
Rezignace a pocity marnosti
 
     Stadium odevzdanosti je možné v myšlenkové rovině charakterizovat takto: „Už se s tím stejně nedá nic dělat, všechno jsme už vyzkoušeli. Ještěže se nám povedl alespoň druhý syn.“. Tuto etapu lze pojímat i jako nezpracovanou, dále pokračující fázi truchlení. Rodiče ve fázi rezignace obvykle přestanou docházet na konzultace k odborníkovi, protože v tom nevidí smysl. V této etapě se mohou objevovat dva extrémní druhy přístupu k dítěti. Buď rodiče nechávají své dítě doma, tolerují a umožňují jeho problémové chování a snaží se co nejrychleji zažehnávat první náznaky vzniku problému či konfliktu: „Raději mu dám těch 200 Kč, než aby zase něco ukradl babičce.“, nebo se svého dítěte po citové a právní stránce (např. institut vydědění) vzdají, vyhodí ho z bytu a už se dále nezajímají o jeho další osud. 
 
      Pokud rezignovaný rodič alespoň občas terapeuta navštíví, je vhodné mu s účastí naslouchat, vyjadřovat pochopení, citlivě zpochybňovat jeho odevzdanecké myšlenky a představy a posilovat v něm trpělivost a reálnou naději pro zlepšení situace jeho dítěte. Stejně tak je potřebné u rodiče podněcovat motivaci k realizaci vhodných doporučení směrem k jeho dítěti. 
 
Odpor a hnus
 
    Mnoho rodičů, především ve fázi rezignace a umožňování (viz. výše, Rezignace a pocity marnosti), se rovněž shoduje na tom, že směrem ke svému dítěti opakovaně prožívají emoci hnusu. Tento pocit je vesměs podmíněný situačně a objevuje se v momentech, kdy je dítě doma viděno, jak se pohybuje ve svém pokoji, ve kterém je velký nepořádek, jak si ošetřuje kožní ekzémy v koupelně, jak si nitrožilně aplikuje drogy apod. V těchto případech je v první řadě potřebné rodičům doporučit, aby dodržovali základní hygienické zásady a tak eliminovali riziko nakažení dalších rodinných příslušníků různými infekčními chorobami. Někdy nezbývá nic jiného, než po dítěti striktně a důsledně vyžadovat, aby tyto druhy rizikového chování neuskutečňovalo ve společné domácnosti, ale snažilo se více využívat prostředí a služeb např. kontaktního centra.
 
Smíření
 
     Smíření (vyrovnání, přijetí) představuje realistické uvědomění si všech možností konstruktivního řešení problému. Smíření lze charakterizovat myšlenkami typu např. „Je to sice nepříjemný a závažný problém, co se týče našeho Milana, ale je možné s tím něco dělat. Musíme se řídit radami odborníka, musíme být trpěliví a důslední v realizaci potřebných doporučení.“. V tomto stadiu bývá u rodičů přítomná naděje, kterou by měl odborník pomáhat posilovat a uvádět ji do reálné podoby. Rodiče potřebují také přiměřenou psychickou, citovou a sociální podporu, kterou si mohou dávat jednak navzájem se svými blízkými, jednak mohou využít služeb terapeuta nebo návštěv rodičovské skupiny.    
 
     Z hlediska využívání obranných psychologických mechanismů se ve fázi smíření často objevují: Humor (obvykle cynického až černého ražení, např. „Milan už potřetí nastoupil do léčebny, tak jsme s manželem včera večer tipovali, jak dlouho tam nyní asi vydrží…“). Suprese (dovednost dočasně odkládat negativní myšlenky, představy a emoce, aniž by byly popírány, např. „Dnes se tím zabývat nebudu.“). Anticipace (dovednost realisticky očekávat a plánovat do budoucnosti, včetně uvědomění si možných problémů a ztrát). Altruismus (dovednost konstruktivně přepracovat vlastní bolestnou zkušenost do pomoci druhým, např. v podobě iniciace vzniku svépomocné rodičovské skupiny anebo aktivní účasti v této skupině).
 
Úzkost z očekávání a nepřiměřený optimismus
 
     Pokud dítě nastoupí do léčby (ústavní nebo komunitní), rodiče se nezřídka obávají toho, že dítě léčbu neukončí. Někteří rodiče popisují určitou tenzi, úzkost a strach hlavně v prvních dnech a týdnech po nástupu dítěte do léčebny nebo terapeutické komunity. Mají strach z toho, že dítě z léčebny uteče, nebo bude vyhozeno, a bude se opakovat předchozí martyrium. Na stranu druhou se jedná o nepřiměřený optimismus ve stylu: „Už je konečně v léčebně, máme vyhráno…“. Taková nerealistická přesvědčení vedou zpravidla k tomu, že rodiče přestanou navštěvovat poradenské konzultace - obyčejně do té doby, než jejich dítě předčasně opustí léčebnu, nebo po určité době abstinence znovu začne užívat drogy. Poté konsternovaní rodiče přicházejí znovu s žádostí o radu, a opětovně se u nich objevují mnohé z výše popsaných reakcí.     
 
     Naději rodičů na uzdravení jejich dítěte je třeba citlivě usměrňovat do reálné podoby, nicméně s důrazem pozitivního dění do budoucnosti. Rodiče by také měli být připraveni na to, co budou konkrétně dělat, když dítě léčbu neukončí, popř. když léčbu ukončí, ale po určité době začne znovu brát drogy. Stejně tak by rodiče měli vědět, v jakých směrech bude jejich dítě po ukončení léčby potřebovat psychickou a sociální podporu, jakým konkrétním způsobem mu mohou v prvních měsících abstinence pomoci.
 
      V poradenství s rodiči by v tomto stadiu měl být zdůrazněn smysl a význam následné péče. V době, kdy dítě absolvuje ústavní nebo komunitní léčbu, je výhodné rodiče udržet v kontaktu a zaměřit se na řešení jejich problémů, které mohly „vyplavat na povrch“ v době předchozí poradenské procedury. Jedná se např. o hledání náplně volného času a smyslu života pro matku „věčnou pečovatelku“ v tom případě, že dítě začne abstinovat a matka mu už nebude muset věnovat tolik času, pozornosti a péče jako dříve. Zrovna tak je možné narazit na partnerské konflikty, které předtím byly maskovány pozorností směrem k problémovému dítěti anebo usnadňováním jeho drogového chování. V této souvislosti připadá v úvahu např. nácvik strukturovaného řešení mezilidských konfliktů, nácvik strukturovaného zvládání emoce zlosti apod.   

 

Právní minimum pro rodiče

    Níže uvedené zákony vám přiblíží leták „NÁVYKOVÉ LÁTKY A ZÁKON“, který je určen široké veřejnosti. Svým obsahem se snaží nejvíce oslovit dospívající, kteří tápou v zákonných normách, zaměřených na oblast návykových látek.
   V letáku rovněž najdete nejčastěji kladené otázky. Praktická pomůcka je postupně distribuována pracovníky odboru metodiky a prevence NPC SKPV PČR mezi širokou veřejnost a na základě požadavků mezi výchovné pracovníky základních škol, středních škol a učilišť.
zák. č. 250/2016 Sb.,o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich
zák. č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích
zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách
zák. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek
zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník
Nařízení vlády č. 454/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem a jaké je jejich množství, a co se pro účely trestního zákoníku považuje za metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku organismu a za jiné metody s dopingovým účinkem.
Nařízení vlády č. 455/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku a jaké jejich množství větší než malé ve smyslu trestního zákoníku.
Nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů.
Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek

 

Doporučené internetové stránky – kontakty

Internetové odkazy
 
Internet o drogách
 
     Vybrali jsme pro Vás pouze základní webové stránky, z jejichž obsahu čerpáme i my a jimž důvěřujeme, internet je plný informací o drogách, ale ne vždy jsou informace spolehlivé a objektivní. Máme za to, že méně je někdy více - přestože náš výběr základních webových stránek není obsáhlý, tak jsme přesvědčeni, že na nich lze nalézt dostatečné množství věrohodných informací. Vybíráme samozřejmě stránky, jejichž obsah není primárně pro-drogový...
 
Internet o drogách česky
 
Drogový informační server (Stránky pro veřejnost i odborníky s nejnovějšími informacemi o drogové problematice z ČR i zahraničí, provozované o. s. SANANIM).
www.drogy.net
 
Program Prevence pro rozumné rodiče
online nástroj nabízející rodičům informace o možnostech prevence užívání návykových látek dětmi; najdete zde i výše uvedených 10 rad pro vedení věcného a konstruktivního rozhovoru
http://www.sananim.cz/poradna-pro-rodice-%28ppr%29.html
 
O drogách (Stránky zaměřené na primární prevenci pro učitele, rodiče i -náctileté, které patří stejně jako stránky této poradny pod o. s. SANANIM)
Informační portál primární prevence
Určený rodičům, náctiletým i učitelům. Najdete zde informace i o dalších jevech jako jsou např. šikana, anorexie; odkaz na program Prevence pro rozumné rodiče apod.
www.odrogach.cz
 
Centrum adiktologie (výzkumné středisko zabývající se drogovou problematikou, informace o studijním oboru adiktologie a taktéž archiv odborného českého časopisu Adiktologie).
www.adiktologie.cz
 
Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti (informační web pro odbornou i laickou veřejnost zaměřený na drogovou problematiku. Je zde mimo jiné k dispozici pravidelně aktualizovaná Mapa pomoci - adresář zařízení poskytujících pomoc a léčbu, publikace vydávané NMS zdarma ke stažení - např. Bulletin Zaostřeno na drogy, Výroční zpráva o stavu ve věcech drog, výzkumné zprávy, a obsáhlá databáze internetových odkazů o drogách českých i zahraničních).
www.drogy.-info.cz

Encyklopedie psychotropních rostlin. Velmi kvalitně zpracovaná databáze rostlin a hub s psychotropním účinkem a mnoho dalších informací o drogové problematice.
www.biotox.cz
 
Safer Party. Stránky projektu, který se zabývá prevencí a harm reduction v prostředí zábavy, především v rámci hudebních festivalů a dalších hromadných akcí. Zaměřený především na rekreační uživatele drog.
www.saferparty.cz
 
Farmakologický ústav 3. lékařské fakulty UK, na němž jsou k dispozici odborné materiály především o extázi (MDMA) a jejím testování, o nebezpečných příměsích v tabletách extáze, o nových syntetických drogách a je zde také obsáhlá databáze tablet extáze zachycených v ČR.
www.lf3.cuni.cz/drogy
 
Elektronická verze časopisu Dekontaminace pro uživatele drog.
www.edekontaminace.cz
 
Ostatní odkazy na specifické informace o jednotlivých drogách, léčebných intervencích, onemocněních souvisejících s drogami najdete pod texty v rubrikách na našem webu.
Odkazy na weby jednotlivých zařízení, která se věnují pomoci a léčbě drogově závislých najdete v pod jednotlivými kontakty v Mapě pomoci na www.drogy-info.cz   nebo v sekci Kontakty na www.drogy.net .
 
http://www.nekurak.czro prevenci rizikového chování dětí a mládeže.
 
  
Internet o drogách slovensky
 
Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti v Bratislavě, web obsahuje informace o drogách, internetové poradenství a kontakty na konkrétní instituce na Slovensku.
http://www.infodrogy.sk/
 
Internet o drogách anglicky
Evropské monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti (European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction, EMCDDA), informace o drogách, léčebných intervencích, drogové situaci v jednotlivých evropských státech, řada významných publikací v angličtině bezplatně ke stažení
www.emcdda.europa.eu
 
Americký národní institut zabývající se výzkumem drogové problematiky (National Institute on Drug Abuse, NIDA), řada informací a publikací v angličtině.
http://drugabuse.gov/nidahome.html
 
Světová zdravotnická organizace (Word Health Organization, WHO) na svém obsáhlém webu informuje i o drogové problematice ve světě.
http://www.who.int/topics/substance_abuse/en/
 
EROWID, kvalitní a obsáhlé informace o (téměř) všech dostupných psychotropních látkách v angličtině, s řadou dalších odkazů.
www.erowid.org

Kam se obrátit s žádostí o pomoc a radu?

Tyto a ještě další odpovědi na otázky naleznete na níže uvedeném kontaktu:
 
Mám strach, že můj blízký (partner/dítě) užívá drogy. Co mám dělat?
 
     Lidé, kteří si všimli, že chování jejich blízkého se v poslední době změnilo, se někdy potýkají s otázkou, jestli to není kvůli drogám. Rádi by věděli, co se děje, proč se tolik změnil, proč se už nesměje jako dřív, proč se mu mění nálady a proč vybuchuje vzteky, proč změnil přátele, je teď zamlklý a už si s nimi tolik nepovídá apod. Ptají se nás, co mají dělat a jestli je možné provést nějaké testy, aby zjistili, zda dotyčný drogy užívá nebo ne.
 
     Na následujících řádcích bychom se s Vámi chtěli zamyslet nad tím, jak vůbec poznat, že jde nejspíš o problém, který se týká drog a co v takové chvíli můžete dělat. Řekneme Vám, jak si s dotyčným na toto téma promluvit a čeho se při tom vyvarovat. Poradíme Vám, kam se můžete s tímto typem problému obrátit osobně. Dozvíte se několik základních informací o možných způsobech testování na drogy a projdeme s Vámi výhody a nevýhody takového kroku.

Jak poznám, že můj blízký (partner/dítě) užívá drogy? Čeho si mám všímat?
 
Na tuto otázku bohužel neexistuje jednoduchá odpověď. 

     Zejména pokud jde o děti a dospívající, můžou být změny chování a výkyvy nálad následkem dospívání, případně jinými problémy (problémy ve škole - od špatného prospěchu až po šikanu, problémy psychické - od nešťastné lásky, přes týrání, až po počínající psychiatrické problémy). Nebuďte tedy dopředu zbytečně vystrašení a zkuste si s dotyčným promluvit.
 
     K takovému rozhovoru si najděte vhodný okamžik, případně se na něm domluvte dopředu (Budeš na mě mít večer čas? Potřeboval bych se tě na něco zeptat a chci, abychom na to měli dost času a klid, hodilo by se ti to?). Dopředu si ujasněte, co se vám vlastně nezdá (změny nálad, vyhazov z práce; Doneslo se mi, že ... a nevím, co si o tom myslet, chtěl bych slyšet tvůj názor, potřebuji pomoct.) a jak se cítíte (Cítím se špatně, mám strach, nerozumím tomu, co se děje.).
 
     V rozhovoru se pak zkuste vyhnout obviňování (Za to můžeš ty; já se snažím a dělám, co můžu, ale ty ...), ultimátům (Takhle to fakt nejde, ještě jednou a vyhodím tě.) a citovému vydírání (pláč, křik, věty typu: Kdybys mě měl rád, tak se takhle nechováš.). Mluvte o tom, čemu nerozumíte a čeho se bojíte, co je vám líto, co byste chtěli, aby bylo jinak. Ptejte se, co se děje, zda byste mohl něco udělat. Velmi pravděpodobně je se současnou situací nespokojená i druhá strana.

     Vyslechněte druhého, dejte mu čas a prostor. Zkuste chvíli mlčet, někdy není snadné sebrat odvahu a přiznat problém, netlačte na něj. 

      V tuhle chvíli můžete rozhovor přerušit a domluvit se na pokračování s odstupem i několika dní. Dejte si čas na zklidnění a na rozmyšlenou.
Pokuste se dotyčného přizvat do diskuse jako rádce, který vám může s vaším problémem pomoct. Vždy můžete vyslovit nahlas svoje obavy a myšlenky a spojit je s nabídkou pomoc (Říkáš, že se nic neděje, ale já se toho pocitu stejně nedokážu zbavit. Proto chci, abys věděl, že kdyby se něco dělo a chtěl bys to změnit, máš ve mně oporu, rád ti pomůžu.). V ideálním případě byste se měli domluvit na tom, co se pokusíte společně změnit, v jakém časovém horizontu a kdy se k tématu znovu vrátíte, abyste si řekli, jak to funguje. Někdy není od věci domluvit se dopředu na tom, co se stane, když to nebude fungovat, případně když někdo domluvená pravidla poruší.
 
Když si všimnete následujícího, zbystřete pozornost!
  • změny nálad (buď velké výkyvy v náladách - rychlé a prudké přechody, výbuchy, někdy hraničící s agresivním chováním, na které nejste zvyklí; dlouhodobé smutky nebo naopak)
  • změny energie (nespavost, neutuchající energie i více než 24 hodin; naopak velká spavost, klesající víčka)
  • změny chování (problémy s dodržováním dohodnutých pravidel, náhlá nedochvilnost, ponocování;)
  • změna v potřebě financí, prodávání nebo mizení věc
  • změna názorů, oblékání (symboly)
  • změna vzhledu - od změny líčení po výraz tváře, rysy, oči; změna váhy
  • změna koníčků, případně jejich zanedbávání
  • změna okruhu přátel, se kterými se stýká
     Může se stát, že váš blízký měl už s drogami v minulosti problémy. Může se stát, že se vám donese, že s drogami experimentuje. Možná se na základě svých obav a podezření rozhodnete prohledat mu věci, telefon, emaily. 

     Nejsme tu od toho, abychom moralizovali. V případě, že se rozhodnete porušit právo na soukromí, měli byste se dopředu zamyslet, k čemu Vám případné informace budou. Buď si svoje podezření potvrdíte a pak budete přemýšlet o tom, jestli a jak takový důkaz v argumentaci použít. V případě, že ho použijete, zasáhnete důvěru, která mezi Vámi doteď panovala. V případě, že ho nepoužijete, budete s pocitem podvedení bojovat sami do doby, než se dotyčný přizná. Přiznání však chce velkou dávku odvahy a možná to chvíli potrvá. Nebo se Vaše podezření nepotvrdí, ale také nevyvrátí.
 
     Dáte-li si zjištění a pozorované změny dohromady s účinky drog, můžete mít podezření na konkrétní typ užívaných látek. K typickým příznakům mohou patřit například následující:
 
Mám si s ním o tom promluvit? Jak?
 
     Ukazuje se, že v podstatě není možné užívání drog svými blízkými zabránit. Na co však můžeme mít vliv, je jejich chování, dodržování dohod a pravidel. Lze s nimi hovořit o našich obavách, strachu, lítosti, pochybách, starosti i vzteku. Většinou nemá cenu obviňovat, vyhrožovat a dávat ultimáta, která pak nedokážeme sami dodržet.

Chtěl bych ho otestovat!
 
     Rodiče, kteří mají obavy o děti, partneři, kteří se strachují o svou druhou polovičku a další blízcí těch, kteří s drogami experimentují nebo je již léta užívají, a někdy i samotní uživatelé drog se na nás obrací s dotazy ohledně testování na drogy.
 
     Z našeho pohledu je testování blízkých na drogy velmi vážné rozhodnutí. Jde o velký zásah do důvěry mezi vámi - rodičem a dítětem, mezi partnery. A proto jsme pro vás připravili následující text doplněný otázkami, nad kterými považujeme za rozumné se zamyslet, než se pro testování skutečně rozhodnete.
 
     Možná doufáte, že se všechno zlepší, když bude výsledek negativní. Pravda je ale většinou taková, že ani negativní výsledek příliš nepomůže. Většinou nezačnete dotyčnému důvěřovat, ale naopak přemýšlíte o tom, jestli nebyl test kazový, jestli testy nějak nepodvedl, jestli jste ho neotestovali příliš brzo nebo příliš pozdě apod.
 
     Samotné testování nic neřeší. I kdybyste se nakonec rozhodli pro testování, nezapomínejte, že to není to hlavní.
 
     Váš blízký se chová tak, že tomu nerozumíte. Ptáte se ho na drogy a on jejich užívání popírá.
 
     Test na drogy je negativní. Uvěříte mu, že se nic neděje? Bude najednou všechno v pořádku? Jak se asi bude cítit váš blízký, když s otázkami ani po otestování nepřestanete?

     Co si počnu, když bude výsledek negativní? Začnu mu věřit? Přestanu mít obavy? Co budu dělat dál?

     Co když bude výsledek pozitivní? Mohl přece vyjít špatně!? Otestujete ho znovu? A kolikrát? Co se potom stane? Budete křičet, nebo udržíte emoce na uzdě? Máte jistotu, že se pak něco změní? Pokusili jste se dopředu dohodnout na tom, co se stane?
 
     Co si počnu, když bude výsledek pozitivní? Co budu dělat dál? Vím, kam se obrátit? Kde hledat pomoc? Domluvili jsme se na tom, co se bude dít dál?
 
     Promyslete si, jestli se do testování pustíte. A jestli si nakonec řeknete, že ano, pokuste se na tom s dotyčným domluvit. Zeptejte se ho, co si o tom myslí. Domluvte se na tom, kdy a jak by k testování došlo, co by se dělo, kdyby byl výsledek pozitivní a co by se dělo, kdyby byl negativní. Testování by mělo být časově jasně ohraničené, abyste nebyli v roli dozorce, který může kdykoli přijít a něčeho se dožadovat.
 
Program Prevence pro rozumné rodiče:
online nástroj nabízející rodičům informace o možnostech prevence užívání návykových látek dětmi.

 

Použité zdroje

Literatura:
  
Hajný, M.: O rodičích, dětech a drogách. Grada. Praha 2001.
Kolektiv autorů sdružení SANANIM: Drogy otázky a odpovědi. Portál s.r.o. Praha 2007
 
Tom Illes: Děti a drogy.ISV nakladatelství. Praha 2002 
 
Roman Pešek, Kateřina Nečasová: Prevence užívání tabáku, alkoholu a jiných drog u dospívajících.   Arkáda 2009
 
Roman Pešek, Andrea Vondrášková, Ondřej Veselý:
Drogová závislost aneb rychlý běh na krátké trati. Arkáda 2008 
 
Internetové zdroje:
 

vytisknout  e-mailem