Policie České republiky  

Přejdi na

Naším cílem je Vaše bezpečí


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 
Národní protidrogová centrála

Národní protidrogová centrála SKPV PČR

Rady rodičům

Praktické rady a postupy v oblasti návykových látek pro rodiče 

Tyto a ještě další odpovědi na otázky naleznete na níže uvedeném kontaktu:
 
Mám strach, že můj blízký (partner/dítě) užívá drogy. Co mám dělat?
 
     Lidé, kteří si všimli, že chování jejich blízkého se v poslední době změnilo, se někdy potýkají s otázkou, jestli to není kvůli drogám. Rádi by věděli, co se děje, proč se tolik změnil, proč se už nesměje jako dřív, proč se mu mění nálady a proč vybuchuje vzteky, proč změnil přátele, je teď zamlklý a už si s nimi tolik nepovídá apod. Ptají se nás, co mají dělat a jestli je možné provést nějaké testy, aby zjistili, zda dotyčný drogy užívá nebo ne.
 
     Na následujících řádcích bychom se s Vámi chtěli zamyslet nad tím, jak vůbec poznat, že jde nejspíš o problém, který se týká drog a co v takové chvíli můžete dělat. Řekneme Vám, jak si s dotyčným na toto téma promluvit a čeho se při tom vyvarovat. Poradíme Vám, kam se můžete s tímto typem problému obrátit osobně. Dozvíte se několik základních informací o možných způsobech testování na drogy a projdeme s Vámi výhody a nevýhody takového kroku.

Jak poznám, že můj blízký (partner/dítě) užívá drogy? Čeho si mám všímat?
 
Na tuto otázku bohužel neexistuje jednoduchá odpověď. 

     Zejména pokud jde o děti a dospívající, můžou být změny chování a výkyvy nálad následkem dospívání, případně jinými problémy (problémy ve škole - od špatného prospěchu až po šikanu, problémy psychické - od nešťastné lásky, přes týrání, až po počínající psychiatrické problémy). Nebuďte tedy dopředu zbytečně vystrašení a zkuste si s dotyčným promluvit.
 
     K takovému rozhovoru si najděte vhodný okamžik, případně se na něm domluvte dopředu (Budeš na mě mít večer čas? Potřeboval bych se tě na něco zeptat a chci, abychom na to měli dost času a klid, hodilo by se ti to?). Dopředu si ujasněte, co se vám vlastně nezdá (změny nálad, vyhazov z práce; Doneslo se mi, že ... a nevím, co si o tom myslet, chtěl bych slyšet tvůj názor, potřebuji pomoct.) a jak se cítíte (Cítím se špatně, mám strach, nerozumím tomu, co se děje.).
 
     V rozhovoru se pak zkuste vyhnout obviňování (Za to můžeš ty; já se snažím a dělám, co můžu, ale ty ...), ultimátům (Takhle to fakt nejde, ještě jednou a vyhodím tě.) a citovému vydírání (pláč, křik, věty typu: Kdybys mě měl rád, tak se takhle nechováš.). Mluvte o tom, čemu nerozumíte a čeho se bojíte, co je vám líto, co byste chtěli, aby bylo jinak. Ptejte se, co se děje, zda byste mohl něco udělat. Velmi pravděpodobně je se současnou situací nespokojená i druhá strana.

     Vyslechněte druhého, dejte mu čas a prostor. Zkuste chvíli mlčet, někdy není snadné sebrat odvahu a přiznat problém, netlačte na něj. 

      V tuhle chvíli můžete rozhovor přerušit a domluvit se na pokračování s odstupem i několika dní. Dejte si čas na zklidnění a na rozmyšlenou.
Pokuste se dotyčného přizvat do diskuse jako rádce, který vám může s vaším problémem pomoct. Vždy můžete vyslovit nahlas svoje obavy a myšlenky a spojit je s nabídkou pomoc (Říkáš, že se nic neděje, ale já se toho pocitu stejně nedokážu zbavit. Proto chci, abys věděl, že kdyby se něco dělo a chtěl bys to změnit, máš ve mně oporu, rád ti pomůžu.). V ideálním případě byste se měli domluvit na tom, co se pokusíte společně změnit, v jakém časovém horizontu a kdy se k tématu znovu vrátíte, abyste si řekli, jak to funguje. Někdy není od věci domluvit se dopředu na tom, co se stane, když to nebude fungovat, případně když někdo domluvená pravidla poruší.
 
Když si všimnete následujícího, zbystřete pozornost!
  • změny nálad (buď velké výkyvy v náladách - rychlé a prudké přechody, výbuchy, někdy hraničící s agresivním chováním, na které nejste zvyklí; dlouhodobé smutky nebo naopak)
  • změny energie (nespavost, neutuchající energie i více než 24 hodin; naopak velká spavost, klesající víčka)
  • změny chování (problémy s dodržováním dohodnutých pravidel, náhlá nedochvilnost, ponocování;)
  • změna v potřebě financí, prodávání nebo mizení věc
  • změna názorů, oblékání (symboly)
  • změna vzhledu - od změny líčení po výraz tváře, rysy, oči; změna váhy
  • změna koníčků, případně jejich zanedbávání
  • změna okruhu přátel, se kterými se stýká
     Může se stát, že váš blízký měl už s drogami v minulosti problémy. Může se stát, že se vám donese, že s drogami experimentuje. Možná se na základě svých obav a podezření rozhodnete prohledat mu věci, telefon, emaily. 

     Nejsme tu od toho, abychom moralizovali. V případě, že se rozhodnete porušit právo na soukromí, měli byste se dopředu zamyslet, k čemu Vám případné informace budou. Buď si svoje podezření potvrdíte a pak budete přemýšlet o tom, jestli a jak takový důkaz v argumentaci použít. V případě, že ho použijete, zasáhnete důvěru, která mezi Vámi doteď panovala. V případě, že ho nepoužijete, budete s pocitem podvedení bojovat sami do doby, než se dotyčný přizná. Přiznání však chce velkou dávku odvahy a možná to chvíli potrvá. Nebo se Vaše podezření nepotvrdí, ale také nevyvrátí.
 
     Dáte-li si zjištění a pozorované změny dohromady s účinky drog, můžete mít podezření na konkrétní typ užívaných látek. K typickým příznakům mohou patřit například následující:
 
Mám si s ním o tom promluvit? Jak?
 
     Ukazuje se, že v podstatě není možné užívání drog svými blízkými zabránit. Na co však můžeme mít vliv, je jejich chování, dodržování dohod a pravidel. Lze s nimi hovořit o našich obavách, strachu, lítosti, pochybách, starosti i vzteku. Většinou nemá cenu obviňovat, vyhrožovat a dávat ultimáta, která pak nedokážeme sami dodržet.

Chtěl bych ho otestovat!
 
     Rodiče, kteří mají obavy o děti, partneři, kteří se strachují o svou druhou polovičku a další blízcí těch, kteří s drogami experimentují nebo je již léta užívají, a někdy i samotní uživatelé drog se na nás obrací s dotazy ohledně testování na drogy.
 
     Z našeho pohledu je testování blízkých na drogy velmi vážné rozhodnutí. Jde o velký zásah do důvěry mezi vámi - rodičem a dítětem, mezi partnery. A proto jsme pro vás připravili následující text doplněný otázkami, nad kterými považujeme za rozumné se zamyslet, než se pro testování skutečně rozhodnete.
 
     Možná doufáte, že se všechno zlepší, když bude výsledek negativní. Pravda je ale většinou taková, že ani negativní výsledek příliš nepomůže. Většinou nezačnete dotyčnému důvěřovat, ale naopak přemýšlíte o tom, jestli nebyl test kazový, jestli testy nějak nepodvedl, jestli jste ho neotestovali příliš brzo nebo příliš pozdě apod.
 
     Samotné testování nic neřeší. I kdybyste se nakonec rozhodli pro testování, nezapomínejte, že to není to hlavní.
 
     Váš blízký se chová tak, že tomu nerozumíte. Ptáte se ho na drogy a on jejich užívání popírá.
 
     Test na drogy je negativní. Uvěříte mu, že se nic neděje? Bude najednou všechno v pořádku? Jak se asi bude cítit váš blízký, když s otázkami ani po otestování nepřestanete?

     Co si počnu, když bude výsledek negativní? Začnu mu věřit? Přestanu mít obavy? Co budu dělat dál?

     Co když bude výsledek pozitivní? Mohl přece vyjít špatně!? Otestujete ho znovu? A kolikrát? Co se potom stane? Budete křičet, nebo udržíte emoce na uzdě? Máte jistotu, že se pak něco změní? Pokusili jste se dopředu dohodnout na tom, co se stane?
 
     Co si počnu, když bude výsledek pozitivní? Co budu dělat dál? Vím, kam se obrátit? Kde hledat pomoc? Domluvili jsme se na tom, co se bude dít dál?
 
     Promyslete si, jestli se do testování pustíte. A jestli si nakonec řeknete, že ano, pokuste se na tom s dotyčným domluvit. Zeptejte se ho, co si o tom myslí. Domluvte se na tom, kdy a jak by k testování došlo, co by se dělo, kdyby byl výsledek pozitivní a co by se dělo, kdyby byl negativní. Testování by mělo být časově jasně ohraničené, abyste nebyli v roli dozorce, který může kdykoli přijít a něčeho se dožadovat.
 
Program Prevence pro rozumné rodiče:
online nástroj nabízející rodičům informace o možnostech prevence užívání návykových látek dětmi.
http://www.sananim.cz/poradna-pro-rodice-%28ppr%29.html

 

vytisknout  e-mailem