Mgr. Josef Jenka
daroval v roce 2004
"Jde jen o to, udělat první krok a přihlásit se"
Kdy a proč jste se rozhodl vstoupit do registru?
Pravidelně chodím darovat krev na transfuzní stanici do Hodonína a jednou jsem si všiml letáku k darování kostní dřeně. Opsal jsem si telefon, zavolal a pak už jsem jen přišel k odběru jedné ampulky krve. Bylo to před koncem roku 2003.
Jak dlouho jste byl v registru, než jste se stal vhodným dárcem?
Vstoupil jsem do registru s vědomím, že naprostá většina lidí, kteří vstoupí do registru, se nestane dárci kostní dřeně. Byl jsem překvapený, když mi do půl roku volali, že jsem pravděpodobně vhodným dárcem.
Jak od tohoto okamžiku vypadal následující proces?
Jel jsem do Brna do Fakultní nemocnice na kontrolní odběry krve. Personál nemocnice mě informoval o všem, co s dárcovstvím kostní dřeně souvisí. Druhé, poslední, kontrolní vyšetření krve proběhlo ve Fakultní nemocnici v Plzni. Tam jsme se domluvili na způsobu odběru krvetvorných buněk, zvolil jsem si odběr z žil na rukou. Lékaři mi dali ampulky s preparátem, který mi byl injekčně aplikován několik dní před odběrem, aby se v mém těle uvolnily krvetvorné buňky. V této době nesmí dárce onemocnět, aby mohl odběr proběhnout a na příjemce se nepřenesly nějaké nemoci. Vzal jsem si několik dní dovolené, abych požadavku vyhověl. Do nemocnice v Plzni jsem nastoupil den před samotným odběrem, kdy mi provedli poslední kontrolní vyšetření. Druhý den proběhl odběr, který trval pět hodin. Personál na oddělení byl naprosto úžasný. Sestřičky se neustále usmívaly a obletovaly mě. Nedá se to srovnat s běžnou hospitalizací. Poznal jsem zlaté lidi, jako byl primář Vladimír Koza a doktorka Mája Švojgrová.
Jak jste se cítil fyzicky a psychicky?
Po odběru jsem se cítil v pořádku. Následující den jsem byl z nemocnice propuštěn.
„Darováním člověk nic neztratí.“
Udělal byste totéž znovu?
Hned bych do toho šel znovu.
Už před odběrem jsem se zajímal o osobu příjemce. Dozvěděl jsem se, že jím byla žena ze zahraničí. Rád bych ji poznal a chtěl bych vědět, zda jí léčba pomohla. Ale tuto informaci se už asi nikdy nedozvím.
Osobní vzkaz …
Darováním člověk nic neztratí. Jde jen o to udělat první krok a přihlásit se. Jakmile je pak člověk osloven a je mu vysvětleno, že odběr kostní dřeně je nějaká možnost záchrany lidského života, tak už o tom člověk nepřemýšlí a podstoupí to. Je to samozřejmě spojené s tím, že musí někam dojet, někde čekat a tak dále. Ale když se podívá trochu dál a vynechá své ego, tak si uvědomí, že někdo čeká na jeho buňky, díky kterým může přežít.
Rozhovor ze dne 27. listopadu 2013
© Foto: Jan Foltán, 2013