Policie České republiky – KŘP Moravskoslezského kraje
Cvičení pořádkových jednotek
Ms kraj: Cvičení na téma pátrací akce opět prověřilo připravenost policistů.
Loni na podzim si prošli členové tehdy ještě severomoravské pořádkové jednotky náročným dvoudenním cvičením na Libavé. Policisté si sáhli na dno sil. Cvičení však jednoznačně splnilo účel, tedy ověření jejich schopností, dovedností a znalostí, a zároveň ukázalo na možné slabiny. Policisté se do vojenského prostoru Libavá na Olomoucku vrátili. Letošní součinnostní cvičení proběhlo tento týden v úterý a středu. A tak jako loni, policisté odcházeli ze cvičiště s puchýři na nohou, nevyspalí a unavení. Říká se – těžko na cvičišti, lehko na bojišti, takže se jim zkušenosti budou určitě hodit v příští ostré akci, i když nemusí jít o boj tělo na tělo, ale třeba o pátrání po pohřešovaném dítěti.
A právě pátrací akce byla tématem letošního cvičení. Účastnili se ho příslušníci pořádkové jednotky a zásahové jednotky Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, speciální pořádkové jednotky Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje a pořádkové jednotky Krajského ředitelství policie Olomouckého kraje.Vynikající zázemí a podmínky pro jednotlivá cvičení vytvořili kolegové z Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje a tak jako loni, nechyběli zástupci Českého červeného kříže.
Cvičení uspořádalo Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje. Záštitu nad ním převzal krajský ředitel plk. Mgr. Tomáš Tuhý. Na Libavou přijel samozřejmě kromě něho i náměstek ředitele pro vnější službu plk. Ing. Martin Hrinko, Ph.D. a nemohli chybět pořadatelé akce, vedoucí odboru služby pořádkové policie plk. Mgr. Radím Daněk a velitel pořádkové jednotky mjr. Mgr. Robert Kuhn. Pozvání přijalo několik významných hostů, například náměstek policejního prezidenta pro vnější službu plk. Mgr. Ing. Ivan Bílek.
Na místo přijela také speciální policejní vozidla – konkrétně mobilní monitorovací centrum a mobilní kontaktní a koordinační centrum. Vynikající práci odvedli pracovníci odboru informačních a komunikačních technologií a krizového řízení krajského ředitelství, bez jejichž znalostí by bylo mnoho z technických prostředků a současných postupů při krizových situacích v podstatě řekněme „k ničemu“ a neřešitelné.
Ještě než přejdu k samotnému cvičení, zmíním se o jeho přípravách. Aby měla akce smysl, bylo potřeba důkladně promyslet od jejího zadání, podmínek až po vyhodnocení. Prostě vytvořit takový malý velký scénář. Měli ho na bedrech instruktoři moravskoslezské pořádkové jednotky a zásahové jednotky a kolegové z Brna. Do zhruba dvouměsíčních příprav však zasáhly nečekané události: zejména moravskoslezští policisté řešili povodně a následné sesuvy půdy v kraji. V těch časech nebyl opravdu prostor na přípravu cvičení, policisté se místo toho s plným nasazením věnovali lidem, které záplavy postihly. Samozřejmostí byly i účasti na různých prezentačních akcích. A že jich na sklonku školního roku nebylo málo! Přejděme již nyní k samotnému cvičení.
Stanoviště: zdravověda, sborka zbraní, střelba, záchrana osoby z hořící budovy …
Do určeného prostoru se sjelo na 120 policistů. Rozdělili se do 11 mužstev, přičemž v každém byl psovod. Nejednalo se o ryze mužskou záležitost, cvičení se zúčastnily také dvě ženy. Po zahájení a nástupu, které proběhlo v úterý po poledni, začali policisté stavět stany. Za sebou tak měli první úkol. Pak byli již vysláni na další stanoviště. Celé cvičení probíhalo v lese, v náročném terénu. Pro zajímavost, na první „lesní“ stanoviště musela mužstva dojít podle buzoly a mapy. Tam již dostali souřadnice dalšího stanoviště, kam zamířili díky mapě a GPS navigaci. Nevěděli, které je první a které poslední a kolik úkolů je čeká. Je pravda, že mužstva slabší v orientaci na mapě „prozkoumala“ terén více než zamýšlela, někdy urazila až třicet kilometrů. A ještě pro doplnění, policisté nevyrazili do terénu nalehko. Museli si s sebou nést jídlo a pití na celou dobu, než se vrátí do tábora. Nesměli zapomenout například ani na osvětlení v noci (tzv. čelovky), filtry a masky, rezervní oblečení a samozřejmostí byla služební výzbroj. 
Z mnoha dalších stanovišť bylo zajímavé například tzv. s opičí dráhou (pozn. známe ze škol, jedná se o překážkovou dráhu). Překážky byly důmyslné, rafinované – policisté museli ručkovat nad vodou, přičemž ne každý se dostal suchou nohou na druhý břeh. Ještě že bylo teplo a oblečení schlo rychle… I když je pravda, že policisté měli myšlenky asi úplně jinde. S přibývajícími kilometry začínaly tlačit neprošlápnuté boty, projevovala se únava a možná i mírný stres, co je ještě čeká. Bylo toho ještě dost zajímavého. Nechybělo tak stanoviště, které prověřilo znalost ve sborce zbraní. Policisté museli za tikotu stopek měřících rychlost složit několik zbraní. Podmínkou úspěšného vykonání úkolu bylo samozřejmě to, že zbraně byly po složení funkční. Aby to policisté neměli tak lehké, instruktoři rozebrali několik zbraní přidělených na konkrétní útvary, přičemž cvičící museli v první řadě správně rozdělit a přiřadit k sobě jednotlivé díly každé zbraně. 
Některá ze stanovišť se nesla v duchu zdravovědy. Pracovníci Českého červeného kříže připravili třeba tuto simulovanou situaci: na dva lesní dělníky spadl strom. Zraněné našla náhodně procházející slečna, která utrpěla šok. Policisté tak museli nejen ošetřit otevřené zlomeniny u mužů, zastavit krvácení a provést srdeční masáž, ale také poskytnou slečně pomoc, aby se dostala ze šoku. Vzhledem ke složitosti se úkolu nemohl zhostit jen zdravotník určený v každém mužstvu, ale zapojili se všichni členové týmu. Poté se policisté přesunuli opět k vodě, tentokrát k Odře. Kdo se rád houpe na laně, měl vyhráno. Kdo ne, musel zatnout zuby a vodu překonat chůzí po laně, přičemž se držel druhého lana nad hlavou rukama. Spadnout do zhruba tři metry hluboké řeky se nikomu moc nechtělo. A jak mi instruktoři potvrdili, Odra letos nikoho nepolapila. Mužstva se posléze přesunula na asi devět kilometrů vzdálenou přehradu Barnov. Policisté neměli v úmyslu chodit po vodní hladině, ale nasedli do raftů, chopili se vesel a vesele pádlovali na druhou stranu. Čas ubíhal jako šílený, některá družstva dorazila k přehradě již potmě. Postupně pak docházeli na další stanoviště a mířili na základnu. Akce se protáhla přes půlnoc.
Ve středu, kdy někteří naspali jen několik hodin, se museli vzchopit a i přes veškeré zejména fyzické bolístky nastoupit k plnění dalších úkolů. Mezi ně patřila střelba cvičnými patronami a evakuace osob z hořící budovy. U druhého úkolu, který spočíval v co nejrychlejším nalezení ohrožené osoby v zakouřeném a hořícím prostoru objektu, používali policisté masky. Z budovy vynášeli 80kilovou figurínu. Všechna mužstva uspěla.
Práce v týmu nutná
Když byla zmínka o speciálních policejních vozidlech, není od věci připomenout jednu z jejich využívaných možností. Štáb, který rozhoduje o rozložení a vyslání sil v terénu, měl právě díky signálu z GPS přehled o pohybu jednotlivých mužstev. Na monitoru bylo vidět, kdo bloudí a které družstvo jde takzvaně na jistotu vstříc dalšímu stanovišti. Vynikající podmínky pro cvičení připravili na stanovištích hasiči (poskytovali materiál ke cvičení, jako například čluny apod.) a již zmínění pracovníci Českého červeného kříže.
Celé cvičení se neslo v duchu tématu pátrací akce. Právě policisté jsou ti, kteří v případě pohřešování osoby vyrážejí do terénu, někdy těžko přístupného. Za pomocí techniky a svých znalostí a dovedností se pak snaží nalézt osobu v co nejkratším čase a pokud je zraněna, poskytnou první pomoc. Samozřejmostí je následné zajištění jejího transportu z terénu buď k lékařskému ošetření, nebo třeba i psychologovi. K policistům se při pátracích akcí přidávají další složky, hasiči a zdravotníci. Vzájemná spolupráce je podmínkou a je potěšitelné, že v současnosti i běžnou praxí s vysoce profesionální úrovní ze strany všech tří složek Integrovaného záchranného systému.
Průběh cvičení budou ještě jeho pořadatelé vyhodnocovat. Každopádně je již nyní možné říci, že mnozí policisté se opravdu, jak se říká, hecli a podali maximální výkony. Někteří si sáhli fyzicky až na dno svých sil. Ale co je důležité, odnesli si praktickou zkušenost, že musí při těchto akcích opravdu jednat jako tým, a ne jako jednotlivec. Samozřejmostí bude i vyhodnocení případných nedostatků, na které obdobná cvičení mohou poukázat. Cílem je následně minimalizovat právě rizika, která mohou ovlivňovat výkon policistů v ostré akci. Přejme si, aby těch akcí bylo co nejméně a pokud již, tak ať můžeme s klidným svědomím konstatovat, že jsme byli připraveni. Koho by u srdce nezahřál pocit z dobře vykonané práce, když uvidí úsměv na tváři nalezeného, pohřešovaného kluka, nebo holky…
por. Mgr. Soňa Štětínská
Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje
2. července 2010