Čtvrtý ročník KUZMY ukončen

Ve středu skončil podzimní běh kurzu KUZMA – kurzu zodpovědného majitele městského psa. 

Účastníci tak zúročili svou dvouměsíční snahu na cvičáku v policejním sportovním areálu v Ostravě Hulvákách. Absolventi před zraky hodnotící komise z řad instruktorů kurzu, dalších profesionálních psovodů Policie České republiky a v neposlední řadě i svých kolegů (absolventů předchozích ročníků kurzu) prošli závěrečnou prověrkou svých nově nabytých dovedností. Všichni obstáli se ctí a dokázali, že se skutečně stali zodpovědnými majiteli svých svěřenců. Všichni zvládli předepsané cviky. Jejich prostřednictvím jsou schopni řešit každodenní situace, do nichž se dostávají při pohybu městem nebo při setkávání s jinými lidmi i psy.
Součástí závěrečné lekce byla i prezentace práce policejních psovodů. Absolventi mohli vidět vyhledávání bankovek, nástražného výbušného systému. Vyzkoušeli si lehký ochranný oblek. Na závěr se všichni těšili nejen na předání osvědčení, ale i společnou zábavu. Instruktoři jako poděkování dostali od účastníků dort, který si za své úsilí jistě zasloužili. Společné zábavy se tradičně účastní i rodiče. Kurz KUZMA považují za velmi dobrou a vhodnou preventivní aktivitu ze strany policie. Atmosféra dávala jasně najevo, že se nevidí naposledy. Všichni se již těší na jaro, až se opět setkají na „cvičáku“. Do té doby absolventy čekají různé akce na kterých se domlouvají na svých webových stránkách www.kuzma.wbs.cz, které si založili ze své aktivity. Další pátý ročník budou ostravští psovodi realizovat v roce 2013.
Všichni nováčci v kurzu učinili významné pokroky v práci se svými čtyřnohými miláčky. Je obtížné někoho z nich nezmínit. Za všechny tedy jmenujme alespoň tři absolventy, kteří při zahájení kurzu „vyčnívali“ z řady.

Vojta a Tosa (Tosa inu)
Tato dvojice nemohla od prvního okamžiku, kdy se objevila mezi účastníky Kuzmy, uniknout pozornosti. Fyzické dispozice obou parťáků byly natolik diametrálně odlišné, že na první pohled dávaly tušit problémy, které podobné soužití chtě nechtě musí přinášet. Zatímco psovod dosáhl zatím tělesné hmotnosti kolem 40 kg, jeho mazlíčkem je příslušnice obřího japonského národního plemene Tosa Inu, která váží kolem 60 kg. Svou vahou a silou dokáže svůj názor na aktuální směr a rychlost chůze hravě prosadit. Vojta se s vypětím všech sil snažil Tosu mechanicky korigovat. Vzhledem k její fyzické převaze, však trvale narážel na neúspěch. Tosa  věrna standardu svého plemene, v podstatě mírná a přátelská, odmítala svého psovoda následovat požadovaným směrem. Obrovskou silou tahala na vodítku eventuelně naopak „stávkovala“ a sama si ordinovala odpočinek. Odmítala překonávat i malé překážky. Zkrátka a dobře nedělala nic, co sama neuznala za hodno její důstojnosti.
Jakmile si Vojta, veden instruktory, osvojil alternativní metody výcviku s využitím různých motivačních prvků, podařilo se mu získat pozornost a uznání jeho „obří“ parťačky. Z naší nesourodé dvojice se pomalu, ale jistě, stal tým, který se jednoznačně obstál při závěrečném přezkoušení, jak při poslušnosti, tak na překážkové dráze.

Před Vojtou je ještě moc práce, ale již nastoupil správnou cestu a s pomocí přátel, které v kurzu získal, bude určitě pokračovat mílovými kroky.
 

Eliška a Lily (Papillon)
Eliška přišla mezi Kuzmáky s chvályhodným cílem  - nic nepodcenit a nezanedbat. Do kurzu nastoupila se štěňátkem papillona. Projevovaly se u něj všechny obvyklé problémy zástupců trpasličích plemen, neuvyklých pobytu mezi svými většími psy. Ti malou „princeznu“ zpočátku děsili. Záměrem Elišky nebylo, ani tak dosáhnout bezvadné poslušnosti či vzorovému překonávání veškerých myslitelných překážek. Spíše chtěla svou Lily socializovat v kolektivu ostatních pejsků a rozptýlit její obavy z pohybu mezi nimi. Zpočátku Lily svou vnitřní nejistotu a nevoli dávala jasně najevo a to omezeným pohybem a svým specifickým zvukovým projevem. Eliška vynakládala množství energie k uklidnění své maličké a posilování jejího sebevědomí. Jelikož se jedná o šikovnou psovodkyni, záhy dosáhla toho, že Lily přestala pochybovat o tom, že minimálně vnitřně je stejně velká jako všichni okolo. Po několika lekcích již bravurně zvládala vnímat svou psovodkyni a absolvovala například obtížný slalom mezi všemi přítomnými pejsky, nebo vybrané překážky jako kladinu či houpačku.

Tomuto týmu se bohatě vyplatil brzký začátek „výcviku“ a Eliška má na čem stavět budoucí bezvadnou souhru se svou malou svěřenkyní, o které není pochyb.



Melanie a Sára (West highland white teriér)
Melanie je nejmladším účastníkem v historii kurzu. Jelikož její nízký věk (8) je mezi psovody velmi neobvyklý, absolvovala již v minulém běhu kurzu v doprovodu tatínka několik „zkušebních“ lekcí. Svým přístupem přesvědčila všechny zúčastněné o tom, že veškeré nároky kladené na účastníky kurzu hravě zvládá a pro vedení a výcvik své svěřenkyně má nepochybný talent.
Do podzimního kurzu již tedy nastoupila jako řádný účastník. Krok za krokem se statečně prokousávala všemi probíranými cviky. Neustále překvapovala svou neutuchající pílí, se kterou neúnavně znovu a znovu procvičovala vše co měla. Starostí instruktorů a asistentů bylo spíše včas zařazovat potřebný odpočinek pro naší dvojici. Melanie si brala k srdci veškeré rady a pokyny, které od zkušenějších psovodů obdržela a důsledně se jich držela.
Není divu, že záhy spolu se Sárou vzbuzovala pozornost zejména na překážkách, kde dokázala krásně využít souhru, kterou se svou fenkou nabývala.  Mnohdy se jí podařilo i v běhu parkuru na čas dát na frak i mnohem starším psovodům.
V malé psovodkyni byl odhalen talent pro psí sport agility.  Bude-li v budoucnu chtít své nadání využít, instruktoři jsou připraveni jej v tomto směru rozvíjet a posléze ji nasměrovat na patřičnou organizaci, kde by mohla tuto dovednost zúročit.

Fotogalerie zde

por. Mgr. Kateřina Špoková
kpt. Mgr. Radek Červenka
9. listopadu 2012

 

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook