Audioexpertiza se zabývá zejména identifikací osob podle hlasu, identifikací prostředí podle zvuků, které se v záznamu objevují a zkoumáním záznamových zařízení.

Vnitřně se dělí na dvě základní oblasti:

Zkoumání mluvených projevů, zde je cílem určit skupinovou příslušnost mluvčího, tj. typovat jeho věk, vzdělání, povolání, pohlaví nebo místní, popř. sociální příslušnost, a poté na základě vyhodnocení těchto vlastností provést individuální identifikaci mluvčího.

Zkoumání vlastností záznamu je další oblastí audioexpertizy, kdy je věnována pozornost jeho vzniku. Zde se zkoumání zaměřuje například na určení místa, kde probíhal zaznamenaný mluvený projev, popř. na zdroj či původ tzv. doprovodných či jiných zvuků. Výsledkem zkoumání záznamu a jeho nosiče, může být i určení magnetofonu použitého k pořízení záznamu, případně identifikace konkrétního přístroje.

Audio expertiza telefonního hlasu

Počátky audioexpertizních zkoumání v Kriminalistickém ústavu Praha lze datovat od roku 1975, kdy Ing. Jan Málek položil základy samostatnému pracovišti, definoval metody a specifikoval techniku vhodnou pro provádění tohoto druhu expertizního zkoumání. Rozvojem techniky se v současné době přechází od zkoumání analogových materiálů na zpracování digitálních záznamů. Audioexpertiza se stala uznávaným důkazním prostředkem a výraznou měrou se podílí na odhalování anonymních telefonických vyděračů. Například Kyanidový vyděrač který hrozil otrávením potravin byl usvědčen na základě shody jeho hlasu s hlasem v anonymních telefonátech. Audioexpertiza se také podílela na identifikaci mluvčích v telefonátech organizovaných skupin specializujících se například na převádění nelegálních přistěhovalců, distribuci drog apod.

Předmětem videoexpertizy je zkoumání videozáznamů různých formátů pořízených videokamerami, z televizního nebo satelitního vysílání, z multiplexních kamerových (bezpečnostních) systémů, fotoaparáty, mobilními telefony apod. Mohou být uloženy na různých (i poškozených) záznamových médiích - videokazetách, harddiscích, pevných paměťových médiích, DVD, CD apod. U videozáznamů se zkoumá, zda se jedná o originální záznam nebo o kopii, jestli došlo k dodatečným zásahům nebo manipulacím v obrazu. Dále lze zjišťovat podmínky a okolnosti za jakých byl videozáznam pořízen (určení snímaného místa, polohy kameramana, počasí, denní doby apod.)

Mimo expertizní činnost je dalším závažným úkolem pracoviště dokumentace procesních úkonů (výslech, rekonstrukce, ohledání místa činu apod.). Tato činnost se řídí přesnými pravidly, která jsou odvozena z náležitostí protokolu daných trestním řádem a precizována mnohaletými zkušenostmi všech orgánů činných v trestním řízení. Důležitou součást těchto videozáznamů tvoří mluvený komentář, který se řídí obdobnými pravidly.

Videoexpertiza

V historických prvopočátcích používání této metody dokumentace byly používány kamery zpravidla na černobílý filmový materiál (8 nebo 16 mm). Pořízený filmový záznam musel být vyvolán ve filmových ateliérech na Barrandově, což v porovnání s fotografiemi trvalo relativně dlouho. Proto bylo pořizování filmové dokumentace procesních úkonů sporadické a zlom přišel až s rozvojem a zaváděním videozáznamu, který je možno použít prakticky okamžitě.

Na základě rostoucích požadavků na využívání videodokumentace v procesu dokazování trestné činnosti bylo v Kriminalistickém ústavu Praha vybudováno pracoviště videodokumentace u jehož zrodu stál Dr. Milan Cikán. Díky Ing. Martinu Haubeltovi se náplň činnosti tohoto pracoviště rozšířila o problematiku videoexpertizy.

V začátcích této metody byl používán formát Betamax, který byl postupně vytlačen systémem VHS a S-VHS. S nástupem moderních digitálních technologií, se přešlo na formát DV, a v blízké době i ten bude nahrazen formátem HDV (širokoúhlý videozáznam s vysokou rozlišovací schopností).

Prvním případem použití videotechniky byla dokumentace nálezu relikviáře sv. Maura na zámku v Bečově nad Teplou. Tento případ také dokumentuje rychlý vývoj techniky v tomto oboru a zároveň zavádění nových moderních dokumentačních prostředků do kriminalistické praxe. Odkrytí relikviáře bylo totiž zaznamenáno ještě na černobílé páskové video SONY, ale dokumentace rekonstrukčních prací již ve svém závěru byla barevně pořizována na systém VHS.

Prvním "trestním" případem u kterého byla pořízena videodokumentace rekonstrukce trestné činnosti, byl případ "Spartakiádního vraha Straky". Videodokumentace se stala součástí trestního spisu a byla prvním případem, kdy videozáznam procesního úkonu promítnutý u soudního přelíčení sloužil jako důkazní prostředek.

V současné době Kriminalistický ústav Praha vedle videoexpertizní činnosti a dokumentace procesních úkonů, vytváří metodické instruktážní filmy pro potřeby policejní praxe. Ty byly původně zpracovávány pouze pro instruktáž kriminalistických techniků a expertů, ale postupně rostla poptávka po jejich tvorbě i od dalších útvarů PČR a MV nebo Integrovaného záchranného systému. Byly například zpracovány dokumentace průběhu zásahů pořádkových jednotek (CzechTek 2005, MMF 2001, zasedání NATO, zásahy policejních jednotek na Národní třídě 17. listopadu) nebo dokumentace procesních úkonů mediálně známých kauz jako Orlické vraždy, manželé Stodolovi a jiné.

Kriminalistická počítačová expertiza patří v Kriminalistickém ústavu Praha k nejmladším expertizním oborům. Po několika letech příprav vzniklo v roce 1993 samostatné oddělení počítačové kriminality, které se zaměřilo na analýzu datového obsahu počítačů a datových médií. Praxe však v krátké době ukázala, že problematiku páchání trestné činnosti s využitím prostředků výpočetní techniky nelze omezit pouze na klasické osobní počítače. Postupně se proto zkoumání rozšiřovalo na veškerou techniku, která je schopna uchovávat informace v podobě digitálních dat. Logicky došlo k přejmenování na oddělení počítačových expertiz a rozčlenění tohoto oddělení na jednotlivé skupiny podle druhu zkoumané techniky a typu zkoumání. Se zvyšujícím se počtem případů, ve kterých byla orgány činnými v trestním řízení vyžadována počítačová expertiza, zároveň došlo k rozšíření tohoto oboru zkoumání i do působnosti krajských řediteství Policie ČR a k vytvoření pracovišť počítačových expertiz na všech krajských odborech kriminalistické techniky a expertiz.

V současné době se oddělení počítačových expertiz zabývá kromě základního zkoumání datového obsahu osobních počítačů všech typů a datových médií také zkoumáním dat uložených v pamětech mobilních telefonů, SIM karet a další telekomunikační techniky. V oblasti zkoumání dat v prostředí počítačových sítí je rozsah analýz limitován především technickým a personálním vybavením pracoviště pouze na vybrané typy síťových serverů, ve složitějších případech jsou poskytovány odborné konzultace a vlastní analýzy jsou pak zpracovávány za pomoci externích specialistů.

V omezeném rozsahu se analyzují i další méně rozšířené druhy digitální techniky, jako jsou digitální diáře a databanky, různá jednoúčelová digitální zařízení, kamerové a zabezpečovací systémy apod. Zde je často problémem zajistit potřebnou technologii pro získání dat z paměti pro vlastní analýzu. Samostatnou oblastí, kterou si vynutily praktické zkušenosti, je analýza datových záznamů na magnetických proužcích plastových karet (platebních, přístupových apod.).

Rok 1838 je považován za rok vynálezu fotografie. Ve svých počátcích byla nazývána podle francouzského vynálezce L.J.M. Daguerra "daguerrotypií". O dva roky později oznámil francouzský tisk, že: "pařížská policie nechává daguerrovat obličeje všech zločinců, kteří jí padnou do ruky a přikládá tyto portréty ke spisům. Pokud pak některý z viníků, mezitím propuštěný na svobodu, opět spáchá přestupek dodá se jeho podobizna policejním agentům, kteří ho pak snadněji a rychleji vypátrají."  Samotné fotografování zločinců se však neobešlo bez konfliktů. V roce 1863 si londýnští policejní úředníci stěžovali, že mnozí obvinění se fotografování brání!

Kriminalistická fotografie byla historicky prvním technickým oborem ve službách policie. Po zveřejnění vynálezu fotografie si tehdejší kriminalisté brzy uvědomili její význam pro policejní praxi. Skončily dlouhé hodiny strávené ve věznicích při tzv. parádách nebo defilírkách a při kreslení portrétů delikventů.

Dokumentace stop

V českých zemích byla k policejnímu účelu poprvé použita fotografie v období rakousko-uherského mocnářství a to v Praze, v Bartolomějské ulici čp. 4. Podle zápisů nadstrážníka Antonína Fridricha byl zhotoven první kriminální snímek dne 14. října 1895. První fotografovanou osobou se stal Karel Štefel. Bohužel se tento snímek nedochoval.

Pro lepší přehlednost a detailnější klasifikaci byli například zadržení zloději fotografováni s odcizenými předměty. Počátky systematického využívání fotografie pro potřeby výkonu pátrací služby spadají daleko před rok 1925, kdy byla u zvláštního četnického oddělení zřízena oficiální sbírka fotografií zločinců a současně s tím samostatné fotografické oddělení.

V současné době oddělení kriminalistické dokumentace zajišťuje široké spektrum činností. Vykonává znaleckou činnost v oblasti kriminalistické fotografické expertizy a provádí fotografickou dokumentaci expertiz dle požadavků jednotlivých pracovišť ústavu. Na základě dožádání policejních útvarů vyjíždí na místo události, kde provádí fotografickou dokumentaci. V součinnosti s Leteckou službou PČR zajišťuje leteckou fotografickou činnost. K těmto účelům je pracoviště vybaveno speciální unikátní technikou jako jsou přístroje Multifot, Macroscan, Rotafot a Spheron.

Další důležitou činností je kriminalistická topografická dokumentace místa události. K tomuto účelu jsou využívány metody blízké fotogrammetrie, jednosnímkové a vícesnímkové fotogrammetrie. Pro topografickou dokumentaci míst velkého rozsahu lze využít globálního polohového systému, proto je oddělení vybaveno profesionálními měřičskými přístroji GPS. Dokumentace se postupně uplatňuje ve formě digitálních dat a 3D zobrazeních.

Topografická dokumentace se zabývá zhotovováním náčrtků a plánků kriminalisticky relevantních míst. Její podstata spočívá ve vyměřování, znázorňování a grafickém zobrazování zemského povrchu a trvalých i pohyblivých předmětů na něm, které jsou promítnuty na rovinnou průmětnu. Topografická dokumentace tak poskytuje informace o rozměru, tvaru a vzájemném umístění jednotlivých objektů a stop na dokumentovaném místě.

Ohledání místa činu s GPS

Kriminalistický ústav Praha se účastnil dokumentování letecké nehody letadla TU 154N, kdy na základě fotografií v měřítku 1:10 byl sestaven model interiéru letounu a identifikováno ohnisko požáru s následným postupem ohně v kajutě. Pracovníci se setkávali i s dokumentací místa činu za ztížených podmínek, jako byl výbuch v dole Pluto, fotografování v podzemních bunkrech nebo pořizování snímků štol ve Štěchovicích. Za použití multispektrální fotografie barokního obrazu pracovníci KÚP identifikovali původní renesanční obraz.