Daktyloskopie je charakterizována jako nauka o obrazcích papilárních linií vytvořených na vnitřní straně článků prstů, na dlaních na prstech nohou a chodidlech.

Daktyloskopie je druhou nejstarší metodou využívanou v kriminalistické praxi pro identifikaci osob. O rozvoj daktyloskopie se významně zasloužil Jan Evangelista Purkyně, který jako první provedl rozdělení kresby papilárních linií posledních článků prstů do devíti základních vzorů. Na zavedení daktyloskopie do kriminalistické praxe se podílela řada anglických přírodovědců a lékařů (Galon, Herschel, Faulds, Henry).

V Praze od roku 1891 koncipista František Protivenský pokusně snímal otisky prstů vězňů pro studijní účely a od roku 1903 na své náklady pořizoval daktyloskopické otisky a zakládal je do soukromé sbírky. Dne 9.9.1908 byla v českých zemích oficiálně zavedena daktyloskopie jako jediný identifikační prostředek. Do roku 1994 se postupně vystřídaly čtyři DEKA daktyloskopické identifikační systémy a pět MONO daktyloskopických identifikačních systémů. Klasifikace jedné daktyloskopické karty trvala kolem půl hodiny a za jeden den byl pracovník schopen zpracovat kolem dvanácti daktyloskopických karet. V současnosti Ústřední daktyloskopickou sbírku vedenou na odboru daktyloskopie KÚ Praha tvoří sbírka otisků prstů, sbírka stop z míst dosud neobjasněných trestných činů a sbírka stop z objasněných trestných činů.

Kriminalistický ústav Praha začal zabezpečovat rozvoj a zkoumání v oboru daktyloskopie ihned po svém založení. Odbor daktyloskopie se v současné době dělí na dvě oddělení: oddělení daktyloskopické identifikace osob a oddělení identifikace daktyloskopických stop.

Oddělení daktyloskopické identifikace osob provádělo a provádí identifikaci osob a neznámých mrtvol vzájemným porovnáním daktyloskopických otisků s otisky prstů a stop z dosud neobjasněných trestných činů založených v Ústřední daktyloskopické sbírce. Součástí tohoto oddělení je pracoviště Eurodac ČR, které zpracovává požadavky související zejména s azylovou a migrační politikou členských zemí EU.

Oddělení identifikace daktyloskopických stop se podílelo a podílí na objasňování trestných činů zviditelňováním (fyzikální, chemickofyzikální nebo chemickou metodou), zajišťováním daktyloskopických stop z místa činu a následným vzájemným porovnáním daktyloskopických stop s otisky prstů a stop z dosud neobjasněných trestných činů založených v Ústřední daktyloskopické sbírce.

Na přelomu 80. a 90. let si stále stoupající kriminalita vyžádala řešení za pomoci počítačových systémů. V roce 1986 byl započat vývoj vlastního systému EDOS (Evidence daktyloskopických otisků a stop), jehož zkušební provoz byl ukončen v roce 1990. Od  října 1994 je využíván daktyloskopický identifikační systém AFIS 2000 od americké firmy Printrak (AFIS - Automatic Fingerprint Identification System). Do současné doby systém prošel několika upgrade. O jeho zavedení a rozvoj daktyloskopie se u nás za posledních deset let zasloužil zejména Josef Holubec, Vladislav Nožička a Zdeněk Rudáš. V průběhu roku 2008 se počítá s nákupem nového systému AFIS-BIS, který bude navíc zpracovávat otisky dlaní a bude kompatibilní se všemi státy EU.

Experti oddělení identifikace daktyloskopických otisků se zabývají především zpracováváním daktyloskopických karet došlých z jednotlivých krajů, SCPP, Interpolu, Europolu a Sirene. Daktyloskopické otisky jsou experty vyhodnocovány z hlediska jejich upotřebitelnosti a vhodnosti ke zpracování v databázi systému AFIS. Následně jsou v uvedeném systému zpracovány. Poté experti provádějí daktyloskopické expertizy a zjištěné shody oznamují dožadujícím útvarům.

Srovnávání daktyloskopických otisků

Další činností expertů oddělení identifikace daktyloskopických otisků je snímání otisků mrtvol neznámé totožnosti. Při této činnosti jsou využívány daktyloskopické metody, jejichž volba je závislá na stáří, stavu a kvalitě papilárních linií na pokožce.

Součástí tohoto oddělení je pracoviště Eurodac, které zpracovává požadavky související zejména s azylovou politikou členských zemí EU.

Experti oddělení identifikace daktyloskopických stop provádí zejména zviditelňování a následné zajišťování daktyloskopických stop na předložených věcných stopách v laboratorních podmínkách, jejichž zajištění na místě činu je obtížné a v některých případech nereálné. Ke zviditelňování latentních daktyloskopických stop se obvykle využívají fyzikální, chemickofyzikální a chemické metody. Tyto základní metody je možné dále rozšířit o další prostředky, jako např. WetPowder, Amido Black a různé druhy prostředků k tzv. barvení již zviditelněných daktyloskopických stop (Basic Yellow, Ardrox, Rhodamin, ZnCl₂).

Zajišťování daktyloskopických stop

Zajištěné daktyloskopické stopy jsou následně porovnávány s kontrolními otisky tzv. domácích osob a s natypovanými osobami. Porovnávání se provádí na daktyloskopických komparačních přístrojích. Následně jsou daktyloskopické stopy vkládány do databáze systému AFIS. Zde jsou porovnávány s daktyloskopickými stopami z neobjasněných případů a s daktyloskopickými otisky založenými v databázi otisků.