Všichni ze stolové společnosti byli legitimováni a posléze odvedeni do úřadovny Bezpečnosti v Bartolomějské. Po dlouhém čekání byli vzati k výslechu. Na jmenovaného a na některé další byla uvalena vazba, z cel předběžného zadržení byli předváděni k opakovaným výslechům.

Vlastimila Třešňáka se „ujali“ příslušník StB Josef Kavka (1955) spolu s dalším, kterého vyslýchaný neznal jménem a kterého se ani později nepodařilo identifikovat. O více než deset let později líčil průběh výslechů a zadržení Třešňák následovně: „Chci podotknout, že z obou byl silně cítit alkohol a působili na mne dojmem, že jsou doslova ožralí. Při výslechu mi dávali nesmyslné otázky, po chvíli se začali chovat arogantně, tykat mi a tlouct mě. Mlátili mě pravítkem do hlavy, obdržel jsem několik silných ran do tváře. Několikrát jsem byl sražen ze židle. Poprvé jsem vstal sám, poté jsem zvolil metodu pasivní rezistence a policisté mě museli na židli zvedat. Nebyl se mnou sepisován žádný protokol a chování příslušníků na mě působilo dojmem, že mají od svých nadřízených domluveno dělat si se mnou, co se jim zlíbí. Toto skončilo zhruba kolem druhé až třetí hodiny ranní, kdy jsem byl odveden do cely předběžného zadržení. Téhož dne v dopoledních hodinách pro mne přišel Kafka a odvedl mě znovu do výslechové místnosti. Zpočátku se ke mně choval korektněji, mám dojem, že dokonce sepisoval protokol. Otázky však byly stále nesmyslné. Po nějaké době Kafka vytáhl krabičku zápalek, zápalky rozškrtával a zhášel o moje ruce. Opakoval něco v tom smyslu, zkus se ohnat a bude to útok na veřejného činitele. Po mlácení a vypětí z předchozí noci jsem v této situaci zkolaboval. Poslední na co vzpomínám, než jsem ztratil vědomí, bylo, že Kafka vyběhl do vedlejší místnosti, kde právě vyslýchali Pavla Brunhofera a vykřikl: „Dávejte na něj pozor, jdu pro doktora!“ Po nějaké době jsem se probral na nějakém kanapátku a nade mnou se skláněl myslím lékař. Choval se ke mně korektně, uklidňoval mě. Chtěl mi dát nějaké léky a injekci, obojí jsem odmítl. Když lékař odešel, nabídl mi Kafka sklenici alkoholu a cigarety. To jsem myslím přijal, přitom Kafka říkal: „Tohle nám tady nedělejte.“ Po chvíli mě odvedl do cely předběžného zadržení, kde jsem mohl přes den ležet. Příští den jsem byl vyslýchán opět v téže místnosti, opět to byl pseudovýslech, opět mi byly kladeny nesmyslné otázky. Po chvíli dorazil do místnosti policista, kterého znám pod jménem Ulrich a zhrozil se, jak vypadám. Já jsem mu řekl, že se nesmí divit, když mě předvčírem celou noc mlátili a poté mi kolega Kafka pálil prsty. Poté jsem byl odveden do cely předběžného zadržení. Formálně proto, abych si doseděl 48 hodin. Já se však domnívám, že jsem byl zadržován mnohem déle. Poté jsem byl propuštěn a odešel jsem pryč.“

Takto vypadala jedna z dílčích epizod rozsáhlé akce StB známé pod názvem ASANACE. Probíhala na přelomu 70. a 80. let 20 stol. a jejím cílem bylo přimět vybrané exponenty opozičního hnutí k emigraci. Mělo se tím zamezit jejich působení na své okolí a jejich další „protistátní“ činnosti. Popudem ke spuštění akce byla údajně situace v Polsku, kde hnutí Solidarita přerůstalo režimu přes hlavu a českoslovenští komunisté se obávali spojení československého a polského odboje. K emigraci měly být vytypované osoby přinuceny policejní šikanou.

Do akce byl zařazen i Vlastimil Třešňák, písničkář z volného sdružení Šafrán. Po cenzurní likvidaci Šafránu působil v bytovém divadle Vlasty Chramostové, souběžně se jako signatář angažoval i v kruzích kolem Charty 77, VONSu (Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných) apod.

Ve svazku RYCHTA, který StB vedla na Vlastimila Třešňáka, se dochoval plán operativních opatření proti němu:

• provést pohovory s lidmi z jeho nejbližšího okolí, cílem pohovorů bylo před předvolanými kompromitovat Třešňáka a případně je získat pro spolupráci s StB, opakovanými předvoláními zjistit další kontakty Třešňáka a podobně postupovat
  i v těchto nových případech;

• v Třešňákově zaměstnání provedou příslušníci z kriminální služby Bezpečnosti otevřené šetření vč. výslechu k jeho případné trestné činnosti na pracovišti;

• hlídky VB budou opakovaně kontrolovat oblíbené hostince Vlastimila Třešňáka a v případě jeho přítomnosti jej budou odtud odvádět přímo na záchytnou stanici;

• každý týden jej předvolat k podání vysvětlení ohledně činnosti Charty 77;

• hospitalizovat jej v psychiatrické léčebně v Bohnicích pro zjištění psychického vztahu v souvislosti s neschopností vykonávat základní vojenskou službu;

• kontrolovat jej bytovým odposlechem a využívat proti němu takto zjištěné poznatky.

Dlužno říci, že StB byla ve svém postupu úspěšná. Vlastimil Třešňák účinky opatřeních těžko snášel a od „práskačů“ se brzy StB dozvěděla, že uvažuje o emigraci. Dne 16. 4. 1982 odjíždí do Švédska, když předtím byl vyjmut ze státního svazku ČSSR.

V roce 1991 podal Vlastimil Třešňák ze Švédska trestní oznámení na neznámé příslušníky StB, kteří ho šikanou donutili k emigraci. Výsledkem následného vyšetřování Úřadem dokumentace
a vyšetřování zločinů komunismu a jeho předchůdců, bylo trestní stíhání příslušníka StB Josefa Kavky ústící v jeho soudní postih. K tomu, že Josef Kavka nakonec stanul před soudem, přispěla hlavně svědectví členů VONSu a blízkých Vlastimila Třešňáka, kteří potvrdili, že bezprostředně po výslechu se jim postižený svěřil se svými „zážitky“ z Bartolomějské.

Obvodní soud pro Prahu 1 odsoudil Josefa Kavku dne 13. 5. 1998 za trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele k trestu zákazu činnosti v ozbrojených složkách na dobu čtyř roků. Proti trestu bez efektu se odvolal státní zástupce. Městský soud dne 18. 8. 1998 při nezměněném výroku o vině, uložil Kavkovi peněžitý trest ve výši 50 000 Kč. Výrok opět napadl státní zástupce a kausu převzal Nejvyšší soud. Ten rozsudek zrušil a vrátil případ k novému projednání. Konečný verdikt padl dne 15. 10. 1999, kdy městský soud v Praze odsoudil Josefa Kavku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců s podmíněným odkladem na dobu tří let.

Mgr. Martin Pulec

1. 6. 2022