Trestný čin krádeže vloupáním
- Co je to vloupání?
- Jaké dopady může mít vloupání na oběť?
- Co pomáhá vyrovnat se s dopady vloupání?
- Co dělat, pokud se stanete obětí vloupání?
- Jaká práva může uplatnit oběť vloupání?
- Co pomáhá při předcházení vloupání?
Co je to vloupání?
Co je to vloupání?
Vloupáním se dle trestního zákoníku rozumí vniknutí do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky. Uzavřeným prostorem může být stavba a její části, např. dům, byt, chata, obchodní dům, ale také oplocený pozemek, automobil, příruční pokladna apod. Lstí může být například nepravdivá záminka k vniknutí do bytu (např. vydávání se za policistu, kontrola odběru plynu). Nedovoleným překonáním uzamčení může být použití odcizeného, nalezeného nebo vylákaného klíče, vniknutí pomocí technického prostředku (planžeta, paklíč aj.) i bez poškození zámku a bez použití síly, nebo odvrtáním, rozbitím nebo vylomením zámku apod. K překonání jiné jistící překážky je zapotřebí použití síly. Jde např. o vytržení, roztažení nebo přeřezání mříží, probourání zdi, stržení ohrady nebo plotu. O vloupání nejde při vniknutí do prostoru otevřenými dveřmi nebo otevřeným oknem přízemního bytu.
Pojem vloupání je v českém právu spojen s trestným činem krádeže, hovoříme proto tedy o krádeži vloupáním (podle § 205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku). Toho se pachatel dopouští svým jednáním bez ohledu na výši škody, kterou způsobil, resp. bez ohledu na to, jakou faktickou hodnotu má odcizená věc. Pokud se pachatel dopustí vloupání v úmyslu zmocnit se cizí věci a této věci se nakonec nezmocní, dopustil se pokusu krádeže.
Pokud dojde k vloupání do obydlí, tedy zejména domu nebo bytu, dopouští se pachatel zároveň porušování domovní svobody (podle § 178 trestního zákoníku). Poškozeným je v takovém případě oprávněný uživatel bytu nebo domu, bez ohledu na to, zda je vlastníkem nemovitosti.
Jaké dopady může mít vloupání na oběť?
Jaké dopady může mít vloupání na oběť?
Míra dopadu vloupání na oběť nemusí být přímo úměrná výši materiální škody. Způsobená újma nezahrnuje pouze materiální aspekty, ale také další, které můžou být daleko závažnější. Prožívání újmy u obětí je velmi různorodé. Záleží na mnoha aspektech a okolnostech, které se týkají nejen osobnostních vlastností oběti a situace, ve které se nachází (např. majetkové poměry, bydlení s rodinou nebo sám), ale také okolností spáchání trestného činu.
Materiální dopady:
Materiální dopady obvykle zahrnují hodnotu odcizených věcí a ostatní škody (např. zničené dveře a další majetek). Závažnější dopady se můžou vyskytnout tam, kde byt a majetek nebyl pojištěn. Finanční újma pak více ohrožuje domácnosti s nižším příjmem.
Emocionální a psychická újma:
Emocionální újma může vznikat v důsledku psychologické hodnoty odcizených (případně poškozených) věcí, zejména, jde-li o věci nenahraditelné (např. rodinná alba s fotografiemi, dárek od blízké osoby apod.). Vloupání mnohdy představuje pro oběť svévolné vniknutí cizí osoby do soukromého prostoru, osobní zóny, která poskytovala doposud pocit bezpečí. Z tohoto důvodu může dojít k pocitu narušení soukromí, ztrátě pocitu bezpečí, pocitům strachu. Manipulace cizí osoby s osobními věcmi může mít za následek pocit špinavosti věcí, kterých se pachatel dotýkal, může se objevit opakovaná potřeba tyto věci vyčistit. Pokud došlo ke spáchání činu lstí (v těchto případech se oběť často s pachatelem setkala před spácháním činu) může u oběti docházet např. také k pocitům viny a sebeobviňování.
Emociální újma může být výraznější tam, kde pachatel prohledává osobní věci (skříně, zásuvky atd.), nebo v případě výrazného poničení bytu a zařízení. Menšíújmase může objevovat v případech, kdy pachatel jde spíše po povrchu (např. odcizuje jen elektroniku a cennosti na viditelných místech). Emocionální újma pak může být vyšší zejména u obětí, které se cítí izolované a více zranitelné (bezbranné), zejména pokud nemají dostatek podpory ze svého okolí (rodina, přátelé). Může jít například o osoby, které žijí samy, nebo matky samoživitelky.
Nejčastěji popisovanými pocity obětí vloupání, ať už jde o muže či ženy, jsou vztek a zloba, šok, znepokojení, strach či vyděšení. Může se objevovat také pocit vlastní zranitelnosti, pocit bezmoci, strach o děti, pocity viny, případně studu. Míra subjektivně pociťované újmy je velice individuální a každý člověk prožívá takovou situaci jiným způsobem. Je však důležité si uvědomit, že jde o normální reakce na nenormální (neobvyklou a nečekanou) situaci. U většiny obětí emoční dopad slábne v průběhu času.
Fyziologické a další projevy:
Oběti vloupání někdy popisují problémy se spánkem, méně často se pak objevuje podrážděnost, pocit vyšší agresivity, úzkostnost, neschopnost se soustředit, sklon k plačtivosti apod.
Sociální dopady:
Někdy může dojít k tendenci vyhýbat se lidem a stáhnutí se ze sociálních kontaktů, obavám opustit byt či dům, případně nedůvěře k lidem v okolí.
Dopady vloupání na seniory:
Bylo by mylné se domnívat, že starší člověk se musí vždy s takovým zážitkem, jakým je např. vloupání, vyrovnávat hůře než kdokoli jiný. Zahraniční výzkumy však ukazují na vyšší zranitelnost po vloupání u těch seniorů, kteří jsou sociálně izolovaní (noci i dny tráví sami doma), jsou méně pohybliví a mají tendenci důvěřovat neznámým lidem, kteří jim zatelefonují. Někteří starší lidé, kteří se stali oběťmi vloupání, se mohou ostýchat říci si o pomoc, ať už proto, že nechtějí být na obtíž (zejména svým rodinám), nebo proto, že se obávají, že budou vnímáni jako neschopní a nesamostatní. Starší lidé také častěji hůře nesou ztrátu nenahraditelných věcí, které pro ně měly sentimentální hodnotu.
Dopady vloupání na děti:
Obvykle bývá za oběť vloupání označován majitel bytu či hlava rodiny, resp. jeden zástupce rodiny. Děti tak bývají často opomíjeny a mnohdy nebývají označovány za oběti tohoto trestného činu. Někdy se také mylně domníváme, že děti „z toho ještě nemají rozum“, taková událost se jich zvláště nedotýká, nebo že „děti se se vším vyrovnávají tak nějak lépe a rychleji. I ony však mohou být zasaženy vloupáním různým způsobem a v různé míře. Některé takový zážitek zvládají velmi dobře. Jindy však může jít o zážitek pro dítě silně traumatizující, zejména u menších dětí se pak může objevit noční pomočování, vyžadování spaní v posteli s rodiči, strach chodit do školy a být bez rodičů. Stejně jako u dospělých, také u dětí, které se staly oběťmi vloupání, se můžou objevovat pocity jako znepokojení, strach či vyděšení, zvýšená ostražitost, vztek a zlost aj.
Rodiče se někdy domnívají, že je lépe dítě uchránit před dopady vloupání, proto tuto událost, je-li to možné, před dítětem raději tají. Při takovém rozhodnutí rodičů je nutné mít na paměti, že výsledkem může být, že si dítě bude myslet, že udělalo něco špatně, nebo si může představovat daleko horší věci než ty, které se ve skutečnosti staly. Děti obvykle nebývají zasaženy až tak materiální ztrátou jako spíše tím, že někdo cizí byl v jejich bytě nebo domě.
Co pomáhá vyrovnat se s dopady vloupání?
Co pomáhá vyrovnat se s dopady vloupání?
Způsob, jakým se oběti s vloupáním vyrovnávají, je různý, zejména co se týče emocionálních dopadů. Záleží celkově na osobnosti daného člověka, na jeho schopnosti vyrovnávat se se zátěží, resp. na strategiích, které k tomu obvykle využívá (např. popovídání si, sport, relaxace, apod.). Pro zvládnutí této těžké situace je vhodné co nejdříve obnovit své zázemí (vyřídit pojistnou událost, opravit, co je poničené, nahradit odcizené zařízení bytu apod.).
Pozitivní vliv má také brzké zajištění zabezpečení bytu nebo domu. To může pomoci k znovunabytí pocitu bezpečí a odstranění strachu.
Důležitá je také podpora okolí (rodiny, přátel) – jde o možnost mluvit s ostatními, být s nimi v kontaktu a neizolovat se od nich. Mnohým obětem také pomáhá možnost komunikovat s policií, získávat informace o postupu ve vyšetřování, ale také možnost aktivně se zapojit (např. formou upřesňování popisu odcizených věcí, vyhledání fotografií, na kterých se tyto věci objevují, někdy může jít třeba také o obcházení bazarů v blízkosti, kde by mohl dané věci poznat – pachatelé se obvykle zbavují odcizených věcí do několika málo dnů po vloupání; apod.). Může jít také o aktivity spojené se zajišťováním zabezpečení apod. Aktivní zapojení se také napomáhá snížení pocitu bezmocnosti.
V případě dlouhodoběji přetrvávajících emocionálních problémů či fyziologických problémů je vhodné navštívit odborníka (např. vyhledat psychologickou pomoc). Lze se také obrátit na organizace poskytující komplexní, zejména psychologickou, právní a sociální pomoc obětem trestné činnosti.
Co dělat, pokud se stanete obětí vloupání?
Co dělat, pokud se stanete obětí vloupání?
- Ihned, jakmile zjistíte, že došlo k vloupání, volejte policii. Je důležité s ničím před příjezdem policie nehýbat a nedotýkat se žádných věcí, na kterých mohl pachatel zanechat otisky.
- Pokud se domníváte, že pachatel může být ještě uvnitř, nevstupujte dovnitř. Můžete např. požádat sousedy a zavolat policii od nich.
- Nahlaste pojistnou událost pojišťovně.
- V případě odcizení kreditních karet, mobilních telefonů apod. je nezapomeňte zablokovat.
- Zaznamenávejte si i nadále, co chybí. To, že některou věc postrádáte, můžete zjistit i několik dnů po vloupání. Doplněný seznam odcizených věcí je potřeba nahlásit jak policii, tak pojišťovně.
- Obnovte své domácí zázemí. Opravte či nechte opravit, co je poničené, nahraďte dle možností odcizené vybavení bytu.
- Zabezpečte svůj byt nebo dům co nejdříve. Obraťte se na odborníky, dodavatele zabezpečovacích systémů. Snížíte tak riziko opakovaného vloupání, které je nejvyšší zhruba v období do 6 měsíců od prvního vloupání. V případě, že jste tak ještě neučinili, byt pojistěte.
- Neostýchejte se požádat o pomoc – rodinu, přátele, policii, psychologa, organizace poskytující pomoc obětem trestné činnosti.
Jaká práva může uplatnit oběť vloupání?
Pokud jste se stali obětí trestného činu, máte práva podle zákona o obětech trestných činů. Obětí může být ve smyslu tohoto zákona každý člen domácnosti, pokud se obětí cítí být, a to bez ohledu na to, zda zároveň vystupuje jako strana poškozená v trestním řízení. Poškozenému pak náleží práva podle trestního řádu. Procesní práva poškozeného lze uplatňovat pouze v případě, kdy byl trestný čin oznámen, a bylo zahájeno trestní řízení. Získejte podrobné informace o Vašich právech, pouze tak je můžete efektivně uplatňovat. Nezapomeňte, že jako poškozený se můžete za vymezených podmínek domáhat na pachateli náhrady škody ve škodním (adhezním) řízení. Máte právo navrhnout soudu uložit obžalovanému povinnost nahradit škodu.
Co pomáhá při předcházení vloupání?
Dostatečně zabezpečit svůj byt
- Je potřeba nezapomenout na zabezpečení bytu nebo domu také před vniknutím balkónem, sklepem, garáží, okny atd. (např. mříže ve sklepních či přízemních oknech a balkónech, zasklení lodžie či balkónu).
- Samotný zámek většinu pachatelů neodradí. Lze využít bezpečnostní zámky, dveře, závory, alarmy, jiné elektronické zabezpečovací systémy apod. Je vhodné se obrátit na firmu, která poskytuje zabezpečovací systémy pro byty a domy.
- Mnohým pachatelům vloupání vadí dobrá viditelnost. Znamená pro ně vyšší riziko, že budou viděni. Proto k základnímu zabezpečení patří také dostatečné osvětlení (ulice, vchodu, chodeb apod.).
Komunikace se sousedy a udržování sousedských vztahů
- Vedle zabezpečovacích systémů je další okolností, která většinu pachatelů od vloupání odradí, soused v blízkosti bytu či domu. Soused, kterému důvěřujeme, nám může vypomoci při delší nepřítomnosti (např. při odjezdu na dovolenou) například tak, že čas od času byt zkontroluje, vybere schránku (plná schránka je jedním ze signálů zejména pro ty pachatele, kteří využívají aktuální situace, příležitosti).
- Soused může také v případě, když si všimne, že u vašeho bytu či domu zvoní cizí člověk, vykouknout a zeptat se, zda něco nepotřebuje. Mnozí pachatelé před samotným vloupáním zazvoní, aby si ověřili, že nikdo není doma. Samotná otázka souseda může pachatele od činu odradit. Zároveň tak pachatel zjišťuje, že může být kdykoli viděn všímavým sousedem. Někteří pachatelé totiž také spoléhají na lhostejnost lidí v okolí.
- Zejména zahraniční výzkum dokládá, že sousedské vztahy a sousedská výpomoc je v prevenci před vloupáním naprosto zásadní.
Další zásady
- Nechlubit se svým majetkem (ať už jde o drahé šperky, novou elektroniku, drahé starožitnosti či jiné cennosti), zejména ne před cizími lidmi. Nezvat cizí lidi do bytu nebo domu, pokud to není nutné. Zbytečně tak dáváte informace o tom, co zajímavého se nachází uvnitř.
- Nezveřejňovat termín své nepřítomnosti. To se může týkat i umisťování informací a fotografií na sociálních sítích v průběhu dovolené. Je důležité v tomto směru poučit také děti.
- Nepodávat podrobné informace o zabezpečení bytu nebo domu druhým lidem.
- Před odchodem zajistit okna a dveře, případně aktivovat zabezpečovací systém.
- Při delší nepřítomnosti je možné svěřit klíč od bytu nebo domu někomu důvěryhodnému (rodině, přátelům, spolehlivému sousedovi), aby mohl čas od času byt nebo dům zkontrolovat.
- Zajistit dostatečně cennosti v bytě (zejména peníze, šperky, doklady aj.). Cennosti v bytě je také vhodné zdokumentovat (pořídit fotografie, ponechat si účty apod.) pro případ, že by k vloupání došlo.
- Nenechávat klíče na místech, kde je může kdokoli objevit (např. pod rohožkou). V případě ztráty klíčů je nutné ihned vyměnit zámky.
Další tipy
- Pachatelé často byt nebo dům nejprve obhlíží. Signálem jsou pro ně stále zhasnutá světla, žádný pohyb a hluk uvnitř, zatažené závěsy, delší dobu žádné auto před domem.
- Při delší nepřítomnosti je vhodné nenechávat zatažené závěsy a žaluzie, zbytečně tím upozorňujeme, že nikdo není doma. Zároveň zatemněním snižujeme riziko, že by případný pachatel byl při činu někým viděn.
- Jednou z možností je využít zařízení s časovačem pro vypínání a zapínání. Může jít např. o budík s hlasitějším rádiem, televizi, světla apod.
- V případě využívání záznamníku na telefonu není vhodné nechávat vzkaz informující o delší nepřítomnosti.
- Pachatele od spáchání vloupání může odradit také venkovní světlo s fotobuňkou reagující na pohyb, hlásiče rozbití skla apod. Mnohé pachatele odradí také štěkající hlídací pes.