kpt. Bc. Dominik Schramm
daroval v roce 2011
"Pokud má mít příjemce naději, tak je třeba mu ji dát"
Kdy a proč jste se rozhodl vstoupit do registru?
Zapsal jsem se do Českého registru dárců kostní dřeně zhruba před třemi čtyřmi lety proto, že jsem chtěl pomoci. Chodím darovat krev a darování kostní dřeně jsem vnímal jako logické vyústění. Rozhodl jsem se ve chvíli, kdy jsem na transfuzním oddělení uviděl propagační letáky o darování kostní dřeně. Nevidím v darování žádné riziko.
Jak dlouho jste byl v registru, než jste se stal vhodným dárcem?
Dva a půl roku po registraci mě kontaktovali z Fakultní nemocnice v Plzni, zda mám ještě zájem darovat kostní dřeň a zda bych se dostavil k odběru krve k podrobnějšímu vyšetření. Rozhodl jsem se, že pojedu.
Jaký byl váš pocit, když jste se dozvěděl, že jste vhodným dárcem?
Když jsem to jednou slíbil, tak si myslím, že by se to mělo dodržet. A pokud má příjemce nějakou naději, tak není vhodné mu ji brát.
Jak od tohoto okamžiku vypadal následující proces?
Podstoupil jsem ještě několik vyšetření krve, která měla prokázat, zda jsem skutečně vhodným dárcem. Následně jsme naplánovali termín nástupu do nemocnice a dohodli se na způsobu odběru krvetvorných buněk. Zvolil jsem darování odstředěním z krve. Tři dny před nástupem do nemocnice jsem chodil na injekce, aby se do krevního řečiště uvolnily krvetvorné buňky, které se při odběru odstředí. V dohodnutém termínu jsem nastoupil do plzeňské nemocnice, prošel jsem posledním vyšetřením a druhý den jsem šel na odběr. Mohl jsem si vybrat, zda budu darovat krvetvorné buňky z žil na rukou nebo nohou. Zvolil jsem darování z tříselné žíly, kam mi zavedli dvoucestnou kanylu a připojili na přístroj. Ruce jsem měl volné. Odběr trval tři až čtyři hodiny. Po odběru jsem si musel stlačovat místo vpichu, aby se zacelilo a nezačalo znovu krvácet. Z tohoto důvodu jsem byl z nemocnice propuštěný až druhý den. Personál o mě pečoval skvěle, člověk se tam cítí jako v bavlnce. Půl roku poté jsem byl darovat lymfocyty, které ještě pacientka k léčbě potřebovala. Ty se také získaly odstředěním z mojí krve. Po měsíci od propuštění z nemocnice proběhla první kontrola mého zdravotního stavu u praktického lékaře. Tři měsíce poté následovala další, pak po půlroce a roce.
Byly informace, které jste o odběru kostní dřeně do té doby měl, shodné s tím, co se ve skutečnosti dělo?
Byl jsem dobře informován o všem, čím jsem následně prošel, personálem i prostřednictvím webových stránek. Součástí webových stránek je sekce častých otázek a odpovědí. Nebyl žádný problém informace získat. Na všechno jsem byl připraven.
Jak jste se cítil fyzicky a psychicky?
V průběhu předoperační přípravy, kdy se vlivem injekcí vyplavovaly krvetvorné buňky do krve, jsem hůře spal, cítil jsem se „nabuzený“. Nevnímal jsem to ale jako nějaký problém, protože je to standardní průběh. Po odběru jsem neměl žádné problémy.
„Darování kostní dřeně je logickým vyústěním našeho poslání. Pomáhat lidem.“
Ano, udělal. Nic to nestojí a je to úplně v pohodě.
Znáte příjemce? Jste v kontaktu?
Příjemkyní byla žena z Německa. V tuhle chvíli nevím, zda jí transplantace pomohla, ale doufám, že ano. Rád bych ji jednou poznal.
Osobní vzkaz kolegům …
Darování kostní dřeně je podle mého logickým vyústěním našeho poslání, pomáhat lidem. Je to další krok, jak nezištně pomoci někomu dalšímu. Je to příjemný pocit, když někomu pomůžete, sice nevíte komu, ale můžete pomoci zachránit život.
Rozhovor ze dne 6. listopadu 2013
© Foto: Jan Foltán, 2013