npor. Ing. Eva Ulmová
darovala v roce 2009
"Kdo zachrání jeden lidský život, zachrání celý svět."
Kdy a proč jste se rozhodla vstoupit do registru?
Je to zhruba třináct, čtrnáct let od okamžiku, kdy jsem vstoupila do Českého národního registru kostní dřeně. V podstatě nevím, proč jsem se nechala zapsat. Ale vzpomínám si na článek v novinách, kde byl rozhovor s mladým mužem, který dal kostní dřeň a následně se dozvěděl, že zachránil život dvouleté holčice. Mám také děti, a proto to byl silný impulz k tomu, abych se nechala zapsat.
Jak dlouho jste byla v registru, než jste se stala vhodným dárcem?
Asi po devíti letech, někdy koncem července začátkem srpna 2009. Přišla jsem domů z procházky a zazvonil telefon. Představila se mi paní a „šla hned na věc“. Sdělila mi, že jsem velmi vhodným dárcem. Nevěděla jsem, co má na mysli. Vzhledem k tomu, že od zápisu do registru už uběhla dlouhá doba, tak jsem prakticky nechápala, o čem ta paní mluvila. Pak jsme si ale začaly povídat. Na její otázku, zda chci darovat kostní dřeň, jsem okamžitě „kývla“.
Jaký byl váš pocit, když jste se dozvěděla, že jste vhodným dárcem?
Když jsem skončila hovor a volala jsem tu zprávu manželovi, uvědomila jsem si nadšení, takovou trochu euforii z toho, že mohu někomu pomoci.
„Měla jsem zvláštní pocit, že někde je někdo, kdo moc potřebuje něco z mého těla.“
Jak od tohoto okamžiku vypadal následující proces?
Pár dní po telefonátu jsem jela do Fakultní nemocnice v Plzni, kde mě vyšetřili. S paní doktorkou jsme se domluvily na formě, průběhu a termínu odběru krvetvorných buněk. Zároveň mi sdělila, že týden před zákrokem musím být na sebe opatrná a nesmí se mi nic stát, například si nesmím zlomit ruku. V tu dobu totiž lékaři „zbaví“ příjemce imunity a ten se tak ocitá v život ohrožující situaci. Nečekaně mi však z plzeňské nemocnice zavolali, že odběr musí proběhnout dříve, než bylo naplánováno. Nastoupila jsem do nemocnice následující pondělí. Několik dní před plánovaným zákrokem mi moje praktická lékařka aplikovala injekce, které mi před tím dali v nemocnici. Můj zdravotní stav byl plně pod kontrolou lékařů a všechno bylo v pořádku. Večer před zákrokem jsem nemohla spát a velmi intenzivně jsem na NI myslela. Nevěděla jsem sice, jak vypadá, kdo to vlastně je, ale měla jsem zvláštní pocit, že někde je někdo, kdo moc potřebuje něco z mého těla. V úterý proběhl odběr, který skončil zhruba ve dvě hodiny odpoledne. Personál mi sdělil, že odebraný materiál musí „spočítat“ a zjistit, zda je ho vzhledem k váze příjemkyně dostatek. Proto mi po odběru nechali kanylu v třísle. Zanedlouho mi přišli sdělit, že krvetvorných buněk byl odebrán dostatek a kanylu mi vyndali. Nesměla jsem několik hodin chodit a dělat rychlé pohyby, aby se rána po kanyle zacelila a nezačala krvácet. V následujícím období, po propuštění z nemocnice, jsem chodila na prohlídky ke své praktické lékařce. Kontrolovala mi tlak, krev, prohmatávala mi břicho apod. Intervaly návštěv se postupně prodlužovaly. Několikrát mi také telefonovali z českobudějovické nemocnice s dotazem na můj zdravotní stav, jak se cítím nebo zda jsem nebyla nemocná.
Pro jaký způsob odběru jste se rozhodla a proč?
Odběr proběhl separací z krve. Shodly jsem se na něm s paní doktorkou.
Byly informace, které jste o odběru kostní dřeně do té doby měla, shodné s tím, co se ve skutečnosti dělo?
Než jsem do Plzně jela, vyhledala jsem si informace na internetu. Od kamarádky, která pracovala v Praze na transplantačním centru jsem také měla informace. Dostatek informací jsem získala i od paní doktorky z Fakultní nemocnice v Plzni. Byla jsem na všechno připravená.
Cítila jsem se vcelku dobře. Pár dní jsem se cítila slabá, ale nebylo to nic mimořádného.
Udělala byste totéž znovu?
Na rovinu říkám, že kdyby bylo zapotřebí znovu odběr podstoupit, tak si to klidně zopakuji.
Znáte příjemce? Jste v kontaktu?
Zajímalo mě, pro koho je kostní dřeň určená. Dozvěděla jsem se, že kostní dřeň bude transplantována mladé ženě, která měla malé děti. Kontakt s příjemkyní nemám, i když bych ji ráda poznala. Ale musí souhlasit obě dvě strany. Musí být jistota, že příjemkyně je po zdravotní stránce v pořádku.
Osobní vzkaz kolegům …
V průběhu mého života jsem se setkala s názorem, že darování kostní dřeně nemá smysl, protože ti příjemci stejně zemřou. Osobně si myslím, že má velký smysl se zapsat do registru a darovat. Všichni máme děti, máme známé, může to potkat každého z nás. Zní to sice jako klišé. Říkají to všichni, ale je to pravda. Když se mi paní doktorka tehdy zeptala, proč to dělám, odpověděla jsem, že jsem viděla film Schindlerův seznam, kde rabín říká: „kdo zachrání jeden lidský život, zachrání celý svět“.
Rozhovor ze dne 14. listopadu 2013
© Foto: Jan Foltán, 2013