Podání vysvětlení
Žadatelka požadovala (cituji) „informaci o specifikaci stanoveného postupu PČR v případech kdy osoba, podávající vysvětlení (v rozsahu dvou stran) k úřednímu oznámení, vědomě v rozsahu celých dvou stran uvádí pouze nepravdy a tedy lže, příp. manipuluje s fakty. PČR disponuje důkazy o tom, že jsou uváděny lži, část z nich vyplývá i ze samotného zápisu podaného vysvětlení vyšetřující policistkou (nesrovnalosti, nelogičnosti ve výpovědi). Přesto je výsledkem šetření policie odložení případu.“
Konkrétně požadovala odpovědi na následující otázky (cituji):
1/ kde je upraveno jak moc a zda beztrestně může osoba podávající vysvětlení lhát, je za to nějaký postih či nikoli, příp. za jakých podmínek?
2/ policisté nejsou povinni či oprávněni již při zápisu vysvětlení tyto zjevné lži korigovat?
3/ policisté nejsou povinni při zpětném upozornění postiženého na výlučně nepravdy a lži v podaném dvoustránkovém vysvětlení věc znovu přešetřit, příp. za jakých podmínek k tomu musí dojít?
Policie České republiky poskytla žadatelce následující informace:
K bodu č. 1/
Právní úprava této problematiky je obsažena v příslušných právních předpisech podle typu podání vysvětlení.
Podání vysvětlení může být Policií České republiky požadováno podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o Policii ČR“) nebo podle zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále jen „trestní řád“), případně podle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Z těchto předpisů uvádíme pro představu následující skutečnosti:
Je-li podané vysvětlení vyžadováno dle § 137 odst. 2 správního řádu, hrozí tomu, kdo podá nepravdivou nebo neúplnou výpověď ve správním řízení anebo úmyslně uvede nepravdivý údaj v čestném prohlášení u správního orgánu, uložení pokuty do výše 10.000,-Kč podle § 21 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Dále je osoba omezena v tom, že nesmí bez předchozího zproštění mlčenlivosti vypovídat o skutečnostech podléhajících utajení.
Je-li podané vysvětlení vyžadováno podle § 61 zákona o policii, nesmí být podání vysvětlení požadováno od osoby, která by tím porušila zákonem stanovenou nebo státem uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byla této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěna. Osoba může vysvětlení odepřít pouze, pokud by jím sobě nebo osobě blízké způsobila nebezpečí trestního stíhání nebo nebezpečí postihu za správní delikt.
Je-li podané vysvětlení požadováno podle § 158 odst. 6 trestního řádu, nesmí být vysvětlení požadováno od toho, kdo by jím porušil zákonem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže by byl této povinnosti zproštěn příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má (§ 158 odst. 8 trestního řádu). Podle § 99 odst. 1 trestního řádu nesmí být požadováno vysvětlení o okolnostech týkajících se utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem, jež je osoba podávající vysvětlení povinna zachovat v tajnosti, ledaže byla této povinnosti příslušným orgánem zproštěna; zproštění lze odepřít jen tehdy, jestliže by výpověď způsobila státu vážnou škodu.
Podle § 100 odst. 2 trestního řádu je osoba podávající vysvětlení oprávněna odepřít výpověď, pokud by svojí výpovědí způsobila nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partneru nebo druhu, anebo jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťovala jako újmu vlastní. Podle § 100 odst. 3 trestního řádu odepřít výpověď nemůže ten, kdo má stran trestného činu, jehož se výpověď týká, oznamovací povinnost podle § 368 odst. 1 trestního zákoníku. Pokud by však svou výpovědí uvedl sebe, nebo osobu blízkou (§ 125 trestního zákoníku) v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo nebezpečí trestního stíhání, má právo odepřít výpověď. Neoprávněné odepření výpovědi je podle § 66 trestního řádu možné postihnout pořádkovou pokutou až do výše 50.000,-Kč.
Podle ustanovení § 158 odst. 5 trestního řádu při podání vysvětlení má každý právo na právní pomoc advokáta. Při předložení úředního záznamu o podaném vysvětlení k přečtení má právo osoba podávající vysvětlení žádat jeho doplnění či opravy, aby byl v souladu s podaným vysvětlením.
Podle ustanovení § 158 odst. 8 trestního řádu osoba podávající vysvětlení, s výjimkou podezřelého, je povinna vypovídat pravdu a nic nezamlčet, a současně může být trestně odpovědná za uvedení vědomě nepravdivých údajů (křivé obvinění podle ust. § 345 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „trestní zákoník“), pomluvy podle ust. § 184 trestního zákoníku, poškození cizích práv podle ust. § 181 trestního zákoníku a nadržování podle ust. § 366 trestního zákoníku); osobě podávající vysvětlení o trestném činu spáchaném jiným, která před orgánem činným v trestním řízení úmyslně uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí, nebo takovou okolnost zamlčí, lze podle ustanovení § 47a odst. 1, odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích a přestupkovém řízení (dále jen „zákon o přestupcích“), uložit pokutu až do výše 50.000,-Kč.
S požadavkem na právní výklad a aplikaci jednotlivých ustanovení na konkrétní situaci je nutné se obrátit na subjekty poskytující právní poradenství.
K bodu č. 2/
Policista v průběhu podání vysvětlení zapisuje výpověď osoby tak, jak osoba vypovídá. Policista je pochopitelně oprávněn i v průběhu úkonu podávat otázky a vyžadovat vysvětlení k nesrovnalostem. Vždy záleží na konkrétním případu, jaký postup policista zvolí a zda z taktických důvodů bude na zjevné lži reagovat, či nikoli. Nelze globalizovat proto i to, kdy policista na lži nereaguje, byť o lži si je vědom, může být z důvodů kriminalisticky taktických důvodů.
Policejní orgán musí osobu podávající vysvětlení podle ust. § 158 odst. 6 trestního řádu před počátkem podání vysvětlení poučit dle výše uvedených ustanovení, předně o tom, že má povinnost vypovídat pravdu a nic nezamlčet, pokud tedy není osobou podezřelou, neboť by se svojí výpovědí mohl dopustit přestupku křivého vysvětlení. Tohoto přestupku se dopustí ten, kdo před orgány činnými v trestním řízení úmyslně uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí, nebo takovou okolnost zamlčí. Smyslem ust. § 47a zákona o přestupcích je tedy zajistit bezproblémový průběh při úkonu podání vysvětlení o trestném činu, a to z toho důvodu, aby podstatné okolnosti v tomto vysvětlení uvedené nebyly záměrně zkreslovány a uváděny nepravdivě. Tato úprava již z povahy věci nemůže dopadat na osobu podezřelého, neboť by tím byla osoba podezřelá v případě, pokud by spáchala prověřované jednání, které může zakládat trestný čin, ale i jiný trestný čin s prověřovaným jednáním související, nucena prozradit na sebe skutečnosti, které by pak mohly vést k jejímu trestnímu stíhání.
Policejní orgán při sepisování úředního záznamu pouze sepisuje výpověď osoby k předmětné věci, přičemž následnými otázkami, kterých se osoby dotazuje, zjišťuje podrobnější skutečnosti týkající se předmětné věci. V případě zjištění, že osoba nepravdivě vypovídá, může policejní orgán tuto konfrontovat s důkazy, které svědčí o jeho nepravdivé (lživé) výpovědi. Pokud vyslýchaná osoba stále trvá na své výpovědi, tak policejní orgán zváží případný postih osoby dle ustanovení uvedených výše.
K bodu č. 3/
Domnívá-li se poškozená osoba, že došlo k nesprávnému postupu (rozhodnutí) policisty, může žádat dozorového státního zástupce o přezkum postupu policejního orgánu. Byla-li věc tzv. uložena (ad acta), tedy nebyly-li v ní zahájeny úkony trestního řízení, může i zde žádat jinak věcně a místně příslušného státního zástupce o přezkum postupu policejního orgánu (tj. státního zástupce, který by byl v případě, že by bylo vedeno trestní řízení, příslušný k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v trestním řízení). Obecně lze dále říci, že policista i v případě nepravomocně ukončení věci (např. došlo-li k jejímu založení, či odložení), při zjištěných nových skutečností, které nebyly známé v době vydání původního rozhodnutí, může věc tzv. obnovit a vést další šetření, resp. prověřování. Zde bude vždy záležet na tom, o jaké nové skutečnosti se jedná, a zda byly či nebyly známé již v době původního rozhodování ve věci a jakou měrou by mohly rozhodnutí změnit.
Oznamovatel a poškozený mají právo podat opravné prostředky dle trestního řádu proti rozhodnutí policejního orgánu v každé fázi přípravného řízení. Před zahájením úkonů trestního řízení může oznamovatel, poté, co je vyrozuměn o uložení věci, podat žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu podle § 157a odst. 1 trestního řádu. Kdykoliv v průběhu přípravného řízení může žádat státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy v řízení nebo závady v postupu policejního orgánu. Tato žádost není vázána lhůtou a statní zástupce je povinen ji neprodleně vyřídit. O výsledku přezkoumání musí být žadatel vyrozuměn. V případě, že byly zahájeny úkony trestního řízení dle ust. § 158 odst. 3 trestního řádu a věc byla následně odložena dle ust. § 159a trestního řádu, tak má poškozený právo proti usnesení o odložení věci podat stížnost, jež má odkladný účinek. O tomto je osoba poučena přímo v usnesení o odložení věci. Lhůta pro podání stížnosti je třídenní a počíná běžet následující den po dni, kdy bylo poškozenému toto usnesení doručeno (ust. § 60 trestního řádu). O této stížnosti rozhoduje státní zástupce.
pplk. JUDr. L. Žárská, 12. 7. 2017