Policie České republiky  

Přejdi na

Pomáhat a chránit


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Trestný čin krádeže vloupáním

Jaké dopady může mít vloupání na oběť?
 
Míra dopadu vloupání na oběť nemusí být přímo úměrná výši materiální škody. Způsobená újma nezahrnuje pouze materiální aspekty, ale také další, které můžou být daleko závažnější. Prožívání újmy u obětí je velmi různorodé. Záleží na mnoha aspektech a okolnostech, které se týkají nejen osobnostních vlastností oběti a situace, ve které se nachází (např. majetkové poměry, bydlení s rodinou nebo sám), ale také okolností spáchání trestného činu.
 
Materiální dopady:
Materiální dopady obvykle zahrnují hodnotu odcizených věcí a ostatní škody (např. zničené dveře a další majetek). Závažnější dopady se můžou vyskytnout tam, kde byt a majetek nebyl pojištěn. Finanční újma pak více ohrožuje domácnosti s nižším příjmem.
 
Emocionální a psychická újma:
Emocionální újma může vznikat v důsledku psychologické hodnoty odcizených (případně poškozených) věcí, zejména, jde-li o věci nenahraditelné (např. rodinná alba s fotografiemi, dárek od blízké osoby apod.). Vloupání mnohdy představuje pro oběť svévolné vniknutí cizí osoby do soukromého prostoru, osobní zóny, která poskytovala doposud pocit bezpečí. Z tohoto důvodu může dojít k pocitu narušení soukromí, ztrátě pocitu bezpečí, pocitům strachu. Manipulace cizí osoby s osobními věcmi může mít za následek pocit špinavosti věcí, kterých se pachatel dotýkal, může se objevit opakovaná potřeba tyto věci vyčistit. Pokud došlo ke spáchání činu lstí (v těchto případech se oběť často s pachatelem setkala před spácháním činu) může u oběti docházet např. také k pocitům viny a sebeobviňování.
 
Emociální újma může být výraznější tam, kde pachatel prohledává osobní věci (skříně, zásuvky atd.), nebo v případě výrazného poničení bytu a zařízení. Menšíújmase může objevovat v případech, kdy pachatel jde spíše po povrchu (např. odcizuje jen elektroniku a cennosti na viditelných místech). Emocionální újma pak může být vyšší zejména u obětí, které se cítí izolované a více zranitelné (bezbranné), zejména pokud nemají dostatek podpory ze svého okolí (rodina, přátelé). Může jít například o osoby, které žijí samy, nebo matky samoživitelky.

Nejčastěji popisovanými pocity obětí vloupání, ať už jde o muže či ženy, jsou vztek a zloba, šok, znepokojení, strach či vyděšení. Může se objevovat také pocit vlastní zranitelnosti, pocit bezmoci, strach o děti, pocity viny, případně studu. Míra subjektivně pociťované újmy je velice individuální a každý člověk prožívá takovou situaci jiným způsobem. Je však důležité si uvědomit, že jde o normální reakce na nenormální (neobvyklou a nečekanou) situaci. U většiny obětí emoční dopad slábne v průběhu času.
 
Fyziologické a další projevy:
Oběti vloupání někdy popisují problémy se spánkem, méně často se pak objevuje podrážděnost, pocit vyšší agresivity, úzkostnost, neschopnost se soustředit, sklon k plačtivosti apod.

Sociální dopady:
Někdy může dojít k tendenci vyhýbat se lidem a stáhnutí se ze sociálních kontaktů, obavám opustit byt či dům, případně nedůvěře k lidem v okolí.
 
Dopady vloupání na seniory:
Bylo by mylné se domnívat, že starší člověk se musí vždy s takovým zážitkem, jakým je např. vloupání, vyrovnávat hůře než kdokoli jiný. Zahraniční výzkumy však ukazují na vyšší zranitelnost po vloupání u těch seniorů, kteří jsou sociálně izolovaní (noci i dny tráví sami doma), jsou méně pohybliví a mají tendenci důvěřovat neznámým lidem, kteří jim zatelefonují. Někteří starší lidé, kteří se stali oběťmi vloupání, se mohou ostýchat říci si o pomoc, ať už proto, že nechtějí být na obtíž (zejména svým rodinám), nebo proto, že se obávají, že budou vnímáni jako neschopní a nesamostatní. Starší lidé také častěji hůře nesou ztrátu nenahraditelných věcí, které pro ně měly sentimentální hodnotu.
 
Dopady vloupání na děti:
Obvykle bývá za oběť vloupání označován majitel bytu či hlava rodiny, resp. jeden zástupce rodiny. Děti tak bývají často opomíjeny a mnohdy nebývají označovány za oběti tohoto trestného činu. Někdy se také mylně domníváme, že děti „z toho ještě nemají rozum“, taková událost se jich zvláště nedotýká, nebo že „děti se se vším vyrovnávají tak nějak lépe a rychleji. I ony však mohou být zasaženy vloupáním různým způsobem a v různé míře. Některé takový zážitek zvládají velmi dobře. Jindy však může jít o zážitek pro dítě silně traumatizující, zejména u menších dětí se pak může objevit noční pomočování, vyžadování spaní v posteli s rodiči, strach chodit do školy a být bez rodičů. Stejně jako u dospělých, také u dětí, které se staly oběťmi vloupání, se můžou objevovat pocity jako znepokojení, strach či vyděšení, zvýšená ostražitost, vztek a zlost aj.

Rodiče se někdy domnívají, že je lépe dítě uchránit před dopady vloupání, proto tuto událost, je-li to možné, před dítětem raději tají. Při takovém rozhodnutí rodičů je nutné mít na paměti, že výsledkem může být, že si dítě bude myslet, že udělalo něco špatně, nebo si může představovat daleko horší věci než ty, které se ve skutečnosti staly. Děti obvykle nebývají zasaženy až tak materiální ztrátou jako spíše tím, že někdo cizí byl v jejich bytě nebo domě.

vytisknout  e-mailem