Tábory nucené práce
Ve spolupráci s tiskárnou MV ČR vydal PČR ÚDVZK SKPV svoji další publikaci. V edici „Sešity“ č. 17 s názvem „Tábory nucené práce se zaměřením na tábory zřízené při uranových dolech v letech 1949 – 1951“, autor František Bártík.
RESUMÉ
O počtech lidí zařazených do TNP existují velmi rozdílné údaje. Podle střízlivých odhadů lze konstatovat, že jimi prošlo na 20 tisíc občanů. Na našem území existovaly TNP v letech 1948–1954, budovaly se v místech s nedostatkem pracovních sil.
K tomu, aby byl občan přikázán do TNP, nemusel spáchat žádný trestný čin. Stačilo pouhé podezření, že ho může spáchat. Do TNP mohl být zařazen člověk mezi 18. – 60. rokem života, a to, až na výjimky, bez řádného soudu na dobu 3 měsíců až 2 let. Funkcionáři NV, členové KSČ a KSS si tak mohli vyrovnávat účty nejen se svými politickými odpůrci. O přikázání do TNP většinou rozhodovaly tříčlenné komise (tzv. přikazovací), jejich členy a náhradníky jmenoval KNV. Svoji činnost zrušily ke dni 31. červenci 1950, kdy došlo ke zrušení zákona číslo 247/1948 Sb. Další legalizaci TNP upravily zákony č. 88/1950 Sb. a č. 86/1950 Sb.
Mezi jednotlivými tábory nucené práce existovaly velké rozdíly. Některé byly jen horšími „pionýrskými tábory“, jiné byly plně srovnatelné s vězeňskými zařízeními. K nejhorším patřily TNP při uranových dolech. O tento smutný primát se postaraly neutěšené táborové podmínky a zdraví škodlivé pracovní prostředí, které stálo na pokraji zájmu zodpovědných osob. TNP zřízené v oblastech těžby uranové rudy (oblast Jáchymova a Příbrami) představovaly zvláštní kapitolu historie TNP v Československu. V těchto oblastech bylo zřízeno 5 táborů.
Titulní strana