Stanovisko Policejního prezidia ČR k rozsudku o prokazování totožnosti
V souvislosti s rozsudkem Krajského soudu v Brně sp. zn. 30A-17/2015-44 ze dne 25. 9. 2015, ve kterém rozhodl tak, že zásah policistů spočívající ve výzvě a vynucování prokázání totožnosti žalobkyně byl nezákonný, si dovolujeme upozornit na skutečnosti související s výzvou k prokázání totožnosti.
Především je třeba zdůraznit, že občané jsou povinni se podrobit výkonu pravomoci úřední osoby bez ohledu na vlastní soukromý názor. Jsou-li přesvědčeni, že tímto jednáním bylo porušeno jejich právo či jim byla způsobena škoda, mohou se proti takovému postupu bránit jiným zákonným způsobem. Ústava ČR, Listina základních práv a svobod ani žádná jiná právní norma nepřipouští, aby jednotliví občané nejprve hodnotili zákonnost postupu úředních osob a teprve na základě toho jejich pokynů uposlechli nebo neuposlechli (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1998 ve věci ÚS 263/97). To platí i po vydání shora uvedeného rozsudku.
Policista je oprávněn ze zákonných důvodů vyzvat osobu k prokázání totožnosti. Konkrétní zákonný důvod k prokázání totožnosti posuzuje policista na místě podle jemu v té době dostupných informací. Podle § 13 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, je policista povinen před provedením úkonu poučit osobu dotčenou úkonem o právních důvodech provedení úkonu, a jde-li o úkon spojený se zásahem do práv nebo svobod osoby, také o jejích právech a povinnostech. Pokud poučení brání povaha a okolnosti úkonu, poučí nebo zajistí toto poučení ihned, jakmile to okolnosti dovolí.
Každý je povinen podle § 114 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, uposlechnout výzvy (pokynu) policisty. Neuposlechnutí výzvy dané policistou znamená naplnění skutkové podstaty přestupku proti veřejnému pořádku podle § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.
Důvody, pro které je policista oprávněn vyzvat osobu k prokázání totožnosti, jsou stanoveny např. v ustanoveních
- § 63 odst. 2 písm. a) až l) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky,
- § 91, 101 nebo 111a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu),
- § 5, 103 nebo 167 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
- § 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
- § 4 a 6 zákona č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic České republiky a o změně některých zákonů (o ochraně státních hranic),
- § 8 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolního řádu),
- § 36 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu.
Odmítne-li osoba prokázat svoji totožnost podle § 63 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, nebo nemůže-li ji prokázat ani po poskytnutí potřebné přiměřené součinnosti a policista nemůže její totožnost zjistit provedením úkonu na místě, je oprávněn osobu předvést k provedení úkonů směřujících ke zjištění její totožnosti.
Pro úplnost dodáváme, že proti uvedenému rozsudku byla podána kasační stížnost, o které bude rozhodovat Nejvyšší správní soud.
plk. Ing. Jana Macalíková
25. 11. 2015