Reakce prof. Jana Kellera na studii o policejních sborech
Na základě zveřejněné „Mezinárodní komparativní studie o policejních sborech“ na internetových stránkách Ministerstva vnitra, nám přišla velmi zajímavá reakce jednoho z nejvýznamnějších sociologů prof. Jana Kellera, kterou jsme se rozhodli zveřejnit.
Text s názvem „Mezinárodní komparativní studie o policejních sborech“ vykazuje řadu metodologických nedostatků. Většina z nich se týká porovnávání tzv. hustoty policie v jednotlivých zemích Evropské Unie.
Autor či autoři v podstatě mechanicky srovnávají počty obyvatel připadajících na jednoho policistu v různých zemích EU. Z tohoto srovnání vychází, že tzv. policejní hustota patří v České republice k nejvyšším (jeden policista na 240 obyvatel). Nejnižší policejní hustotu vykazují Finsko, Dánsko a Švédsko, ze zemí bývalého východního bloku pak Rumunsko a Polsko. Na základě tohoto srovnání autoři naznačují, že stavy policie v České republice jsou příliš vysoké.
Zmíněná komparace nezohledňuje klíčové faktory, které umožňují některým zemím držet relativně nižší stavy policie než Česká republika. Uveďme jen dva ty základní.
- Míra generalizované důvěry. Jedná se o míru vzájemné důvěry, kterou vykazují obyvatelé různých zemí. Právě v severských zemích je důvěra občanů v konkrétní druhé lidi i v lidi obecně z celé Evropy nejvyšší. Tento fakt je dán kulturně a historicky a šetří daných zemím, řadu transakčních nákladů včetně nutnosti vydržovat vysoké stavy policie. V případě, že budou stavy policie v České republice dále snižovány, míra důvěry bohužel neporoste.
- Dalším faktorem, který zmíněná studie zcela opomíjí, je struktura a typ osídlení. Je známým faktem, že země rurální, tedy země s usedlým venkovským osídlením vyžadují nižší stavy policie než země s vyšší hustotou obyvatelstva a s vyšší koncentrací osídlení. V zásadě platí, že čím vyšší hustota osídlení, tím vyšší míra kriminality. Tato vazba je ještě posílena v průmyslových městech a aglomeracích vyznačujících se vysokou mírou migrace obyvatelstva a s nízkým podílem obyvatelstva usedlého. Tím lze z velké části vysvětlit, proč právě Polsko a Rumunsko mohou patřit k zemím s relativně nižší policejní hustotou.
Česká republika patří k zemím s nízkou mírou generalizované důvěry a s vysokým podílem dříve průmyslových, nyní de-industrializovaných měst a aglomerací. Už to samo o sobě umožňuje tvrdit, že vzhledem k těmto podmínkám mohou být stavy policie u nás hodnoceny už dnes jako příliš nízké. Další jejich snižování rozhodně nepovede ke zvyšování bezpečnosti obyvatel. Naopak, jak lze ukázat na regionech a lokalitách, ve kterých probíhá v důsledku hospodářského propadu výrazná sociální polarizace, stavy policie jsou u nás poddimenzované.
Bylo by možno uvést i další faktory, které jsou relevantní pro míru policejní hustoty a které zmíněná studie rovněž nezohledňuje buď vůbec, anebo pouze okrajově. Patří mezi ně kvalita vybavení policie, míra outsourcingu některých pomocných a obslužných aktivit, rozsah povinností kladených na policisty v té které zemi.
Při znalosti těchto faktů můžeme konstatovat, že hlavním důvodem pro snižování stavů policie u nás není příliš vysoká policejní hustota, nýbrž neobyčejně prudký a soustavný propad policejního rozpočtu, kterým je naše země v Evropě unikátní. V této souvislosti jsou poněkud nedomyšlené úvahy o tom, že bychom měli budovat policii početně slabou, avšak prudce modernizovanou. Zcela totiž chybějí studie o tom, kolik by stála modernizace policie, pokud by měla vskutku kompenzovat úbytek policistů. Je pravděpodobné, že tato operace by byla dražší než udržování dnešního stavu. Jak ostatně vyplývá ze samotné studie, podílem policejního rozpočtu na hrubém domácím produktu (HDP) už nyní patříme v evropském srovnání k zemím se spíše skromnou policií.
Argumenty typu „na zachování dnešních postů policistů nemáme dostatek prostředků“ zcela přehlížejí, že snižování početních stavů policie se může ve svých důsledcích velice prodražit, ba může vést ke ztrátám nevratným.
Prof. PhDr. Jan Keller, CSc.