Podmínka bezúhonnosti k přijetí do služebního poměru
Žadatel se domáhal informací ohledně podmínky bezúhonnosti k přijetí do služebního poměru podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“).
Konkrétně se ptal, zda je možný nástup do služebního poměru příslušníka Policie ČR v případě, že občan byl v minulosti uznán vinným z trestného činu podvodu podle § 209 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „zákon č. 40/2009 Sb.“) a soud podle § 46 téhož zákona upustil od potrestání, takže se na tuto osobu podle § 46 odst. 4 téhož zákona hledí, jako by nebyla odsouzena. Žadatel se dále domáhal informace, zda uvedená skutečnost má vliv na služební poměr příslušníka Policie ČR v případě, že už je ve služebním poměru.
Policie České republiky jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. poskytla žadateli následující informace:
Podle § 13 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2003 Sb. do služebního poměru může být přijat státní občan České republiky, který je bezúhonný. Za bezúhonného se podle § 14 odst. 1 téhož zákona nepovažuje občan, který byl
a) v posledních 10 letech pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin s horní hranicí trestní sazby odnětí svobody nepřevyšující 2 roky,
b) v posledních 15 letech pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin s horní hranicí trestní sazby odnětí svobody převyšující 2 roky, avšak nepřevyšující 5 let,
c) pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin s horní hranicí trestní sazby odnětí svobody vyšší než 5 let nebo k výjimečnému trestu, nebo
d) v posledních 5 letech pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, jestliže jeho jednání, kterým spáchal trestný čin, je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka.
Z § 14 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb. vyplývá, že při posuzování bezúhonnosti se nepřihlíží k zahlazení odsouzení podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 40/2009 Sb.) nebo k rozhodnutí prezidenta republiky, v jejichž důsledku se na občana hledí, jako by odsouzen nebyl.
Ústavní soud České republiky v usnesení II. ÚS 520/98, ve kterém se zabýval pojmem „bezúhonnosti“, dospěl k závěru, že skutečnosti, na jejichž základě mohou nastat účinky zahlazení odsouzení, které jsou ve své podstatě stejné, tj. na pachatele se hledí, jako by odsouzen nebyl, jsou několikerého druhu. Je to jednak rozhodnutí soudu o tom, že se odsouzení pachatele zahlazuje, dále jde o zahlazení odsouzení na základě rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii nebo o udělení individuální milosti, kdy může jít jednak o akt samotného zahlazení odsouzení (rehabilitace) anebo o prominutí trestu nebo jeho zbytku s výslovně uvedeným účinkem, že se na pachatele hledí, jako by odsouzen nebyl. Konečně pak může jít o právní fikci, že se na pachatele hledí, jako by odsouzen nebyl, která vzniká přímo ze zákona v souvislosti s některými druhy trestů anebo, jak je tomu v případě uvedeném žadatelem, upuštěním od potrestání.
Ustanovení § 14 zákona č. 361/2003 Sb. vymezuje pojem „bezúhonnosti“ způsobem speciálním a z jeho konstrukce vyplývá, že je bezvýznamné, zda se na případného uchazeče o přijetí do služebního poměru hledí, jako by nebyl trestán. Zákon č. 361/2003 Sb. taxativně stanoví, koho za bezúhonného nepovažuje, a činí tak velmi přísně, když odsouzení pro úmyslný trestný čin s horní hranicí trestní sazby odnětí svobody vyšší než pět let označuje za okolnost vylučující bezúhonnost navždy a při odsouzení pro další úmyslné trestné činy stanoví lhůty v trvání 15, respektive 10 let. Kritéria pro přijetí do služebního poměru jím stanovená jsou tedy daleko přísnější, než jaká zná zákon č. 40/2009 Sb. pro zahlazení odsouzení. Jestliže § 14 odst. 3 zákona č. 361/2003 Sb. praví, že při posuzování bezúhonnosti se nepřihlíží k zahlazení odsouzení podle zvláštního právního předpisu nebo k rozhodnutí prezidenta republiky, v jejichž důsledku se na občana hledí, jako by odsouzen nebyl, nelze přihlížet ani k jiným skutečnostem, na základě kterých se na pachatele hledí, jako by odsouzen nebyl. V opačném případě by byla porušena zásada rovnosti mezi uchazeči o přijetí do služebního poměru, neboť pravomocné vyslovení viny u stejných trestných činů by pro různé osoby mohlo mít v přijímacím řízení odlišné důsledky, aniž by k tomu byl akceptovatelný důvod. V žadatelem uvedeném případě je proto nutno aplikovat ustanovení § 14 zákona č. 361/2003 s ohledem na lhůty tímto ustanovením stanovené.
Podmínku bezúhonnosti musí příslušník Policie České republiky splňovat po celou dobu trvání služebního poměru.
PhDr. Jiří Vokuš, 9. října 2013