Policie České republiky  

Přejdi na

Pomáhat a chránit


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Oznámení trestného činu

  • Postup při podání trestního oznámení
  • Dilema – oznámit či neoznámit
  • Oznamovací povinnost, neoznámení a nepřekažení trestného činu
  • Souhlas poškozeného s trestním stíháním

Postup při podání trestního oznámení

Mnohé oběti trestných činů řeší základní dilema – zda podat trestní oznámení, či ne. Důvodem mohou být různé obavy z průběhu a náročnosti trestního řízení, stud apod. Pokud v současné době řešíte takové dilema, informujte se, než učiníte toto závažné rozhodnutí. Získejte informace o tom, co oznámení trestného činu obnáší, v jakých případech máte tzv. oznamovací povinnost, kdy je nutný souhlas poškozeného s trestním stíháním pachatele, jak probíhá trestní řízení a jaká jsou práva obětí trestných činů a poškozených.
Kdo může podat trestní oznámení?
  • Oznámení může podat kdokoli, nikoli tedy pouze poškozený.
Jakou formou lze oznámení podat?
  • ústně do protokolu o trestním oznámení,
  • písemně (je vhodné odeslat ho doporučeně, příp. při osobním doručení si nechat potvrdit převzetí),
  • elektronicky s elektronickým podpisem,
  • telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem.
Kde lze oznámení podat?
  • u kteréhokoli policejního orgánu – oznámení je možné podat na kterémkoliv oddělení policie, ideální je podat ho na službu kriminální policie a vyšetřování v místě, kde došlo ke spáchání trestného činu,
  • na státním zastupitelství,
  • trestní oznámení může být učiněno i ústně u soudu. O takovém oznámení se sepíše protokol, který soud zašle neprodleně státnímu zástupci.
Jak vypadá ústní oznámení?
  • Příslušný orgán (policie, státní zástupce nebo soud) sepíše podání oznámení do protokolu.
  • Oznamovatel je vyslechnut o věci, ve které podává oznámení, např. o okolnostech, za nichž byl čin spáchán, o osobních poměrech toho, na něhož se oznámení podává, o důkazech a o výši škody způsobené oznámeným činem; je-li oznamovatel zároveň poškozeným nebo jeho zmocněncem, musí být vyslechnut také o tom, zda žádá, aby soud rozhodl v trestním řízení o jeho nároku na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení. Výslech je proveden tak, aby byl získán podklad pro další řízení.
Jaké informace by mělo obsahovat písemné oznámení?
  • kterému orgánu činnému v trestním řízení je podání určeno (adresát),
  • kdo oznámení podává (oznamovatel) – uvedení totožnosti (jméno, příjmení, datum narození) a adresy,
  • popis skutku (co se stalo?),
  • místo spáchání skutku (kde k události došlo?),
  • doba spáchání skutku (kdy k události došlo?),
  • popis jednání všech zúčastněných osob (jak k události došlo?).
  • popis použitých zbraní či nástrojů, pokud byly použity (čím byl trestný čin spáchán?),
  • motiv pachatele (proč se podle názoru oznamovatele trestný čin stal?),
  • následky trestného činu pro oběť (např. újma na zdraví, majetku),
  • pokud chce být oznamovatel vyrozuměn o učiněných opatřeních v oznamované věci, uvede tak v oznámení, např. „Přeji si být informován(a) o výsledku šetření v této záležitosti.“ (policie pak vyrozumí oznamovatele do 30 dnů),
  • datum sepsání oznámení a podpis oznamovatele.
V akutních případech, zejména při ohrožení života a zdraví osob, lze pro oznámení využít tísňovou linku 158, popř. linku 112.
 
Shrnutí:
V případě trestního oznámení se obracejte na nejbližší služebnu Policie České republiky (www.policie.cz/kontakty). Můžete se dostavit i na státní zastupitelství (www.justice.cz), v naléhavých případech využijte linku tísňového volání 158. Více informací o podání trestního oznámení dohledáte na portálu veřejné správy (http://portal.gov.cz/portal/obcan/situace/152/167/4311.html#obsah).

Dilema – oznámit či neoznámit

Nejedna oběť trestného činu se rozhoduje, zda trestný čin oznámit, či ne. Bohužel mnohdy i závažné trestné činy zůstávají neoznámeny. Důvody, proč oběť trestný čin neoznámí, jsou velmi různé. Do rozhodování zde vstupují různé faktory.
Nejčastěji mezi důvody neoznámení trestného činu patří:
  • přesvědčení, že „to“ není až tak závažné nebo důležité – může jít o přesvědčení, že druhým lidem se dějí horší věci a tato událost si nezaslouží větší pozornost, jindy jde o to, že má člověk na starosti jiné věci, které jsou důležitější,
  • obava, že s „tím“ policie stejně nebude nebo nemůže nic dělat – může jít o různé obavy, že se daným trestným činem nebudou chtít příslušné orgány z nějakého důvodu zabývat, případně že nebude mít dostatečné nástroje na to, aby byl pachatel trestného činu potrestán,
  • obava, že „to“ oběti neuvěří – jde o obavu, která se často vyskytuje např. u obětí znásilnění, ale i dalších trestných činů,
  • obava z reakce okolí – mnohdy se oběť trestného činu obává, jak budou reagovat blízcí, sousedé, kolegové v práci, sama skutečnost, že se člověk stal obětí trestného činu, v něm může vzbuzovat pocity viny a studu,
  • obava ze ztráty kontroly – jedním z aspektů trestného činu je to, že v dané chvíli má situaci pod kontrolou pachatel, oběť často nemůže ovlivnit, co se děje, ztrácí kontrolu nad situací; v průběhu trestního řízení se oběť účastní různých úkonů (např. výslechu, rekognice aj.), mnohdy s obavou, že znovu nebude mít kontrolu nad situací; někdy tyto obavy plynou ze skutečnosti, že oběť neví, co od účasti v trestním řízení očekávat,
  • strach ze msty ze strany pachatele – zejména v případech závažných trestných činů může oběť mít obavu, že se pachatel bude mstít nebo vyhrožovat způsobením další újmy oběti nebo jejím blízkým.
K důvodům, proč trestný čin oznámit, patří např.:
  • snaha zabránit dalšímu páchání trestné činnosti – podání trestního oznámení je prvním krokem, který umožní zabránit pachateli páchat další trestnou činnost; důvodem je často potřeba ochránit sebe před další újmou ze strany daného pachatele, ale také zabránit mu, aby ublížil někomu dalšímu,
  • přání, aby byl pachatel potrestán – je přirozené, že si člověk, kterému někdo ublížil, přeje spravedlivou odplatu a potrestání pachatele,
  • potřeba po nápravě vzniklé situace a náhradě škody – podání oznámení je také prvním krokem k nápravě (např. získání ukradených předmětů) nebo náhradě škody ze strany pachatele.
Co může pomoci překonat obavy?
  • být informován(a) o svých právech a mít možnost je uplatňovat – mezi tato práva patří mj. také právo na ochranu soukromí, právo na ochranu před nebezpečím, právo na poskytnutí pomoci apod.,
  • mít informace o tom, co bude následovat po podání oznámení – každé oznámení, musí být přijato a policie se jím musí zabývat, dostatek informací o průběhu trestního řízení a postavení oběti v tomto řízení, může pomoci snížit Vaše případné obavy, neváhejte se ptát policistů na informace, které o dalším průběhu řízení potřebujete vědět,
  • vědět, jak získat potřebnou pomoc – v takové situaci je vhodné a mnohdy nutné požádat o pomoc, je důležité umět si říct o pomoc nejen svým blízkým, ale také vědět, kde vyhledat odbornou pomoc, např. právní, sociální a psychologickou.

Oznamovací povinnost, neoznámení a nepřekažení trestného činu

Povinnost oznámit přípravu nebo páchání trestného činu nebo skutečnost, že trestný čin byl spáchán, je zakotvena v § 367 a § 368 trestního zákoníku. Tato povinnost se týká konkrétních vyjmenovaných trestných činů. Pokud tak v uvedených případech neučiníte, dopustíte se trestného činu nepřekažení trestného činu nebo neoznámení trestného činu. Nepřekažení nebo neoznámení trestného činu není trestné (vyjma případů vyjmenovaných v zákoně), pokud tak nelze učinit bez značných nesnází, nebo pokud byste sebe nebo osobu blízkou tak uvedli v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání.
 
Nepřekažení trestného činu (§ 367 trestního zákoníku)
  • Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že někdo připravuje nebo páchá některý z vyjmenovaných trestných činů, a trestný čin nepřekazí, bude potrestán odnětím svobody až na 3 léta.
  • Jedná se např. o trestný čin vraždy, zabití, těžkého ublížení na zdraví, mučení a jiného nelidského a krutého zacházení, obchodování s lidmi, zbavení osobní svobody, loupeže, vydírání, znásilnění, pohlavního zneužití, zneužití dítěte k výrobě pornografie, týrání svěřené osoby, některých závažných majetkových a hospodářských trestných činů aj.
  • V případě některých trestných činů, není uvedení osoby blízké v nebezpečí trestního stíhání důvodem pro beztrestnost, např. v případě trestného činu vlastizrady, rozvracení republiky, teroristického útoku, vyzvědačství, útoku proti lidskosti aj.
  • Překazit trestný čin můžete např. jeho včasným oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu.
Neoznámení trestného činu (§ 368 trestního zákoníku)
  • Kdo se hodnověrným způsobem dozví, že spáchal některý z vyjmenovaných trestných činů, a trestný čin neoznámí bez odkladu státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu, bude potrestán odnětím svobody až na 3 léta.
  • Jedná se např. o trestný čin vraždy, zabití, těžkého ublížení na zdraví, mučení a jiného nelidského a krutého zacházení, obchodování s lidmi, zbavení osobní svobody, zneužití dítěte k výrobě pornografie, týrání svěřené osoby, některých závažných hospodářských trestných činů aj.
  • Oznamovací povinnost vzniká i v případě, kdy oznamovatel nezná pachatele, který trestný čin spáchal.
  • Oznamovací povinnost nemá pouze advokát nebo jeho zaměstnanec, který se o spáchání trestného činu dozvěděl v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe, a duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu s výkonem zpovědního tajemství.

Souhlas poškozeného s trestním stíháním

U trestných činů vyjmenovaných v § 163 trestního řádu a za podmínek tam uvedených lze zahájit trestní stíhání (nebo v již zahájeném trestním stíhání pokračovat) pouze se souhlasem poškozeného. Jde obvykle o situace, kdy je pachatel trestného činu blízkým oběti (resp. poškozeného), např. jejím příbuzným, partnerem nebo druhem. K uvedeným trestným činům patří např. ublížení na zdraví, neposkytnutí pomoci, omezování osobní svobody, vydírání, porušování domovní svobody, poškození cizích práv, sexuální nátlak, znásilnění, nebezpečné vyhrožování nebo pronásledování, poškození cizí věci, podvod aj.
 
Poškozený má dle trestního řádu právo nedat souhlas s trestním stíháním, příp. vzít učiněný souhlas zpět, přičemž výslovně odepřený souhlas nelze znovu udělit. Souhlas lze vzít zpět výslovným prohlášením kdykoli v průběhu trestního řízení až do doby, než se odvolací soud odebere k závěrečné poradě.
 
U trestných činů vyjmenovaných v § 163 trestního řádu není k trestnímu stíhání nutný souhlas poškozeného, pokud:
  • byla trestným činem způsobena smrt,
  • poškozený není schopen dát souhlas pro duševní chorobu nebo poruchu, pro kterou byl zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo byla tato jeho způsobilost omezena,
  • poškozeným je osoba mladší 15 let,
  • je zřejmé, že souhlas nebyl dán nebo byl vzat zpět v tísni vyvolané výhružkami, nátlakem, závislostí nebo podřízeností.
Pokud se poškozený na výzvu orgánu činného v trestním řízení ihned nevyjádří, zda souhlasí s trestním stíháním, bude mu poskytnuta dle povahy věci lhůta k vyjádření max. 30 dnů. Po uplynutí této lhůty již souhlas s trestním stíháním udělit nelze.
Pokud je poškozených více, stačí k trestnímu stíhání souhlas jednoho z nich.

vytisknout  e-mailem