Policie České republiky  

Přejdi na

Pomáhat a chránit


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Okénko do dějin kriminalistiky

 

Klíče a paklíče  
Jedním z nejzajímavějších exponátů policejního muzea je bezesporu stará „popelka“, kterou udělal na začátku války známý kasař, jenž se sám, pro urputnost s níž vykonával své „povolání“ , přezdíval „NEZMAR“.

Byl považován za nebezpečného jednak majetku, který mu ani ve snu neříkal pane a také svou zálibou ve střelných zbraních, které proti všem kasařským zvyklostem nosil u sebe. Pro kriminálku byl tvrdým oříškem. Přesto mu na paty šlapala tak důkladně, že se ze svobody těšil spíš jen dočasně. Jakmile byl propuštěn, rozlouskl hned další kasu a pak znovu šup za mříže.




Vyloupený trezor  
V roce 1940 byl po sedmi letech těžkého žaláře propuštěn na svobodu a tehdy dal své rodině slib, že ho noc venku již neudiví. Sliby se musí dodržet a tak náš Nezmar, když už nesměl v noci ven, vyrazil jednoho adventního nedělního odpoledne s dobře nabroušeným nářadím „zkontrolovat“ na Staré Město nedobytnou pokladnu. Kasa podlehla, přilepšení na vánoční dárky bylo nabíledni, avšak zpáteční cesta už nebyla tak jednoduchá. Vyrušený Nezmar prchal po staroměstských střechách za asistence předvánočně naladěného celého „regimentu kriminální a uniformované policie“. A snad i proto, že střechy byly zasněžené a hodně to klouzalo, byla jejich snaha korunována úspěchem a jinak velice šikovný a zručný Nezmar tehdy vyfasoval 18 měsíců těžkého žaláře.

Moc naděje na návrat neměl, protože německé justiční orgány chystaly tzv. preventivní vazbu do níž měli být takoví výtečníci, jako náš kasař, vzati po odpykání trestu.

Tuhle nemilou zprávu si Nezmar přečetl při úklidu kanceláře soudu a výsledkem byl dobrodružný útěk po probourání stěny cely.


 


Třídílná fotografie 2  
Pro kriminálku zůstával nepřítelem číslo jedna, ale nikde po něm bylo ani stopy. Značně však začal stoupat počet vloupání do konzumů a vůbec potravinářských obchodů. Přesto, že na místě činu nebyly nikdy upotřebitelné stopy, způsob provedení ukazoval na Nezmara i když jej dlouho nikdo nespatřil.

 

 

 

Třídílná fotografie  

Pátralo se dál a po dlouhém úsilí zjistil vyšetřující úředník, že Nezmar postoupil plastickou operaci obličeje. Tím se i jeho fotografie v evidenci stala nepotřebnou.

Ale přece. Podle dostupných informací o změnách obličeje, starých fotografií a dobrou prací policejního kreslíře byl zhotoven nový přibližný snímek. Zkrácený nos, knírek, brýle a ještě jeden umělý chrup na vlastním, který změnil spodní část obličeje.

 

Umělý chrup  
Třetího dne jeden z detektivů poznal Nezmara na křižovatce trati elektrických drah kde, podle dřívějších zjištění, někdy přestupoval na cestách mezi svými skrýšemi.

Několik dní trvalo další sledování vychytralého zločince, který netušil, že je mu tentokrát nebezpečí tak blízko. Když vycházel z bytu jedné ze svých milých byl tak překvapen, když se díval do hlavně osmi služebních pistolí, že se ani nepokusil o útěk, ačkoliv měl s sebou celý zbrojní arsenál.

Porušil mnoho svých předsevzetí a navíc i to, že nikdy nebude mluvit. Později však přiznal na 100 vloupání i když jich hlášeno bylo jen 80. Jistota našeho kasaře o vlastní nepolapitelnosti, vyplývala z uspokojení nad podařenou plastickou operací, protože jej skutečně nikdo, vč. manželky na první pohled nepoznával. Prozradil ho však jeho kasařský rukopis, jeho zvyky, chování a jednání.

vytisknout  e-mailem