Okénko do dějin kriminalistiky
Byl považován za nebezpečného jednak majetku, který mu ani ve snu neříkal pane a také svou zálibou ve střelných zbraních, které proti všem kasařským zvyklostem nosil u sebe. Pro kriminálku byl tvrdým oříškem. Přesto mu na paty šlapala tak důkladně, že se ze svobody těšil spíš jen dočasně. Jakmile byl propuštěn, rozlouskl hned další kasu a pak znovu šup za mříže.
Moc naděje na návrat neměl, protože německé justiční orgány chystaly tzv. preventivní vazbu do níž měli být takoví výtečníci, jako náš kasař, vzati po odpykání trestu.
Tuhle nemilou zprávu si Nezmar přečetl při úklidu kanceláře soudu a výsledkem byl dobrodružný útěk po probourání stěny cely.
Pátralo se dál a po dlouhém úsilí zjistil vyšetřující úředník, že Nezmar postoupil plastickou operaci obličeje. Tím se i jeho fotografie v evidenci stala nepotřebnou.
Ale přece. Podle dostupných informací o změnách obličeje, starých fotografií a dobrou prací policejního kreslíře byl zhotoven nový přibližný snímek. Zkrácený nos, knírek, brýle a ještě jeden umělý chrup na vlastním, který změnil spodní část obličeje.
Několik dní trvalo další sledování vychytralého zločince, který netušil, že je mu tentokrát nebezpečí tak blízko. Když vycházel z bytu jedné ze svých milých byl tak překvapen, když se díval do hlavně osmi služebních pistolí, že se ani nepokusil o útěk, ačkoliv měl s sebou celý zbrojní arsenál.
Porušil mnoho svých předsevzetí a navíc i to, že nikdy nebude mluvit. Později však přiznal na 100 vloupání i když jich hlášeno bylo jen 80. Jistota našeho kasaře o vlastní nepolapitelnosti, vyplývala z uspokojení nad podařenou plastickou operací, protože jej skutečně nikdo, vč. manželky na první pohled nepoznával. Prozradil ho však jeho kasařský rukopis, jeho zvyky, chování a jednání.