Policie České republiky – KŘP hlavního města Prahy
Obvodní ředitelství policie Praha I
Žádost: Žadatel si podal žádost dle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Žádal o sdělení, jakým způsobem byla řešena věc vedená pod č. j. KRPA-125750-8/PŘ-2018-001121.
Odpověď: Žadateli byly poskytnuty následující informace. Věc byla kvalifikována jako přestupek proti majetku dle ust. § 8 odst. 1 písm. a) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Důvodem kvalifikace bylo vyhodnocení míry společenské škodlivosti daného činu. U přečinu poškození cizí věci dle ust. § 228 odst. 2 zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, sice není rozhodná výše škody, kterou svým jednáním pachatel způsobí, ovšem nelze všechny případy tzv. „sprejerství“ automaticky posuzovat dle výše uvedeného ustanovení trestního zákoníku. V dané věci je vždy nutno posuzovat otázku společenské škodlivosti, kdy tento materiální korektiv je uveden v ustanovení § 12 odst. 2 trestního zákoníku, prostřednictvím výslovně uvedené zásady subsidiarity trestní represe. Ke kritériím společenské škodlivosti se vyjádřil Nejvyšší soud ve stanovisku trestního kolegia sp. zn. Tpjn 301/2012, v němž mimo jiné konstatoval: „Zvláštnost materiálního korektivu spočívajícího v použití subsidiarity trestní represe vyplývá z toho, že se jedná o zásadu, nikoli o konkrétní normu, a proto je potřeba ji aplikovat nikoli přímo, ale v zásadě jen prostřednictvím právních institutů a jednotlivých norem trestního práva (…) Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti odpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty.“ Nedostatečná aplikace zásady subsidiarity trestní represe by dle usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2011 sp. zn. III ÚS 2190/10, vedla ve svých důsledcích k porušení čl. 39 zák. č. 2/1991 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Listina základních práv a svobod“), případně také k zásahu do práva garantovaného čl. 8 Listiny základních práv a svobod. Škodlivost jednání dle ust. § 228 odst. 2 trestního zákoníku spočívá mimo jiné v tom, zda „posprejováním“ budovy došlo k většímu rozsahu narušení estetiky budovy a veřejného prostoru vůbec. Jelikož ve výše uvedeném případě, je z fotografií pořízených při ohledání místa patrné, že jak samotné vstupní dveře, tak jejich okolí, je poškozeno grafity staršího data a estetika veřejného prostoru a samotných dveří, byla narušena již v minulosti, nemůže být skutek kvalifikován jako trestný čin. Případ byl také několikrát konzultován s Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 7, které vyslovilo názor, že v dané věci se nejedná o trestný čin dle ust. § 228 odst. 2 trestního zákoníku, právě pro nedostatečnou míru společenské škodlivosti. Jelikož je třeba posuzovat každý případ z pohledu společenské škodlivosti jednotlivě, není k této věci vydán žádný metodický pokyn nebo jiné nařízení. V těchto případech orgán policie postupuje vždy na základě individuálních pokynů státního zástupce.