Lupiče pomohla zadržet tramvajačka

Z podivně vyhlížejícího, ale hlavně znatelně nervózního muže se „vyklubal“ lupič. Toho následně zadrželi péjáci s dopraváky z prvního policejního obvodu. 

Chvíli po půlnoci jednadvacátého dubna zavolala na linku tísňového volání řidička tramvaje číslo 20. Ta operátorovi sdělila, že jí právě do prvního vozu soupravy nastoupil znatelně nervózní muž, který má za pasem pistoli.

Tato informace byla impulsem k okamžitému zalarmování všech hlídek v blízkém okolí. Ty zároveň operační důstojník nabádal k maximální opatrnosti, neboť nikdo v danou chvíli nemohl jednoznačně říci, zda je pistole pravá, plynová, nebo pouze nefunkční atrapa.

Jedním ze zásadních aspektů události je, že řidička tramvaje zůstala po celou dobu v kontaktu s operátorem linky tísňového volání a velice podrobně policisty informovala o vývoji situace. To mužům zákona umožnilo počkat si na ten nejvhodnější okamžik k zákroku.

Konkrétně policisté pohotovostní motorizované jednotky nejprve dohledali předmětnou tramvajovou soupravu, kterou zpovzdálí sledovali. Ta jela Evropskou z centra a naštěstí pro ně vystoupili průběžně z prvního vozu soupravy všichni ostatní pasažéři.

A tak následoval v zastávce Nad Džbánem zákrok, v rámci kterého použili péjáci od samého prvopočátku donucovací prostředek hrozba namířenou střelnou zbraní, neboť zadržovaná osoba byla od první chvíle vnímána jako nebezpečný pachatel.

Jednatřicetiletý muž si zjevně okamžitě uvědomil v jaké je situaci a pokynů policistů respektoval do posledního. Po zastavení tramvaje dali muži zákona mladíkovi pokyn, aby odhodil zbraň, zvedl ruce nad hlavu a vystoupil z tramvaje. Poté co tak učinil, byl instruován, aby si lehl na zem, načež na jeho rukou zaklapla pouta.

Po zjištění totožnosti zadrženého se ukázalo, že ten je hledaný kolegy z teritoria Praha venkov – východ, neboť je podezřelý z trestného činu loupež, který měl spáchat o den dříve v Čelákovicích.

Zmínění kriminalisté ze Středočeského kraje si dotyčného posléze převzali na služebně ve Vokovicích.

Podstatné také je, že byl muž po zadržení na Evropské převezen na služebnu ve Vokovicích, kde byl podroben testu na přítomnost drog. Ten byl pozitivní a prokazoval přítomnost pervitinu a kokainu. K nedávnému požití prvně jmenované látky se zadržený navíc i doznal.

Určitě ale nesmíme zapomenout na statečnou tramvajačku. Té patří jednoznačně veliký dík a úcta za to, jak k celé situaci přistoupila a jak ji zvládla.

Nutně musíme ocenit především všímavost šestačtyřicetileté ženy, od které se odvíjelo vše následné. S tím je také spojena její nelhostejnost. Vždyť přeci mohla jednoduše dělat, že nic nevidí, dovézt pasažéra do konkrétní zastávky a na celou situaci zapomenout. Nicméně žena zvolila pro ni v danou chvíli mnohem trnitější cestu.

Zvedla telefon, vytočila linku 158 a po několik, pro ni možná nekonečných minut, spolupracovala s policisty. Tíživost celé situace dokresluje ženin roztřesený hlas, který je zřejmý z nahrávky komunikace s operátorem tísňové linky. Z toho je také znatelná úleva v ženině hlase ve chvíli, kdy jí přijeli na pomoc pražští policisté pohotovostní motorizované jednotky a dopravní policisté prvního policejního obvodu.

Pražští policisté si jednoznačně váží spolupráce lidí jako je zmiňovaná řidička tramvaje. Plně si totiž uvědomují, že bez takovýchto občanů, partnerů, by nebyla celá řada dalších jiných příběhů s dobrým koncem, podobných tomu shora popsanému.

Popsaný příběh ve mně evokuje vzpomínku na situaci hodně podobnou, ne-li totožnou, avšak ne s tak šťastným koncem. Ta se odehrála před devatenácti lety v pražských Nuslích.

Bylo patnáctého června 1997 a hlídka policistů pohotovostní motorizované jednotky přijala oznámení o muži, který jinému vyhrožoval, v tramvaji číslo 11 smrtí.

Řešit vyvstalou situaci tehdy vyrazili policisté Michal Braniš a Luboš Kozák. Ti v Nuselské ulici předmětnou tramvaj zastavili a jali se „vyhrožovače“ vypátrat a zadržet. Nicméně ze strany hledaného nedostali policisté žádnou šanci. Začal po nich totiž okamžitě střílet ve chvíli, kdy vstoupily do tramvaje.

Oba policisté utrpěli vážná zranění, která jim ale nezabránila pachatele zneškodnit.

Poté oba muži zákona skončili v kritickém stavu v nemocnici.

Policistu Luboše Kozáka se lékařům zachránit podařilo, avšak šestadvacetiletý Michal Braniš o měsíc později svým zraněním podlehl.

Tímto mi dovolte za pražskou policii vzdát čest památce kolegovi, který naplnil služební přísahu do posledního.

Zároveň mi ještě jednou dovolte poděkovat řidičce tramvaje, která svým přístupem možná zabránila tomu, aby příběh z minulého týdne dopadl podobně.

por. Mgr. Tomáš Hulan 27. 4. 2016

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook