Policie České republiky – KŘP hlavního města Prahy
Historie jednotky
- Historické znaky, prapor a nášivky PMJ Praha
- Vznik jednotky a období let 1956-1989
- Vývoj PMJ v letech 1989-2008
- Novodobá historie PMJ
- Vozidla používaná PMJ Praha
- Historická značení vozidel PMJ
- Sídla útvaru
- Velitelé jednotky
- Kronika PMJ
- Oslavy 55 let PMJ
- ppor. Michal Braniš - IN MEMORIAM
- Memoriál ppor. Michala Braniše v kopané
IN MEMORIAM
ppor. Michal Braniš
kolegové nikdy nezapomenou...
Byl čtvrtek 15. června roku 1997, když se z vysílačky ve služebním voze Pohotovostní motorizované jednotky ozvalo hlášení: „Echo 213, Echo 213, Lípa.“ Hlídka ihned zareagovala: „Slyším.“ „Echo 213, Lípa, jeďte okamžitě Praha 4, náměstí Bratří Synků, tramvajová stanice směr Nuselská. Čeká tam na vás oznamovatel, kterému chtěl jakýsi mladík prodat nějaké šperky, a když odmítl, začal mu vyhrožovat zabitím. Pachatel stojí na uvedené stanici.“ Nato zazněla jen krátká odpověď: „Lípa, Echo 213 rozumí a jede.“ Hlídka vyrazila. Její osádku tvořili dva mladí policisté, podpraporčík Luboš Kozár a podpraporčík Michal Braniš. V tu chvíli ještě netušili, co bude následovat jen za pár malých okamžiků. Netušili, že tento zásah se nakonec pro jednoho z nich stane osudným. Dva mladí policisté, kteří si pouze plnili své úkoly.
 |
 |
 |
|---|
„Budeme tam za chvíli“, pronesl Michal k Lubošovi. V tu chvíli se z vysílačky neslo další hlášení operačního důstojníka: „Echo 213, Lípa, pachatel nastoupil do tramvaje číslo 11 a jede směrem na Nuselskou ulici.“ „Echo 213 rozumí“, odpověděl jeden z policistů. „To je ta tramvaj Luboši, předjeď ji a dej znamení, aby zastavila.“ „Jasně“, opáčil kolega a šlápl na plyn. Situace se začala přiostřovat. Pachatele měli téměř na dosah ruky. Mohli podat hlášení: „Echo 213 na místě, máme ji a budeme ji stavět. Jsme Nuselská 118, tramvaj zastavuje.“ Následovala odmlka. Lidem na operačním mohla připadat nekonečná. Trvala však pouhou minutu. Nikdo, kromě dvou mužů zákona a lidí přítomných v tramvajovém voze, po tuto krátkou dobu netušil, k jaké tragédii se vlastně schyluje. Operační důstojník začíná volat zmíněnou hlídku. Bez odezvy. Na nic nečeká a vyzývá na pomoc jejich kolegy z Pohotovostní motorizované jednotky, kteří se ve vozidlech pohybují po celé Praze: „Lípa 1000, Lípa 1000, Lípa 1000, Lípa, všem hlídkám v blízkosti Nuselské ulice. Máme oznámení o střelbě Nuselská 118. Zranění policisté, Echo 213 se mi nehlásí. Kdo jede na pomoc?!“ V tu ránu se vysílačky netrhnou. Nabízejí se další a další hlídky. Osádky vozidel vyrážejí na plný plyn. Bez váhání, naprosto samozřejmě, jen aby mohly svým kolegům pomoci v nouzi.
První hlídka, která dorazila na místo, byla ale nucena podat černé hlášení: „Lípa, Lípa, Echo 319, nacházejí se zde dva těžce zranění policisté, mrtvý pachatel (později zjištěno, že se jednalo o nebezpečného vraha Zounka) a starší muž s lehkým zraněním.“ Na scénu nastupují pracovníci záchranné služby. Předvádějí svůj koncert a snaží se zachránit život postřeleným policistům. Poté, co zajistí jejich základní životní funkce, odváží je do nemocnice. Jejich stav je vážný. Zounek jim nedal žádnou šanci. Začal po nich střílet bez jediného varování, jediného náznaku... Luboš Kozár se ze svých zranění léčil rok.
Michal Braniš svůj boj o život bohužel po měsíci nakonec prohrál. Zůstal po něm tehdy sedmiměsíční syn Daniel a družka Veronika. Stal se první obětí z řad policistů Pohotovostní motorizované jednotky v Praze od roku 1989.
ČEST JEHO PAMÁTCE!
Kolegové - Péjáci si jeho památku každoročně připomínají na Praze 4, Nuselské ulici, v místě tragédie u pamětní desky a fotbalovým turnajem, který nese jméno „Memoriál podporučíka Michala Braniše“ a pravidelně se jej účastní družstva policistů z celé republiky, ale i ze zahraničí. PMJ na turnaji reprezentuje fotbalový klub FC 158 složený z příslušníků jednotky.