Policie České republiky – Služba cizinecké policie
Aplikace § 129 zákona č. 326/1999 sb.
Informace k aplikaci § 129 zákona č. 326/1999 sb. o pobytu cizinců na území České republiky v platném znění a k následnému předání cizinců na základě readmisních smluv.
V roce 2008 bylo v zařízení pro zajištění cizinců zajištěno 188 cizinců podle § 129 zákona č. 326/1999 Sb. za účelem jejich předání podle mezinárodní smlouvy.
Přijímací země, které byly v rámci readmisního řízení osloveny, počty řízení s občany přijímacího státu a počty řízení s osobami, které nejsou občany přijímacího státu (jsou shodné s počty uskutečněných předání cizinců podle readmisních řízení):
|
státní příslušnost cizinců zajištěných do zařízení pro zajištění cizinců za účelem jejich předání podle mezinárodní smlouvy-readmisního řízení
|
přijímací země, které byly v rámci předání podle mezinárodní smlouvy-readmisního řízení osloveny
|
počet uskutečněných předání cizinců podle mezinárodních smluv – readmisních řízení
|
|---|---|---|
|
Afghánistán
|
Slovensko
|
3
|
|
Albánie
|
Rakousko
|
1
|
|
Čínská lidová republika
|
Slovensko
|
1
|
|
Polsko
|
3
|
|
|
Rakousko
|
1
|
|
|
Kazachstán
|
Slovensko
|
1
|
|
Maroko
|
Slovensko
|
1
|
|
Moldavsko
|
Moldavsko
|
21
|
|
Mongolsko
|
Polsko
|
2
|
|
Nigérie
|
Rakousko
|
1
|
|
Ruská federace
|
Ruská federace
|
12
|
|
Rakousko
|
1
|
|
|
SRN
|
1
|
|
|
Srbsko a Černá Hora
|
Rakousko
|
4
|
|
Slovensko
|
2
|
|
|
Srbsko
|
Rakousko
|
1
|
|
Slovensko
|
5
|
|
|
Turecko
|
Spolková republika Německo
|
4
|
|
Ukrajina
|
Polsko
|
10
|
|
Uzbekistán
|
Polsko
|
2
|
|
Vietnamská socialistická republika
|
Vietnamská socialistická republika
|
58
|
|
Slovensko
|
1
|
|
|
Polsko
|
4
|
|
|
celkem předaných cizinců
|
140
|
|
U ostatních 48 cizinců nebylo předání podle readmisního řízení realizováno z důvodu odlišného postupu v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními dle jednotlivých případů zajištěných cizinců.
Princip „non-refoulement“ formulovaný „Úmluvou o právním postavení uprchlíků“ z roku 1951 a k ní se vážící „Protokolem týkající se právního postavení uprchlíků“ z roku 1967, tzn. mezinárodní smlouvou mající aplikační přednost mezinárodních smluv zahrnutých do vymezení článku 10 Ústavy, podle něhož „vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva“. Podle článku 33 odst. 1 této Ženevské úmluvy pak platí: „Žádný smluvní stát nevyhostí jakýmkoli způsobem nebo nevrátí uprchlíka na hranice zemí, ve kterých by jeho život či osobní svoboda byly ohroženy na základě jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité společenské vrstvě či politického přesvědčení.“
Status uprchlíka je dán objektivním stavem, který může být státem rozpoznán a deklarován. Státy, které jsou signatáři Ženevské úmluvy, jsou zavázány k tomu, aby tento status uznaly u těch osob, které spadají pod vymezení definice uprchlíka, která je obsažena v čl. 1 písm. a) odst. 2 této Úmluvy. Podle tohoto ustanovení, v jeho znění po zmírnění definičních podmínek zakotveném Protokolem z roku 1967, je uprchlíkem osoba, která „se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám odmítá ochranu své vlasti“.
Rozhodnutí o tom, zda cizinec bude označen za uprchlíka ve smyslu Ženevské úmluvy, není v kompetenci Služby cizinecké policie. Každý cizinec, který je zajištěn za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy v readmisním řízení má při jeho zajištění možnost vyjádřit se ve smyslu výše uvedeného principu „non-refoulement“ a uvést jakékoliv informace o jeho důvodné obavě z ohrožení jeho života či osobní svobody na základě jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité společenské vrstvě či politického přesvědčení v případě návratu do přijímací země. Vyjádření cizince k této otázce je v písemné formě postoupeno na Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky, který následně vydává stanoviska k jednotlivým konkrétním případům.
V uvedených případech nenastal důvod k odepření průvozu, resp. žádosti o průvoz, ani předání cizinců podle mezinárodní smlouvy v readmisním řízení pro ohrožení života či osobní svobody, na základě rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité společenské vrstvě či politického přesvědčení v případě návratu cizinců do přijímacích zemí.