Akce PAVOUK
V průběhu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století lze pozorovat zvýšenou perzekuci československých občanů židovského původu ze strany bezpečnostního aparátu Československé socialistické republiky.
V roce 1972 přistoupilo federální Ministerstvo vnitra ČSSR k cílenému mapování a evidenci osob židovského původu (vyznání). Židovské organizace byly pod zvýšenou kontrolou bezpečnostního aparátu. V sedmdesátých letech 20. století byly osoby židovského původu sledovány zejména v oblastech vědy, zdravotnictví, zahraničních styků a obchodu.
Po dosažení plošné evidence osob židovského původu a vyznání na úrovni okresů se pozornost státní bezpečnosti zaměřila především na mapování a prověřování osob židovského původu ve státní správě, kultuře a společenském životě. Na území ČSSR byly rovněž sledovány osoby židovského původu cizí státní příslušnosti.
Státní bezpečnost věnovala pozornost rovněž důkladnému zmapování osudů bývalých členů hnutí Hagana a rovněž všech osob (i nežidovského původu či vyznání), které se na činnosti tohoto hnutí jakkoli podíleli (vojáci, úředníci Ministerstva zahraničních věcí a dalších orgánů státní správy, pracovníci závodů, atd.). „Sionistická problematika” byla během 70. a 80. let 20. století jedním z důležitých témat situačních zpráv v rámci resortu ministerstva vnitra.
Akce Pavouk sloužila k evidování obyvatel Československé socialistické republiky židovského původu a vyznání. Evidence židovského obyvatelstva byla Státní bezpečností prováděna již v padesátých letech 20. století, kdy byla vedena po linii prvního a čtvrtého odboru Ministerstva vnitra akce „Rodina“. Cílem akce „Rodina“ bylo podchytit rodinné vazby osob židovského původu. V roce 1962 bylo takovéto plošné rozpracování ukončeno s tím, že jde o projev antisemitismu v kontrarozvědné práci.
V období normalizace bylo Státní bezpečností opět zahájeno plošné rozpracování židovského obyvatelstva v rámci akce Pavouk. Postupně se do sféry zájmu Státní bezpečnosti dostali nejen členové sionistických organizací, ale jako „potenciální sionisté“ také všichni občané ČSSR židovského původu.Předpoklad, že židovství jako takové je faktorem podmiňujícím určitý světový názor lze použít jako určitý důkaz antisemitismu komunistického režimu.
V rámci projektu Pavouk byly vedeny evidenční karty obsahující mimo základních údajů o evidované osobě (jako je jméno a příjmení, data narození, bydliště, zaměstnání) rovněž údaje o rodičích, sourozencích, životních partnerech a dětech evidované osoby. Evidenční karty obsahovaly rovněž údaje o prosionistické činnosti, údaje o zahraničních stycích či výjezdech do zahraničí či jiné státobezpečnostní údaje. Součástí každé evidenční karty byl rovněž způsob ověření, že evidovaná osoba je židovského původu či vyznání.
Evidenci v projektu Pavouk dle výše uvedených parametrů podléhaly: osoby židovského vyznání (osoby vedené v seznamu členů židovské obce nebo osoby zúčastňující se jejich akcí) a osoby židovského původu (osoby nehlásící se k židovskému náboženství a nevedené v seznamu členů židovské náboženské obce, ale jejichž nejméně jeden z rodičů je nebo byl židovského vyznání nebo se před rokem 1948 hlásil k židovské národnosti nebo byl členem jedné z 21 židovských organizací). Do kartotéky byly automaticky zařazeny i děti již evidovaných osob po dosažení 15 let věku.
Přesný rozsah evidencí v rámci projektu Pavouk není možné přesně určit. Lze odhadnout, že počet evidovaných osob překročil číslo 20 000. Počet Židů v ČSSR byl Státní bezpečností odhadován na 4 000 osob, zbytek evidovaných tvořili jejich rodinní příslušníci a osoby, které se jakýmkoliv způsobem dostaly do kontaktu s židovským náboženstvím.
Mgr. Michael Nosek, MBA
6. 10. 2022